Křehká jako sklo

27. Životní šance

Terka si uvědomila, že za posledních několik let nebyla šťastnější než teď. "Tohle jídlo je úžasný, občas jsme si s tátou objednávali z blízké mexické restaurace, ale takhle dobré to tedy nebylo." "Kluci si s tím dávají dost práce a konečně se zdá, že budeme mít možnost k nim chodit celoročně. Získali prostor kousek od náměstí a teď ho rekontruují, takže až skončí sezóna trucku tak už bude restaurace hotová." "Tak to bude moc fajn a víš byl za mnou Richard." Břéťa si všiml, že se Terka dál usmívá a tak snad bylo všechno v pořádku. "Byl se podívat na Honzíka a pak se za mnou stavil. Je zvláštní jak moc jsem ho potěšila a pořád tak úplně nevím jestli..." "Terezko zná tě opravdu dlouho a opravdu dobře, takže tu změnu prostě vidí. Víc se usmíváš a nechci aby jsi to vzala nějak jinak než jak to myslím, ale moc ti sluší to nové oblečení co teď nosíš." Terka se usmála a ač měla spoustu nepříjemných vzpomínek na téma partner a oblečení tak tentokrát tahle slova vzala opravdu tak jak měla. "O tomhle jsem mluvila se Sid, prostě jsem si ohledně oblečení přestala věřit. Prý jsem se oblékla moc vyzývavě a to mi vlastně vzalo i takovéto to normální nadšení z oblečení." "Což máš už teď zpátky a hlavní je přeci to jak se v tom cítíš ty sama." Břéťa si všiml jak Terka mírně začervenala, což ho moc potěšilo.

Během filmu si Terka užívala přítomnost Břéťi a to, že ho mohla držet za ruku. Sice musela zase udělat první krok, protože on jí opravdu dával tolik potřebný prostor, ale jakmile to udělala tak jí ruku jemně stiskl. Zároveň si uvědomila, že ty city k němu jsou čím dál tím silnější a to jí vlastně začalo děsit. Pořád totiž nevěděla jak bude její hlava reagovat na to co teď začalo chtít její tělo. Tak moc toužila po tom, aby jí objal a políbil. Jenže se tak moc bála, že mu to nedokáže říct. Navíc on byl opravdu moc trpělivý, ale co když ho vášeň přemůže a na to ona nebyla ještě připravená. Tolik myšlenek se jí honilo hlavou. Nakonec usoudila, že může udělat něco, aby on cítil to, že je teď opravdu v pořádku a věří mu. Opatrně se víc naklonila a dala mu hlavu na rameno. Cítila jak trochu ztuhnul, ale hned se uvolnil. Břéťa nemohl uvěřit tomu, že to vážně Terka udělala. Zcela automaticky mu položila hlavu na rameno a dál se držela jeho ruky. Nemyslel si, že by na to byla připravená. Zároveň chápal i to, že je to od ní vyjádření důvěry, kterou k němu chová. Byl taky rád, že zná film nazpaměť, protože zrovna soustředěný na něj nebyl.

Film se chýlil ke konci a Terka si uvědomila, že se bude pak muset s Břéťou rozloučit a to se jí zrovna moc nelíbilo. Nějak podvědomě cítila, že chce dnešní večer ještě protáhnout. Možná by se mohli jít ještě třeba někam projít, nebo něco takového. Koneckonců bylo hezky a už i krásně svítily hvězdy. Břéťa jemně hladil Terku po hřbetu ruky a hlavně si užíval její blízkost. Tak moc by si přál, aby ji za chvilku nemusel odvést domů. Jenže teď to jinak nešlo a hlavní bylo, aby se nezačala bát. Vybudovala si k němu hodně křehkou důvěru a on ji nesmí zklamat. Nakonec film skončil a on se cítil zoufale, když Terka zvedla hlavu z jeho ramene. "Byl to úžasný večer, film jídlo a hlavně tvoje společnost. Břéťo moc děkuju za všechno, já vím moc dobře, že to pro tebe není snadné." "Možná není, ale stojí to za to, ty mi za to stojíš. Jen mě teď trochu mrzí, že tě už musím odvést domů." Břéťa věděl, že by se Terka mohla leknout, protože by si mohla myslet něco víc a tak rychle dodal. "Mohli bychom se jít ještě třeba projít k rybníkům. Raul tam teď není, ale i tak tam můžeme." Břéťa si všiml jak se Terka zářivě usmála a pochopil, že to chce taky jen asi nevěděla jak mu to říct, což muu hned potvrdila. "Mám to stejně jen jsem nevěděla jak ti to říct, protože je to pro mě pořád tak složité."

Břéťa se usmál a velice opatrně si přitiskl její ruku ke rtům a dal jí na ni drobný polibek. "Prostě se jen chvilku projdeme a užijeme si zbytek večera, zvlášť když je tak hezky. Jen mi musíš říct, až budeš chtít jet domů dobře?" "Dobře." Terka se usmála a pak se pohodlně opřela do sedačky a sledovala jak Břéťa obratně vyjel z parkoviště a dojel nedaleko k Raulovým rybníkům. Zaparkoval na místě vedle srubu a pak jí otevřel dveře, aby mohla vystoupit. "Páni takhle večer je tu krásně a už i víc chápu, proč tu Raul bývá v létě skoro pořád." "Občas sem jezdím na noční lov, nebo brzo ráno a to je tu taky nádherně. Myslím si, že kdyby se tu dala v zimě prohrnout pořádně cesta a nebo udělat cesta s pevným povrchem byl by tu vážně pořád." Břéťa se usmál, když se vydali podél rybníka na protější stranu, kde byli lavičky. Terka mu nastavila ruku na znamení, že jí za ni může vzít a on byl za to moc rád. Terka si uvědomila, že tohle místo je kouzelné v každou denní dobu a určitě i víc rozuměla tomu, proč tu všichni rádi tráví čas. Držela se Břéťi za ruku a cítila se konečně tak jak by se žena v takové chvíli cítit měla. Nakonec došli k lavičkam a sedli si na ně a měli tak pohled na rybník, který osvětloval jen měsíc skoro v úplňku.