V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Pane, já vás neznám

❗UPOZORNĚNÍ❗

Tahle kapitola měla být původně vážná a smutná, ale toho už jste u mě viděli dost, takže jsem se rozhodla poslechnout svoji kamarádku a napsat sem něco trochu jiného. (Konečně)

________________________________

Z pohledu Sammyho

S Ethanem jsem se rozloučil a ještě ho chvíli nenápadně pozoroval. Kdyby se náhodou rozsekal na chodníku. Nic z toho se ale nestalo. Připadalo mi zvláštní, že je až podezřele šťastný. Pokrčil jsem nad tím rameny a věnoval se telefonu, protože mi přišla nová zpráva.

Mamka: Přijď prosím na ranch. Je tu dost práce a málo pracovníků.

Povzdechl jsem si. Vždycky, když si naplánuju odpočinek se něco pokazí.

***

Nakonec toho moc nebylo. Jenom jsem vyčistil pár boxů, dal koním vodu a seno a naposledy ještě pomohl roznášet objednávky na stůl. Dnes se sem stavilo hodně lidí na večeři. Taky jsem umyl okna, ale to bylo čistě dobrovolné, protože já se na to už nemohl dívat.

S rodiči jsme se dohodli, že dneska budu spát tady. Ráno si přivstanu, stavím se domů a vezmu si učebnice. Dům máme hned po cestě do školy. Večer už jsem se jenom najedl a když jsem se už chystal jít do svého pokoje, zastavil mě táta.

„Sammy, doveď prosím Tonica do ohrady. Na pětku. Gin by asi rozkopal ohradník, kdyby tam byl sám," poprosil. „Až na pětku? To je snad celý kilometr!" povzdechl jsem si znovu.

„Aspoň se s ním projdeš. Jestli chceš, vem si uzdu a jeď na něm," nabídl mi a zmizel za dveřmi. Protočil jsem očima a mířil do sedlovny. Vzal jsem jeho uzdečku a mířil k jeho boxu. Řehtal jako smyslů zbavený. Gin mu asi fakt chyběl.

„Nazdárek bráško. Už jdeme, ale jestli nebudeš spolupracovat, Gina se nedočkáš." Nasadil jsem mu uzdu a vyvedl ho ven. U brány z ranche jsem na něj naskočil a pobídl ho k rozjezdu.

Málem se mi rozcválal, ale byl tu asfalt, takže já ho zastavil. Klusat jsem taky nechtěl, protože tu jezdila auta. Jakmile jsme zabočili na polní cestu, to už jsem se nebál zrychlit. Chvíli jsme klusali, chvíli zase krok a parkrát jsme tomu dali a rozcválali se. Byl to úžasný pocit takhle po dlouhé době jezdit a ještě při západu slunce. I já už jsem byl ale unavený, takže jsem chtěl být co nejdříve v posteli. A bylo jedině dobře, že má Tonic tolik energie, protože neměl problém se rozběhnout.

Když jsme byli už pár metrů od ohradníku, slyšel jsem řehtání. Byl to hnědák naproti. Vraník mu vesele odpovídal. Zesedl jsem a otevřel ohradník. Tonica jsem zavedl dovnitř a sundal z něj ty provazy. Oba hřebci se přivítali a rozběhli se na druhou stranu ohrady. Chvíli jsem to sledoval, ale pak jsem se rozhodl vyrazit domů.

Už byla tma a já se vracel vesničkou. Když v tom jsem zahlédl něco, co jsem doopravdy nečekal.

„Ethane?" zastavil jsem se a podíval se na bělovlasou omegu, jak drží za ruku černovlasou alfu, která ke mně byla zády otočená a vydýchává se. Zmíněný si mě všiml a já i přes takovou dálku poznal, že ztuhl.

Alfu pustil a vystrašeně se začal rozhlížet.
„Promiňte pane, neobtěžujte mě, já vás neznám," řekl vyděšeně na alfu, která vypadala dost překvapeně. „Co to meleš?" divil se.