V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Bye bye obojku!

Než jsem stihl cokoli podniknout jsem se přemluvil k tomu si alespoň vybalit ty kufry. V tom jednom byli spíš takové malé i velké dekorace, vázy a rámečky s fotkama, které jsem měl položené na poličce a samozřejmě nějaké oblečení. Nebylo ho moc, jen asi pár triček, kalhot a spodního prádla.

V tom druhém takové moje poklady. Například šperky od zesnulé babičky - sice je nenosím, ale mám je prostě u sebe na vzpomínku. Dále zub společně s drápem. Oba jsem našel na zemi v lese kus od našeho domu. V tu dobu mi to přišlo cool, tak jsem si je prostě vzal s sebou. No a ta nejdůležitější věc...náramek, který nosíval můj pravý otec.

Říkejte si co chcete, lepšího člověka, než byl on nikdo nikdy nenajde. Milý, láskyplný, starostlivý táta, milující své děti víc, než cokoli na světě. Miloval astronomii a vždy šel za svým cílem - jednou v životě se podívat do vesmíru. Miloval mě stejně jako mé sourozence. I přes to, že jsem jen pouhá omega, vkládal ve mě důvěru. Jeho krásný úsměv si pamatuji doteď. Ten úsměv, co jasně říká, že můžu dosáhnout všeho, čeho jen budu v životě chtít, ať jsem kdo jsem. Nikdy na něj nezapomenu...

V tom se otevřely dveře. Upřímně se to ani nedalo popsat jako otevření, ale vyražení dveří. Mé já rozplívající se já nad tím náramkem se ihned otočilo k místu, odkud šel ten zvuk slyšet. A hádejte, kdo mě poctil svojí návštěvou.

„Páni, máš to tu hezký," žasla nad mým pokojem drobná blondýnka. „Děkuju, ještě mám co dodělávat. Proč jsi přišla?" Zastrčil jsem si neposedný pramínek bílých vlasů za ucho.

„Shin s tebou chce mluvit." Oznámila a já se zhrozil. Nemůžu jít za tou alfou do pracovny. To je sebevražda. Luna si očividně všimla mého vyděšeného výrazu.

„Neboj, když mi to říkal, podle jeho hlasu jsem poznala, že nic v plánu nemá. Teda nic špatnýho, jak se dá říct," mávla nad tím rukou. „Pro tebe možná, ale vždycky, když ho vidím, nebo se jen tak potkáme, mě buď vyděsí schválně nebo omylem. Ale pořád vyděsí.
Navíc, co jsem s ním posledně vážně mluvil, navlíkl mi tohle." Ukázal jsem na ten mučící nástroj.

„A neříkej mi, že rozeznáš jeho úmysly podle jeho hlasu." Beta pokrčila rameny. „Já s ním žiju už dlouho a nevyhýbám se mu. Takže to zkus taky a třeba to jednou budeš umět." Lišácky se usmála.

Já jí dám takovou ránu. „A už pojď, nebo si pro tebe dojde sám a...to nechceš. Mluvím z vlastní zkušenosti." Moc jí nevěřím, ale budiž. Radši to risknu, než aby se to potom doopravdy stalo. Zvedl jsem se z postele - kde jsem doteď seděl - a vyšel společně s betou ven z toho pokoje. „Jo a pokud by se ti chtělo, můžeš se mnou vařit i zítra. Elen mi psala, že příjde až v úterý." „Rád," šeptnul jsem a pousmál se.

Dorazili jsme před dveře oného pokoje. Zíral jsem na ně, jakoby byly démon a měly mě za každou cenu posednout. „Hodně štěstí," poklepala mi na rameno. „Budu ho potřebovat," řekl jsem a zaklepal na dřevo. Po tichoučkém „dále," - že jsem i já měl problém to zaslechnout - jsem vkročil do pokoje.

Alfa seděla na židli a cosi dělala na notebooku bokem ke mně. Jeho ložnice se dost lišila od té mé. Zatímco já mám svůj vymalovaný do bílé barvy se světle šedými odlesky, černovlásek to tu má celé šedé. Taková ta tmavá šedá. Né moc tmavá, ale taky né moc světlá. Nábytek se podobal tomu, co je posázený po domě. Jinak to tu neměl zase tak špatné.

