Křehká jako sklo

73. Jsi láska mého života

Břéťa ráno ležel v posteli a držel ještě spící Terku v náručí. Byla pro něj vším a on si to hlavně v posledních dnech hodně uvědomoval. Dnešní noc jim všem přinesla do budoucna větší klid a on byl za to moc rád. Milan mu ještě teď nad ránem psal, že rodiče nad Jandou definitivně zlomili hůl a prý už je jeho osud nezajímá. Byl to konec jedné ošklivé éry a Terka snad teď bude moct být klidnější. Nic jim teď nehrozilo a oni si jen mohli užívat společné štěstí. Anička byla moc spokojená ve škole a zároveň si oblíbila i kroužek u Raula kam chodilo i několik spolužáků z její třídy. Obě babičky se střídaly v tom kdo jí bude po škole vyzvedávat, nebo prostě chodily společně. Terka se kvůli tomu cítila pár dní špatně, ale pak pochopila, že jsou tak všechny šťastné. On sám taky mluvil před pár dny s Richardem a ten mu řekl pár věcí. Pokud by se s Terkou rozhodli mít dítě, bylo tu riziko, že by se Terka mohla zhoršit. Nebylo to velké riziko, ale bylo tu, ovšem Richard ho ujistil, že pod dohledem by to nebyl problém hned začít řešit. Prostě možnost hned zasáhnout mluvila pro možnost si miminko pořídit. Úplně o tom s Terkou nemluvili, ale on jí nedávno slyšel mluvit s Aničkou, která by si bývala sourozence přála.

Terka se vzbudila a zjistila, že je v posteli sama a zároveň cítila vůni snídaně. Podle hodin zjistila, že málem zaspala, aby mohla Aničku vypravit do školy. Došla rychle do kuchyně, ale hned pochopila, že je tu vlastně trochu zbytečná. Břéťa zrovna dělal snídani a Anička už byla oblečená a dokonce měla i spletený cop. Přemýšlela kde se to vlastně mohl Břéťa naučit, protože jí bylo jasné, že sama si ho neupletla. Byli spolu tak úžasní a ona je oba hluboce milovala. Byl pro malou skutečný táta se vším všudy. Anička ji zaregistrovala jako první. "Mami koukej táta mi upletl i cop. On je úžasný." Terka došla dát dceři pusu a pak jí dala i Břéťovi. "Ano miláčku máš úplnou pravdu je úžasný. Koukám, že si beze mě poradíte." "Byla jsi unavená a tak jsem tě nechtěl budit. Anička by tě došla vzbudit než by odcházela do školy." "Tak dobře to beru a jak moc se těšíš na sobotu?" "Moc se těším a teta Jitka mě a Lucce koupila krásné čelenky do vlasů. Bude to krásné a prý bude teta Lenka jako princezna." "To určitě bude, protože její šaty jsou opravdu krásné." "Taky by jsi byla krásná nevěsta, že jo tati?" Terka se na dceru zděšeně podívala a pak se podívala na Břéťu. Ten se na ni usmál a pohladil ji po ruce.

Břéťa měl co dělat se naznačit smát, protože ta báječná dětská bezelstnost byla prostě úžasná. Měla ovšem pravdu, že by z Terezky byla krásná nevěsta. "Určitě by z ní byla krásná nevěsta, ale ona je krásná vždycky. No teď už je čas jít do školy, dneska tě povede dědeček." "To je bezva, mami mám tě ráda." "Já tebe taky broučku." Terka dostala velké objetí a pak sledovala jak ti dva odešli z bytu a teprve potom hlasitě vydechla. Anička jí zastihla úplně nepřipravenou a strašně ji zaskočila. Ona prostě viděla přípravy na svatbu Lenky a Petra a tak nějak si odvodila, že ona a Břéťa by se taky mohli vzít. Věděla zcela jistě, že by řekla ano, ale zároveň o tom s Břéťou ještě vůbec nemluvili. Ten se teď vrátil a sedl si k ní. "Omlouvám se, nevím jak jí to napadlo." "Miláčku vždyť se nic nestalo, prostě teď vidí svatební přípravy a tak to bere jako něco co by si pro nás taky třeba přála. Máme na všechno dost času, nikam nemusíme spěchat. Udělám jen to co budeš chtít ty." "Já o tom vlastně nikdy nepřemýšlela, protože to bylo něco nedosažitelného. Jediné co vím jistě je, že tě strašně moc miluju a chci být s tebou. Možná ani ty nejsi připravený na takový krok a já to úplně chápu. Teď máme jeden druhého a máme Aničku." "Jsi láska mého života a vím, že s tebou chci být už navždy. Všechno má svůj čas a místo. Teď máme lásku a to je to hlavní."

Terka ho objala a pak mu dala pořádnou pusu. Teď si opravdu uvědomila, že by si moc chtěla obléknout svatební šaty a říct Břéťovi ano. "Tak co kdyby jsi se oblékla a já tě hodím do práce? Stejně chci něco probrat s Láďou. Jde o tu podzimních akci, kde bude i ukázka techniky policie a dalších složek záchranných složek." Břéťa odvezl Terku do práce a ta se rozhodla ještě jít za Sid, když na to měla teď ráno čas. Po jednání zjistil, že ještě není zpátky u sebe a tak se vydal do pavilonu plazů. Přišel k zázemí a měl možnost slyšet část rozhovoru Sid a Terky. Ta jí zrovna vyprávěla co se stalo u snídaně. "Úplně mě zaskočila, vůbec jsem nevěděla jak reagovat." "No děti jsou úžasné v tom jak jsou přímočaré a prostě to tak cítí. Teď mi po pravdě řekni, uvažovala jsi nad svatbou?" Břéťa věděl, že by neměl poslouchat, ale zároveň byl rád za možnost jak zjistit co si Terka myslí. "Dřív mě to nenapadlo, ale poslední dny na to občas myslím. Vím jistě, že by se mi líbila jarní svatba. Je to, ale jedno, protože důležité je, že se milujeme a to pro mě znamená úplně všechno." "No tak třeba se brzo dočkáš prstýnku a pak se na jaře můžete vzít." "Tohle nechám na Břéťovi, hlavně mu nic neříkej." "Neboj mlčím jako hrob." Břéťa se pro sebe usmál a opatrně zase odešel, protože víc vědět nepotřeboval.