Křehká jako sklo

31. Krůček po krůčku

Terka si během pátečního dopoledne užívala pocit štěstí. Zatím nevěděla jak to bude dál, ale nějak podvědomě cítila, že bude potřebovat pomoc. Zatím to bylo s Břéťou všechno skvělé a ona sama moc dobře věděla, že je dál než si původně myslela, že bude možné. Jenže taky tu bylo to velké ale, že nevěděla co se stane až by chtěla jejich vztah posunout do větší intimity. Břéťa byl strašně milý, laskavý a velice ohleduplný a o to víc se bála, že prostě ztuhne ač jí k tomu nedá žádný podmět. Prostě její hlava byla jedna velká neznámá a ona zatím nevěděla jestli poprosit o pomoc Richarda, nebo holky. Jak má jen vyřešit problém z toho, že je už šest let sama a hlavně se bojí toho, že vášeň nakonec Břéťu přemůže. Podívala se na květinu co jí ráno poslal a usmála se. Byl tak pozorný a nechával vedení jejich sblížení na ní, jenže ona sama začala teď uvažovat, že je to možná špatně. Co když nebude mít odvahu teď udělat ten zásadní krok a potřebovala by, aby ho udělal on? Měla tolik otázek a neznala na ně odpovědi. Taky uvažovala o možnosti se zkusit zeptat Sid jestli by nemohli holky zůstat na Šumavě ještě pár dní. Potřebovala by ještě chvíli, aby věděla co má dělat dál. Nakonec se rozhodla, že pomoc prostě potřebuje.

Končila dneska dřív a tak po dohodě se Sid zamířila do baru, kde měla sraz s Lenkou na večeři. Bar byl dneska pro veřejnost zavřený a Marek si zkoušel nové recepty a tak si z holek chtěl udělat zkušební hosty. Taky tu u baru byla Alena s Jitkou. Došla k holkám dozadu a sedla si. "Vypadáš šťastně a uznávám, že jsme nadšené, ale taky vypadáš zmateně." Terka se na Sid usmála. "Já jsem zmatená, nebo nerozhodná, protože vůbec nevím co dál. Dohodli jsme s Břéťou, že bychom si to rádi nechali v úzkém kruhu přátel, hlavně mimo naše rodiny." "Doma jsem to večer řešili, předpokládám, že chcete oba čas a to hlavně kvůli Aničce." "Přesně tak, Sid já víš, chtěla jsem se zeptat ohledně Šumavy." Terka chtěla pokračovat, ale než to stihla tak ji zavolala máma. "Ahoj holčičko doufám, že tě netuším, ale víš Julii volal Adam s tím jestli bychom tu nechtěly zůstat ještě týden, protože se sem nikdo nechystá. Anička je tu nadšená a my s Julií taky, ale jde o to aby to nevadilo tobě." Terka se na Sid a Lenku podívala a jejich úsměv jí jasně odpověděl na nevyřčenou otázku. Rozhodně to byla jejich práce a ona za to byla doslova vděčná. "Mami já proti tomu nic nemám. Teď mám ještě něco na práci a tak si zavoláme večer, ale klidně tam zůstaňte. Všechny si to zasloužíte."

Po konci hovoru se usmála. "Takže myslím, že vám oběma dlužím velké díky." "Je to tak správně. Ony si to tam užijí a zcela zaslouženě a ty a Břéťa získáte čas na sebe. Teď co jsi opravdu potřebovala." Terka nevěděla přesně jak to vysvětlit a taky uvažovala, že jí nepřijde fér nechat Alenu a Jitku na baru. Ony jim dávaly prostor a bylo jasné, že asi tuší, že řeší něco důležitého. Nakonec se usmála na Sid a ta hned pochopila. "Álo, Jíťo prosím pojďte k nám potřebujeme pomoct." Alena si s Jitkou došly sednout k holkám a pak se už jen obě usmívaly, když zjistily co se děje. "Doma jsme mluvily o tom, že by jste se k sobě moc hodily, ale tohle jsem nechala být. Navíc my teď máme dost svých vlastních věcí." "No teď k tomu co potřebuju, já se bojím. Můj bývalý Filip nebyl zrovna jak to říct..." Sid stiskl Terce ruku a podívala se na ni. "Něžný, trpělivý, ochotný ti naslouchat a hlavně asi nebyl zrovna muž co byl dal přednost ženě před sebou." "Všechno z toho. Já vím moc dobře, že Břéťa je úplně jiný, ale co když se nakonec přestane ovládat holky já se tak moc bojím. Navíc mám strach, že i když bude něžný já ztuhnu a uteču a tím mu strašně ublížím." Terka sklopila hlavu a nevěděla jak úplně přesně jim to vysvětlit.

Alena poslouchala co jim Terka říká a došlo jí, že ona vlastně neměla pořádný vztah založený na pravé lásce a hlavně důvěře. "Podívej u vztahu je nejdůležitější důvěra a v posteli to platí dvojnásob. Ne je vždycky ne a ten pravý tohle chápe. Nikdo ti neříká, že máš hned realizovat úplně všechno." "Alena má úplnou pravdu musíš jít krůček po krůčku. Zkus ty sama Břéťovi říct co může a co už si myslíš, že teď nezvládneš. Něžnosti můžou mít spoustu podob a hlavně je důležité zkusit prožívat to co cítíš a tím trochu odstínit to co si myslí tvoje hlava. Láska je vždycky dobrou průvodkyní a možná si to neuvědomuješ, ale už teď jsi toho dokázala strašně moc." "Děkuju holky, já prostě nevědělá jak dál. Pořád je tady ta moje zatracená hlava a já to nedokážu ovlivnit. Břéťa mi dal tolik možností vycouvat a jsem mu za to všechno strašně vděčná. Teď chci být s ním, ale pořád si nejsem jistá, že to zvládnu." Lenka se na Terku usmála. "Máš nás tady, nebo může přijet Richard kdyby jsi ho potřebovala. Všechny ti pomůžeme a hlavně ti pomůže Břéťa." Alena poslouchala dění u stolu a byla nadšená jak se vztah Terky a Břéťi vyvíjí. Sama teď na vztahové věci neměla moc myšlenky, protože se trápila tak jako Jitka situací Lucky. Nakonec zjistila, že možnost pomáhat Terce by jim možná oběma mohla pomoct. Momentálně výprávěná historka jak Sid dávala Lenku a Petra dohromady je všechny rozesmála a Terka byla vysloveně nadšená. Terka si užívala příjemný podvečer a hlavně společnost báječných žen, který jí vstoupily do života a měnily ho k lepšímu.