Křehká jako sklo

3. Tajemství vody

Terka seděla na dece na břehu rybníka a sledovala dceru jak šťastně běhá kolem. Tohle je něco co si tady hned zamilovala, příroda a klid kolem. V Praze taky měli kam jít, ale vždycky tam bylo hodně lidí. Zato tady byl úplný klid a pohoda. Na protější straně bylo několik rybářů, ale pokud byl člověk tiše tak si nikoho nevšímali. Táta miluje rybaření a tohle bude jeho ráj na zemi. Jakoby tajemství vody a jejího klidu byl i pro ní samotnou léčivý. Občas už brával sebou i Aničku a ona byla nadšená. Jí to nikdy nebavilo a táta to respektoval. Teď si všimla jak se k ní blíží Raul Hruška. Nevěděla kolik toho věděl, ale tak jako ostatní ctil její osobní prostor a hlavně se snažil se nezjevovat hned za ní. Šel teď tak, aby na něj viděla a věděla o jeho přítomnosti. "Terezko, chtěl jsem se zeptat jestli by si Anička nechtěla jít nahodit prut. Mám tu na zkoušku nové pro rybářský kroužek a hodila by se mi pomoc." Terka se po dceři podívala a té se rozzářili oči. "Myslím si, že půjde moc ráda." "Moc ráda, já se tak těším až sem budu moct chodit s dědou." "Tak skvělé běž napřed a počkej na mě na verandě." Terka si stoupla a dívala se za dcerou. "Opravdu ti nebude překážet?" "Vůbec ne a navíc jí to baví. Ty si alespoň můžeš odpočinout. Pokud chceš tak můžeš na verandu, je tam větší stín a i na nás lépe uvidíš."

Během chvilky už jen sledovala jak dcera s Raulem míří k vodě. Ona si sedla do jedno z pohodlných křesel a pozorovala je. Raul bude jednou úžasný děda pro děti Sid i Lenky. Bral Adama a Lenku jako svoje děti a od smrti jejich rodičů ještě o moc víc. Teď s jejich partnery tvořili krásnou rodinu a těšili se na miminko, které se Sid příští rok narodí. To jí přimělo si vzpomenout jaké to bylo když poprvé držela Aničku v náručí. Probrala se tehdy po operaci a sestřička jí hned řekla, že je všechno v pořádku a brzo jí malou přinesou. Porod přišel dřív a ona měla komplikace, které skončili akutním císařským řezem. Naštěstí obě byly v pořádku a ona se docela rychle vzpamatovala. Rodiče se o obě s láskou starali, ale ona si dělala starosti s tím jak reagovala na lidi kolem sebe, hlavně muže. Roky se s tím snažila bojovat a bylo to pořád lehčí, ale zároveň ten strach tu byl pořád. Naštěstí láska rodiny jí pomáhala a teď ji k dalšímu pokroku snad pomůže i nová práce. Zdejší zoo si zamilovala a práce jí opravdu bavila. Navíc Sid nad ní držela ochranou ruku a Láďa s Adélkou taky. Anička byla nadšená, že bude máma v zoo pracovat a ona tam bude moct za ní chodit.

Zahlédla teď auto a všimla si, že je to Julie. Počkala až přijde až k ní a mezitím mávla na Raula. "Ahoj koukám, že jste si s malou udělali výlet." "To je pravda, chtěla sem jít a Raul jí nalakal na zkoušení nových prutů. Co sem přivádí tebe." Terka ukázala na krabici v rukou Julie. "Měl to přivést Břéťa, ale je v práci. Měli za městem v noci neohlášenou párty na poli. Fakt dnešní mládež nechápu. Je to něco co si Raul objednal a Břéťa mu to vyzvedl. Tak jsem se nabídla, že to přivezu, alespoň uniknu tomu hluku." Terka se usmála a pak si k ní Julie sedla. "Myslela jsem, že o víkendu máte klid od hluku." "Normálně ano, ale sousedi z obou stran jsou pryč tak využíváme možnosti a díky tomu bude všechno už vyklizené a může se začít dělat zbytek." "Jsem tak moc ráda, že budeme u tebe bydlet. Pro mámu je zahrada splněný sen a Anička je tam šťastná." "Víš ono je to zcela sobecké z mojí strany. Já totiž získám mnohem víc než jen fajn sousedy. S Blankou si rozumím a mám tak s kým mluvit o všem možném a navíc mi pomůže na zahradě a tvůj táta taky. Na Břéťu v tom není spoléh. Udělá všechno co po něm chci, ale bývá občas fakt unavený." "Vždyť pak můžu pomoct i já a navíc moc ráda." Julie se na Terezu usmála, byla to tak milá mladá dívka.

Julie Kabátová si užila chvilku u rybníka a teď dorazila domů do svého bytu. Firma už odvezla kontejner a to znamenalo klid. Už za dva roky zapomněla jaký hluk je z rekonstrukce. Tehdy předělali její a Břéťův byt. Nějak ještě v tu dobu doufala, že by se mohl usadit ale už se smířila s tím, že se to nikdy nestane. Byl její jediné dítě a byla na něj pyšná. Jenže prostě si žádnou ženu nepouštěl k tělu, nebo jen na chvíli. Když bylo potřeba tu nechat Blanku s rodinou hned souhlasila. Věděla, že se musí dít něco velkého i z Břéťi to vycítila, ale šok z odhalení cítila pořád. Naštěstí všechno dobře dopadlo a ona získala víc než si uměla představit. Bude tu mít fajn sousedy a navíc jí největší radost dělala Anička. Bylo to úžasné sluníčko a krásná chytrá holčička. Terezka byla báječná máma, ale pořád z ní cítila velký smutek a strach. Věděla jen, že měla ošklivý zážitek s bývalým partnerem, ale nic víc jí Blanka neřekla. Byla ovšem od syna dost naučená číst mezi řádky a došlo jí, že tam muselo být fyzické násilí. Hodně by to vysvětlovalo, ale snad ji změna místa a nová práce zase posunou kousek dál. Ona sama byla sama roky a byla tak úplně spokojená. Těšila se až rekonstrukce skončí a dům ožije čilým ruchem. Taky jí napadlo, že možná by nebylo od věci trochu pak upravit zahradu. Na to je teď, ale dost času.