Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

11. Tajemná kráska

„Vždycky jste chtěl dělat ochranku?" snažím se zapříst hovor s Derekem, zatímco mě cestičkou mezi poslední řadou bungalovů a chatek vede k mému novému bydlišti.

Derek mlčí.

„Já chtěla být spisovatelka. Ale jsem servírka. I když dneska se říká spíš baristka, to zní víc hogo fogo. A tenhle resort je plný hogo fogo lidí. Vsadím se, že nikdo z nich nedělal baristu ani jako brigádu při studiu. Celkově si myslím, že lidé, co jezdí do takových resortů, asi nemuseli při studiu chodit na žádné brigády."

Dereka nic z toho, co říkám, nezajímá, ale moje klevetění je pořád příjemnější než napjaté ticho. Totiž, pro mě je to příjemnější. Derek má stále obličej zahalený do neprostupné masky profesionality, ale tipuju, že ho můj monolog nejspíš malilinko vytáčí. Ale jen úplně lehounce.

„Asi si říkáte, že já mám co povídat, když jsem v tomhle resortu taky. Ale u mě je to jinak. Já bych si to tady dovolit nemohla. Ani za milion let!" vysvětluju. „Co jsem poslala k šípku svoji manipulativní matku a spolu s ní i svěřenecký fond, jsem takříkajíc chudá jako kostelní myš. Ale vyhrála jsem v soutěži, víte? A proto jsem posílala ty fotky, aby z toho Cosmopolitan taky něco měl."

Derek utne nejen můj proslov, ale taky moje kroky. „Madam, jsme na místě," řekne a do ruky mi vtiskne klíček s visačkou, na které je číslo 13. Typické. Vesmír se mi už zase snaží naznačit, že štěstí v mém případě fakt chodí spíš po horách. Nebo po lidech, ale po cizích.

Popadnu ty nešťastné klíče a odemknu.

„Vaše věci vám nechám přinést, jakmile to bude možné," dodá a zmizí.

Sleduju jeho obrovská ramena a když mi zahne za rohem, vstoupím radši dovnitř.

Apartmán číslo třináct je o dost menší než šestka, okno je navíc zastíněné opodál rostoucím keřem a tak se pokoj utápí ve stínu.

Dosednu na postel a matrace trochu zavrže. No, chápu, proč je tenhle pokoj stále volný, i když je sezóna v plném proudu.

Vím, že mi Dorothy kladla na srdce, abych nechodila na internet, ale jelikož tu kromě Bible v zásuvce nočního stolku není žádná zábava, sáhnu při čekání na své věci po mobilu.

Otevřu instagram, a když vidím to množství upozornění a zpráv, radši je ani neotvírám. Zkontroluju taky facebook, tam je relativní klid, a tak jen pošlu zprávu Caroline, abych jí dala najevo, že žiju a že budu mít po návratu pár historek k dobru.

Car není online, nejspíš má zrovna směnu, takže vím, že do odpoledne se odpovědi nedočkám. Vedoucí kavárny nám mobily při práci nepovoluje. A dobře dělá, protože Car by se od toho svého nejspíš za celou směnu neodlepila.

Zakroužím palcem nad displejem a po krátkém zaváhání otevřu vyhledávač a zadám dvě klíčová slova. Jeremy Hart. Hned první odkaz mě vede na Wikipedii.

Jeremy Hart (* 12. června 1992, Tallahassee, Florida) je americký herec, jenž se proslavil především svými rolemi Supermana v rebootu filmové série DC Extended Universe a Achilla v moderní adaptaci Homérovy Iliady. S uměním se sblížil již v raném věku díky divadelnímu kroužku na střední škole, což ho inspirovalo k tomu, aby pokračoval ve studiu dramatických umění na Newyorské univerzitě. Po absolvování univerzity se přestěhoval do Los Angeles, kde začal svou profesionální kariéru v televizi a na filmovém plátně.

Jeho průlomová role přišla v roce 2018, kdy byl obsazen do role Supermana. Hartův výkon byl kriticky chválen a role mu zajistila několik ocenění, včetně ceny MTV za nejlepšího hrdinu. Hartova kariéra nabrala nový směr, když byl obsazen jako Achilles v roce 2021. Jeho ztvárnění mýtického hrdiny mu vyneslo nominaci na Oscara, kterou následně proměnil.