Křehká jako sklo

43. Láska a osud

Po snídani si Terka vzala pohodlné kraťasy a tričko s větším výstřihem. Taky zabalila věci ze včerejška do tašky, protože ty byli zralé rovnou na pračku, hlavně šaty byly úplně zmačkané. Rozhodně toho, ale nelitovala spíš naopak. Došla do kuchyně, kde Břéťa dával nádobí do myčky a už měl na sobě taky kraťasy a tričko. Uvažovala, že by si asi měli promluvit jak to bude s nimi dál, ale teď si trošku sobecky chtěla užít jen čas pro ně dva. Zrovna se na ni otočil a ona se nechala obejmout. "Moc ti to sluší a upřímně asi jsem rád, že jsi si tohle na sebe nevzala včera večer." "Já vím, že ti ty šaty daly dost zabrat, ale já byla přesvědčená, že chci konečně posunout náš vztah. Nikdy jsem si nebyla ničím víc jistá a jediné čeho jsem se bála, že moje hlava to nedovolí a já ti ublížím." "Terezko já bych opravdu čekal jak dlouho by bylo potřeba. Jsem teď, ale moc šťastný a hlavně kvůli tobě. Teď mi jen musíš říct jak to uděláme dál, já nechci na nic naléhat, ale asi potřebuju vědět co dál." Terka se usmála a dala mu pusu. "Já vím, že si o tom všem musíme promluvit a počítám s tím, ale teď bych to chtěla ještě chvilku nechat být." "Tak dobře. Pustíme si film a pak si objednáme něco dobrého k obědu co ty na to?" Břéťa viděl jak se Terka zářivě usmála a to bylo moc dobře.

Během dopoledne si užívali jeden druhého a to Břéťovi moc vyhovovalo. Nakonec si objednali moc dobré jídlo z místní restaurace. Dokonce si k němu konečně otevřeli víno, které včera zůstalo netknuté. "To víno je vynikající a moc mi chutná." "Divil jsem se, že jsi si ho včera nechtěla dát. Mě by to bývalo opravdu nevadilo." "Nechtěla jsem pít, aby jsi si náhodou nemyslel..." Břéťovi to konečně došlo. Ona nepila kvůli tomu, aby si nemyslel, že je za jejím rozhodnutím alkohol i když jen v malinkém množství. "No tak tohle mi došlo až teď, omlouvám se." "Nemáš důvod se omlouvat a chápu proč tě to včera nenapadlo. Já si byla jistá Břéťo, opravdu jsem si byla jistá jen jsem potřebovala srovnat svoji hlavu." "Jsi úžasná a já tě moc miluju." Terka se naklonila a dala mu pusu. Pak se v klidu najedli a zbytek vína si vzali do obýváku, kde se Terka nechala obejmout na pohovce. Bylo jí takhle moc příjemně a hrozně si užívala tu možnost být tu s Břéťou. Láska a osud jí pomohli překonat zdi, které tak dlouho budovala. Bolest a zoufalství teď museli ustoupit štěstí a spokojenosti. Břéťa si vychutnával možnost držet Terku v náručí a moct jí jemně hladit po zádech a boku. Takové ty klasické znaky partnerství, které beze slov vyjadřují náklonnost.

Terka si nakonec uvědomila, že by si vážně měli s Břéťou promluvit jak a kdy to řeknou ostatním. Takže si sedla tak, aby na Břéťu dobře viděla. "Já vím, že si musíme promluvit, ale nějak jsem si chtěla užít klidnější dopoledne. Jenže se nevyhneme tomu probrat jak to bude dál." Břéťa se usmál a dal jí malou pusu. "Já se v tomhle podřídím tobě, chci totiž, aby to bylo hlavně tvoje rozhodnutí. Myslím si, že nejdůležitější bude to nějak šetrně říct Aničce. Podívej já bych nejraději každému v okolí řekl, že jsme spolu, ale pochopím pokud ty ne. Je tu taky otázka jak to budeme dělat, když ty jsi v bytě Sid a já jsem tady. Vedlejší byt bude ještě trvat a... " Terka si všimla jak se Břéťa zarazil ohledně bytu, kde měla ona s malou bydlet. Konečně jí došlo kam tím vším míří, ale očividně se bojí její reakce a toho, aby to na ni nebylo všechno moc rychlé. "Anička si už loni na narozeniny přála někoho kdo by nás měl obě rád a byl její táta. Myslím si, že bych jí letos to narozeninové přání ráda splnila. Já vím, že s tebou chci být a vím jistě, že ona tě má ráda tak jako jsi si jí oblíbil ty. Oslava je za čtrnáct dní u Raula a myslím si, že do té doby bych jí to ráda neřekla. Něco jiného jsou mamky a táta. Pokud si dobře pamatuju tak táta má přijet v pondělí a být tu s námi tři dny kdy má volno."

Břéťa poslouchal co Terka říká a byl vážně šťastný. "Jinak co se týká toho jak to bude s bydlením. Ty jsi o tom už určitě přemýšlel a proto tě to trápí. Teď jen chci vědět co přesně tě trápí?" "Mám strach, že to co bych rád je na tebe moc brzo, nebo možná není, nebo já nevím. Mohla by jsi zatím zůstat u Sid, jí by to určitě nevadilo a vedlejší byt bych zatím nechal být. Víš kdysi dávno ještě, když naši tenhle dům koupili tak tady na hoře byl jeden velký byt." Terka se usmála a věděla přesně kam tím míří a pochopila, že nemá na co čekat. Možná by měla, ale ne teď a ne v momentě, kdy měla konečně po šesti letech možnost žít a být milována. "Takže jestli to chápu správně rád by jsi tady z toho zase udělal jeden velký byt a řešíš to teď, protože vedle krom podlahového topení a rozvodů není ještě nic hotové. Břéťo jestli jsem si teď něčím jistá tak tím, že nechci na nic čekat. Možná bych měla, ale žila jsem ve tmě a utrpení šest let a vracet se tam nehodlám. Jsem si jistá svojí láskou k tobě a jsem si jistá tím, že miluješ mě i mojí dceru." "Máš ve všem pravdu a opravdu moc tě miluju. Aničku jsem si oblíbil jen co jste přijely a nikdy se to nezmění." Terka se usmála a nechala se líbat.