„Chtěl jsi mě vidět?" začal jsem, když se na mě přilepily jeho oči. „Ethane..." oslovil mě. Zavřel jsem za sebou dveře. Ikdyž jsem nechtěl, musel jsem. Stejně by mě nikdo nemohl zachránit, protože ty stěny jsou pevné a nejde přes ně skoro nic slyšet a blondýna na dveřmi už taky odešla.

Shin zanechal toho, co myslím, že je jeho práce, zvedl se a šel ke mě.

_________________
Z pohledu Shina

Jakmile ke mně přišel, šlo poznat, že si je nejistý a má strach. Já se těchhle emocí potřebuju zbavit, takhle to prostě dál nepůjde.
Chápu, že má strach a má na to právo, ale nemůže se mi přece vyhýbat do konce života. Jestli to takhle půjde dál, Henry to zjistí a začne se mezi nás dva motat, čemuž bych rád předešel.

Potřebuju se s ním vídat častěji, zjistit si o něm více informací a snažit se být skoro pořád u něj. Zvykne si na mě a nebude se mě tolik bát. Jak už totiž proběhlo i u mých tří sourozenců - otec s matkou chtějí vidět moji omegu - Ethana. A kdyby zjistili, že se mě bojí, pojali by podezření.

„Co jsi potřeboval?" Špitnul přilepený ke dveřím. Zvedl jsem se a pomalu se k němu blížil. Zastavil jsem jen kousek od něj. Jako to dělal skoro pořád, odvrátil pohled na tu samou stranu - z jeho pohledu doleva - a zíral do země.

„Ohledně toho obojku...rozhodl jsem se, že ti ho vždy, když půjdeš do školy sundám. Dělám to pro udržení našeho tajemství v tajnosti. Jakmile vkročíš do tohohle domu, obojek se ti objeví hned na krku...znovu. Také z toho neskáču dva metry vysoko, ale já nejsem ten, kdo vytvořil nebezpečné alfy v ruthu," pokrčil jsem rameny a čekal na jeho reakci.

Konečně na mě pohlédl svýma ledově modrýma očima. Je krásný. A hlavně taky plachý. To taky přidám do seznamu vymýcení. „Děkuju," špitl zase potichu jako myška. Vždyť u snídaně byl ještě v pohodě. I na zájezdu mu má přítomnost nevadila. Proč je teď tak vyděšený? „Jestli je to všechno, rád bych..."

_________________
Z pohledu Ethana

„JK," vyšlo z jeho pusy. „C-cože? Co jsi to řekl?" Trhal se mi hlas. Se zájmem jsem ho sledoval a čekal na odpověď mojí otázky. „Slyšel jsem, jak ti tak Sammy říká...je to tvá přezdívka?" Hlas měl hluboký jako poslední tónina na klavíru. „A-ano..." Sklopil jsem hlavu, abych se na něj nemusel dívat. Mate mě. Hrozně mě mate a to už od doby, co jsme do sebe narazili jako auto do stromu.

„A co to znamená?" Přistoupil blíž. Zkouší, co všechno vydržím. Parchant jeden. On to dělá schválně. Mlčel jsem jako kus papíru. Nechci mu to říkat. Sám se za to stydím. Vysvětlovat někomu, že je Athi tak trochu blázen, když mi dokázal vymyslet přezdívku Jack Frost jenom proto, že mám bílé vlasy a modré oči.

„Shine..." zašeptal jsem místo odpovědi s nádechem varování v hlase. „Nechceš to říkat? Pak nemusíš. Klidně běž." Kývnul směrem ke dveřím, na které mě tak trochu mačkal a tím mě propustil na svobodu...

Nazdárek lidičky🖐️konečně píšu novou kapitolku. A mám na vás dotaz. Jaká postava je vaše oblíbená? Ráda bych to věděla, jen tak. Protože bych tu danou postavu mohla dávat víc a víc do příběhu. (A hlavně Lunu žejo😏 to je teď taková moje sestra.)

Jinak...kdo z vás si pod oslovením "Shine" představí (teď plácnu) třeba Bakuga jak nadává "chcípni!" nebo kohokoli jiného. Já třeba pořád, ale zkuste to ignorovat ok?😅

1178 slov