Křehká jako sklo

17. Starosti maminek

Blanka seděla na lavičce u dětského hřiště a pozorovala vnučku. Tohle příjemné hřiště na okraji města jim doporučila Julie. Bylo tu hodně prvků jako lanová dráha a stěny na lezení, kde se vyřádili i starší děti. Aničce bude brzo šest let a ona si pořád uvědomovala jaké má štěstí, že jí může vidět vyrůstat. Příchod sem do města pomohl jim všem a hlavně Terezce, která tu našla práci a skvělé přátele. O víkendu se vrátila se spoustou tašek a v nich bylo nové oblečení. Sid Hrušková byla úžasná a velice empatická mladá žena a její švagrová jí zdatně sekundovala. Pomáhaly nenásilně Terce zase začít žít a trochu si věřit. Byla z toho opravdu nadšená a taky se včera za Sid stavila, aby jí osobně poděkovala. Ona sama se těšila až tady s Markem zakotví na stálo. Vždycky chtěli na důchod pryč z města, ale kvůli holkám by v Praze zůstali. Terezka byla vymodlené dítě, protože se jim dlouho nedařilo a milovali jí opravdu hodně. Zároveň jí dopřáli volnost a dneska zpětně litovala, že ji do Brna kdy pustila. Naštěstí instinkt Marka tehdy zafungoval na jedničku a oni dokázali Terku zachránit. Fyzicky se zotavila, ale psychicky byla pořád strašně křehká a člověk nikdy nevěděl jak může zareagovat. Byla to krásná mladá žena, ale bohužel už zůstane asi napořád sama. Naštěstí Anička jim všem dělala radost a to bylo hlavní.

Zadívala se jestli je všechno v pořádku a pak si uvědomila jak hezké bude moct sedět u domu kde budou bydlet na terase. Julie a její syn je přijali s otevřenou náručí, když jim mohlo hrozit nebezpečí a teď u nich v domě najdou trvalý domov. V Julii taky našla spřízněnou duši a mohla s ní o hodně věcech mluvit. Teď jí zrovna zahlédla jak k nim míří a nese kávu a asi čokoládu pro Aničku. "Ahoj, vzala jsem ti kávu a pro toho malého ďáblíka čokoládu." "Děkuju jsi moc hodná, ona za chvíli přiběhne. Jak se těšíš večer do divadla?" "Upřímně se těším moc bude to hezké a pár sousedek říkalo, že je to představení opravdu povedené. Můžu si takhle užít něco co bych normálně nemohla." Blanka se na Julii podívala a stiskl jí ruku. Břéťa byl sám a nikoho si do života nechtěl pustit a Julie jak sama říkala se s tím za ty roky už mířila. "Třeba ještě není pozdě a možná tě ještě dokáže překvapit." "Já si iluze nedělám a jsem s tím smířená, ale mrzí mě to kvůli němu. Vím jistě, že by byl milující manžel a táta. No starosti maminek jsou podobné u nás obou a přeci tak jiné. Mimochodem nemrzí Terku, že s námi večer nejde?"

Blanka se usmála, protože jí Terka říkala, že se vrátí asi později než ony z divadla. "Ne vůbec, protože jde taky večer ven, myslím si, že jde zase s kolegy do baru. Jsem tak strašně ráda, že jde někam ven. V Praze nechodila vůbec nikam, jen občas na jógu a to není společenský život, ale jen něco co jí pomáhá." "Je to krásná mladá žena a měla by zkusit chodit ven i když bude dál sama tak přítomnost přátel jí pomůže. Očividně na ni Sid a Lenka mají dobrý vliv podle toho co jsme už mohly vidět." "To určitě a vůbec je ta rodina celá moc fajn. Marek se strašně těší až se sem trvale přestěhujeme a bude moct chodit na ryby k Raulovi." "Raul je moc sympatický muž a miluje svoji rodinu i přátele které do rodiny taky počítá." Julie se na přítelkyni usmála a zároveň si všimla, že se objevila Anička tak jí podala čokoládu co jí přinesla. "Ahoj teto a děkuju, já se moc těším na večer a máma mi koupila moc hezké šaty, které si vezmu. Já budu u vody, tak zatím." "Ta umělá řeka tady je fakt paráda a děti to strašně baví." "Souhlasím a jsem rád, že se jí tu líbí. Ona je prostě sluníčko." Julie se po holčičce podívala a byla ráda, že ji bude mít na blízku, až se po rekonstrukci nastěhují Kovářovi k nim do domu. Prostě ráda pomůže když bude moct a ona sama si tak trochu užije roli babičky které se bohužel asi nikdy nedožije. Dnešek si opravdu s Bankou a Aničkou užijí a bude to moc fajn.

Terka seděla doma na posteli v ložnici a začala mít strach. Možná by to ještě mohla odvolat, mohla by... Nakonec si skryla tvář do dlaní a zhluboka se nadechla. Ach jo proč to nemůže být snazší, proč jí jen její hlava brání i v tak obyčejné věci jako jít do kina. Břéťa si s tím dal tolik práce a ona se není schopná ani obléknout. Máma a Anička odešly před půl hodinou a ona tady od té doby jen seděla. Možná by mohla zavolat Lence nebo Sid, ale ony už toho i tak pro ni dělají tolik, že by to bylo hloupé. Musí se konečně vzchopit a zkusit alespoň tohle. Vždyť i Břéťa jí ještě ráno do telefonu kladl na srdce, že nikam jít nemusí jestli se na to zatím necítí. Byl moc hodný a dělal si o ní starosti a ona tady teď sedí a přemýšlí o hloupostech. Nakonec si vzala džíny co jí vybraly holky k nim hezké tmavě modré tričko s krátkým rukávem a přes ramena si hodila svetřík. Měl stejnou barvu jako tričko a pokud by jí byla zima tak si ho může obléknout. Občas jí psychika srazila do kolen a pak měla problém s tím, že ji bývala zima. Pročesala si naposledy vlasy a nechala je rozpuštěné. Měla delší mikádo a většinou si vlasy stahovala. Teď jí přišla zpráva od Břéťi, že bude u domu asi za pět minut. Byl čas se postavit strachu a zkusit co z toho vzejde.