Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

21. Koňská Susan

„Je to normální sráč.”

Caroline usrkuje mátový čaj, protože má prý za celý den kafe plné zuby, a nabízí mi neomezenou kolegiální podporu. Jako vždy, když to potřebuju. Zrovna jí skončila směna, a tak si jen sundala zástěru a zasedla se mnou k jednomu z malých stolků v rohu poblíž záchodků, kde jen málokdy někdo sedí.

„Nemusíš ho kvůli mě nesnášet,” brzdím její energii. Kdybych ji o to požádala, byla by schopná založit Jeremymu anti-fanklub. Měli by slogan, placky a pořádali by srazy, na kterých by si vyprávěli, proč je Jeremy Hart kolosální sráč. Caroline je už prostě ten typ člověka, co všechno dělá naplno. Někdy až moc.

„Zlomil ti srdce. To si piš, že ho budu nesnášet. Aspoň jedna z nás dvou by totiž měla, a ty to nebudeš, protože jsi do něj totálně zabouchnutá,” zhodnotí to a znovu upije čaj. Zkřiví obličej, jako by ji někdo nutil k pití násilím.

„Měla sis dát limonádu,” poradím jí.

„Jeden semestr Harvardu z tebe nedělá mého životní kouče,” odsekne, ale já moc dobře vím, že se jen tak škádlíme. 

Když jsem dorazila do kavárny o dva dny dříve, než jsem původně plánovala, Caroline od prvního pohledu poznala, že něco není tak úplně v cajku. Počkala jsem pár minut, než předala kasu dalšímu zaměstnanci, který ji měl vystřídat, a pak jsem jí všechno ve zkratce vylíčila. Od setkání s Jeremym, které bylo jak vystřižené z romantické komedie, přes všechno to hezké uprostřed, až po naše ne tak pohádkové rozloučení.

„Doufám, že toho nebudu litovat,” zamumlám a sama sevřu ve zmrzlých prstech hrnek horké čokolády. Kafe už jsem měla v letadle. A na letišti. A na druhém letišti. A jedno doma. „I když teď trochu lituju, že jsem se vrátila dřív. Je tu příšerná kosa,” dodám a zkusím se zahřát douškem čokolády. V porovnání s bahamským sluncem je bostonský prosinec doslova studenou fackou do obličeje.

„Ale nemohla jsi tam po tom všem zůstat,” řekne místo mě Caroline, která jako obvykle perfektně odhadne situaci. 

„Všechno by mi ho tam jen připomínalo. Ale tady to není o moc lepší. Jeden blok od mého bytu je na činžáku obrovský billboard s jeho fotkou. Reklama na ten nový film,” zakoulím očima. Zkrátka teď budu muset cestou do práce chodit oklikou.

„Stejně je to neuvěřitelné. Ty a Jeremy doprdele Hart. Superman. Achilles,” poslední dvě slova řekne zasněně. 

„Jo,” přikývnu jenom, protože nemám, co bych dodala. Já a Superman. Já a Achilles. Ať už mezi námi bylo cokoliv, bylo to odsouzené k zániku od samého začátku. My dva nejsme jen z jiných planet. Jsme z jiných galaxií.

„Takže na tu jeho premiéru nepůjdeš.” Není to otázka, jen ujištění.

„Ne.”

„Hmm.”

„Co?”

„Nic.”

„Carol, neser mě a vyklop to.”

Caroline se naposledy napije čaje, zašklebí se a potom odstrčí napůl plný hrnek stranou.

„Hnusný?” odhadnu.

„Studený,” tvrdí ona, ale je mi jasné, že pěkně kecá.

„Tak ven s tím, co mělo to tvoje důrazné hmm znamenat?”

Caroline se ošije snad ještě víc, než když pila tu svou slámovou vodu. „Jako takhle, ono mi do toho vlastně nic není, a chápu, že k tomu máš svoje důvody, ale z toho, co jsi mi vyprávěla, mám pocit, že… Hele, to je ta koňská Susan!”