Křehká jako sklo

25. Bolestná minulost

Břéťa se rozhodl popravdě říct Terce o tom starém případu, který ho tak zasáhl. Vyprávěl jí jaký byl vlastně jeho život v Praze a jak si postupně budoval kariéru. Pak jí řekl co se stalo a hlavně co vedlo k jeho rozhodnutí být sám. "Pořád mám před sebou jeho ženu, stála tam s miminkem v kočárku a snažila se pochopit co se stalo. Snažila se přežít obřad a poslední rozloučení, tehdy mi došlo, že možná by bylo lepší abych byl sám a nikoho nevystavil takové bolesti. Pak jsem požádal o přeložení sem a začal tady znovu. Máma byla ráda, že jsem se vrátil a já tu byl a jsem spokojený. Jenže ten Petrův případ mi hodně věcí vrátil a ne všechny se mi líbili. Pořád občas mám zlé sny i když už je to tolik let. Někdy je minulost velký balvan, který jen vláčíš sebou a snažíš se ho marně zbavit. Jenže to nejde a tak ho můžeš jen otesat a nechat si to co zbylo a s čím můžeš žít." Terka pozorně poslouchala vyprávění Břéťi a došlo jí, že on má taky svoje démony. Bolestná minulost byla tím co měli oba společné, jen každý svým vlastním způsobem. Tolik jí tohle odhalilo to proč je vlastně sám. Ona jako dcera poldy tohle chápala víc než kdo jiný. Jako dítě si to neuvědomovala tolik jako když začala dospívat.

"Mrzí mě to a muselo to být hrozné. Víš pamatuju si kolikrát jsem jako menší našla mámu sedět v kuchyni ubrečenou. Mnohem později jsem zjistila, že tu se táta dostal do rvačky, tu měli nehodu, protože do nich najel zdrogovaný řidič. Nebo se prostě nehlásil a ona nevěděla jestli nám za chvíli nezaklepou na dveře jeho kolegové. Nikdy, ale ani na vteřinu nelitovala života s ním. Ztráta druhého člověka bolí vždycky a je jedno jak o něj přijdeš. Já se snažím vyrovnávat s vlastními ztrátami a pořád se mi to moc nedaří." Břéťa jí poslouchal a uvědomil si, že ona opravdu lépe než kdo jiný chápe co jeho práce obnáší. "Mohl ti toho vzít hodně, ale ne všechno a možná to teď nevidíš, ale jsi to pořád ty. Pořád máš v sobě dívku kterou jsi byla. Terezko já ti nechci ublížit, ale rád bych věděl jestli chceš pokračovat. Nebudu se zlobit pokud řekneš ne. Prostě nechci, aby jsi se cítila pod tlakem ať z mé strany nebo kohokoliv jiného." Treka se na něj dívala a pochopila, že jí dává možnost to teď zastavit. Možnost couvnout a už nepokračovat dál a zůstat jen u přátelství. Jenže ona si přesně teď uvědomila, že chce víc a rozhodně v tom hrály roli city o kterých si myslela, že už je nikdy cítit nebude.

Břéťa čekal na Terky reakci a už se začal smiřovat s tím, že to dneska prostě všechno skončí. Najednou ho vzala za ruku a usmála se na něj. "Nechci to skončit, pokud mi dáš šanci chci pokračovat." "To bych byl moc rád." "Tak já vyndám tu zmrzlinu a pak ti chci ještě něco říct." Břéťa se díval jak sklidila ze stolu a položila před ně krabičku se zmrzlinou a lžičky. "Mimochodem tohle je vážně skvělý výběr." "Doufal jsem, že se ti bude líbit a hlavně ti snad bude chutnat." Terka si vzala pár lžiček zmrzliny a pak se nadechla k tomu co chtěla Břéťovi říct. "Já chápu, že je to pro tebe se mnou těžké zvlášť, když mám prostě problém ti říct co se se mnou děje. Já mám jen strach, že jsem zatím nedokázala překonat strach z toho, že se i obyčejné objetí nezmění v násilí. Víš on mi ubližovat už před tím, občas mě silně chytil za zápěstí nebo za ruku. Nikdy jsem neměla modřiny, ale bolelo to. Jenže to už jsem byla těhotná a plně na něm závislá a nechápala jsem jak moc špatné to je. Pak vždycky přinesl kytici růží a vyžadoval usmíření." Břéťa sledoval jak smutně to řekla a okamžitě mu došlo, že vyžadoval sex a bylo mu jedno, že ona nechce. Bylo to naprosto hrozný. "Ten den kdy mě napadl jsem se balila k rodičům, začal mi vyhazovat věci z kufru a křičel na mě. Povalil mě na zem a smýkal se mnou za vlasy po podlaze. Chtěl sex a já se bránila pak mě praštil a já pak mám okno."

Terka se nebránila slzám co se jí objevily a konečně na sebe byla pyšná, že to dokázala říct. Viděla jak by jí Břéťa rád objal, ale očividně se bál. "Teď bych objetí brala, prosím." Břéťa okamžitě opatrně vzal Terku do náručí. Pevně se ho chytla a on jí opatrně položil ruku na záda a druhou nechal volně, aby jí dopřál určitý pocit volnosti. Terka se schovala v objetí Břéťi a poprvé po tolika letech cítila jak je jí tohle příjemné. Držel jí jednou rukou, aby se cítila pohodlně a to jí o něm hodně říkalo. Teď možná ještě nebyla připravená na další krok, ale byla si jistá, že brzo bude a snad už to bude jen lepší a lepší. Opatrně se dotáhla a podíval se mu do očí. Stiskla mu ruku, kterou nechal na stole a on ji jemně stisk opětoval. "Terezko tak moc mě mrzí čím jsi si prošla. Já jen vím, že chci být s tebou a dám ti tolik času kolik jen budeš chtít. Nikdy bych neudělal nic co by jsi sama nechtěla. To co cítím je tu a já nevím jestli to máš stejně, ale vážně doufám že ano." "Mám to stejně a chci abychom to zkusili. Jen budu asi potřebovat ještě trochu času." "Máš ho tolik kolik budeš potřebovat." Břéťa velice opatrně vztáhl ruku a pohladil jí po tváři a potěšilo ho když neucukla. Nakonec to byl večer, který všechno změní. Později už musel jít domů, ale mohl ještě opatrně Terku obejmout a pak teprve šel. Terka se usmívala a věděla, že dnešní den je velký krok a možná ve čtvrtek zvládne i další. Zaslouží si ho oba dva.