V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Volím jedničku

Po pár minutách pročítání jsem usoudil, že to stačilo. Nejsem žádný stalker, abych dělal tyhle věci. Popadl jsem telefon a zavolal mému příteli alias Henrymu. U něj je zvykem brát telefon hned po prvním pípnutí, ale teď mu to trvalo. Říkal jsem si, co asi tak může dělat.
Nakonec to tedy zvedl a do mého ucha se rozlil známý hluboký hlas.

„Dobrý den přeji. Dovolali jste se do neznámého světa. Stiskněte jedničku, pokud chcete dále pokračovat v hovoru, nebo dvojku, pokud chcete toho chudáčka - komu voláte - nechat alespoň trochu odpočinout, protože makal víc jak deset hodin!" vyjekl trochu naštvaně. Podle hlasu jsem poznal, že je sice unavený, ale jeho mozek dokáže i v takovém stavu vyplodit geniální nápad, takže jsem rozhodně neplánoval hovor ukončit.

„Volím jedničku."

„Já ti tu jedničku ani neměl navrhovat. Pročpak voláš? Snad ti ta omega neutekla," šťouchl do mě. „No...neutekla, ale..." „Notak se vymáčkni, chci se konečně vyspat. Pracoval jsem snad celou noc."

„Klid! Jde o to, že se mě pořád bojí. Před chvílí byl tady u mě, ale i když jsme si slíbili, že se pokusí mě vnímat jako normálního člověka a ne alfu, která ho vlastní, nebyl na 100% v klidu. Já nevím, co mám dělat, abych si u něj zvýšil reputaci. Zkusil jsem snad všechno, co mě napadlo. Ale i tak je při mně pořád v rozpacích. Navíc poslední dobou vypadá jako jedna velká chodící deprese. Něco mu chybí, ale já nevím co. Na tom zájezdu byl úplně normální, ale teď je hrozně plachý. Přiznávám, že to možná způsobilo to, že jsem mu na krk pověsil obojek, ale dělám to kvůli němu. Pamatuju si, jak jsme byli ve městě a jeho tam zatáhla do uličky nějaká alfa. Nehodlám riskovat, že bude mít další trauma," popsal jsem mu.

„Hele, to, že mu bude teď pár dní smutno je úplně normální. Všem omegám tvých sourozenců se to stalo. Tedy až na Kath. Známe její nepěkné dětství."

„A co s tím strachem?"

„Hmm...nech mě přemýšlet..." Chvíli se nic neozývalo. „Víš ty co? Zkus se s ním vyspat." vyšlo z něj úplně náhodou. „Pteskočilo ti snad? Chceš, abych-"
„Nenene. Ne takhle ty demente. Normálně si lehni k němu do postele a prostě spi. Ale musíš to udělat nenápadně. Až usne, prostě si k němu lehni. On se k tobě tak trochu namáčkne - to dělaj omegy pořád. Zajisti, že se bude cítit v bezpečí. Třeba ho obejmi, nebo tak něco. Snaž se vypustit co nejvíce tvých normálních feromonů, aby se mu dostaly do dýchacích cest a dlouho tam zůstaly. Když se nadýchá tvých feromonů za pocitu bezpečí, bude podvědomě vědět, že ho ve tvé přítomnosti nečeká žádné zlo a nebezpečí." popsal a pak se nadechl na dalších pár slov.

„Když to budeš opakovat častěji, neměl by mít problém se s tebou ani políbit..."

Ach kluku.

„Henry, tím bych akorát zničil veškerou jeho důvěru ke mně. Už teď je malinká a já ji potřebuju navýšit a ne z ní ještě ubírat polibkem."

„Ach jo, ty děláš, jak kdybys nebyl synem svého otce. Bethany, Rochi i Hiiro museli své omegy políbit, nebo aspoň ukázat fotku jako důkaz. Bethany to měla docela jednoduchý, ale to odbočuji," poznamenal a já se z této konverzace snažil jakkoli vykroutit.

„A-ale vždyť-" „Žádný ale! Ty jsi tady ten dominantní a poslední slovo patří tobě. Pokud se bude Ethan bránit, prostě to uděláš. Nemůžeš mu pořád ustupovat. A teď už musím. Omluvte mě vaše veličenstvo, nashledanou. A držím palce s tou nocí." A s těmito slovy to típnul.

S povzdechem jsem padnul do postele. Ptal jsem se sám sebe, co mám sakra dělat. Pár dalších minut jsem promarnil sledováním stropu. Asi jsem si myslel, že na něm najdu odpověď na moji otázku...

***

Uběhl nějaký ten čas a já jen čekal, až se v pokoji omegy zhasne. A ta chvíle právě nadešla. Ještě jsem asi deset minut počkal přede dveřmi, kdyby náhodou měl problém usnout. Opatrně a hlavně potichu jsem je otevřel a nahlédl do místnosti. Skoro nic jsem neviděl, ale taky jsem skoro nic neslyšel a to znamená, že bělovlásek už spí. Pomalými a malými krůčky jsem se dostal až k jeho posteli. Položil jsem jedno koleno na matraci a počkal, až se pode mnou propadne. Následovaly ruce a druhé koleno. Ethan se ani nehl. Spí zády ke mně a to mi vyhovuje. Lehl jsem si na bok stejně jako omega. Podebral jsem ho pravou rukou a levou na druhé straně jeho pasu. Přitáhl jsem si ho k sobě a snažil se uvolnit. On se trochu zavrtěl a nevědomky omotal ruce okolo mých. Přehodil jsem přes jeho spící tělo i levou nohu a doufal, že se nevzbudí.

Po chvilce pravidelného oddechování jsem si oddechl a trochu se pousmál. Omega se na mě tiskla přesně tak, jak to říkal můj přítel na telefonu. Mé feromony poletovaly kolem nás a zaplňovaly celý pokoj. Usínal jsem s příjemným pocitem s mým Ethanem v náručí...

____________________
Z pohledu Ethana

Zdál se mi sen. Připadal jsem si jako v realitě. Všechno se zdálo být tak opravdové. Byl v něm i Shin. On seděl, ale já ležel. Na jeho stehnech. Povídali jsme si, jako bychom byli ti nejlepší přátele. Usmíval se a hladil mě ve vlasech, z čehož se mi zavíraly oči. Byl jsem k němu namáčklý jako žvýkačka, která se nemůže odlepit. „Ethane," začala alfa. Podíval jsem se na něj, že poslouchám. „Ethane," zopakoval to. A znovu.

Otevřel jsem oči a zjistil, že ležím v posteli. Viděl jsem rozmazaně, ale stačilo párkrát zamrkat a svět zase zářil barvičkami. Stejně jako ve snu tu se mnou byl Shin a já se ho z prvu polekal natolik, že jsem málem vyskočil z postele, ale pak mi došlo, že je to jen on a tak jsem si mohl vydechnout.

„Zaspal jsem?" rozhlédl jsem se. Proč by tu jinak byl a budil mě, když mám doslova vedle sebe budík. „Ano, ale jen o pár minut." zvedl se a kráčel pryč. „Promiň, že jsem tě obtěžoval," vydechl jsem. „Neobtěžoval. Přijď na snídani. Luna na tebe čeká," oznámil a zavřel za sebou. Povzdechl jsem si a spadl z postele. Udělal jsem to schválně, protože mě to zaprvé probralo a zadruhé jsem se úspěšně z pelechu dostal, což se nedá říct vždycky.

Své pohodlné oblečení jsem vyměnil za nepohodlné elegantní a s nádechem a následným výdechem si popřál štěstí, abych tento den ve zdraví přežil.

Sešel jsem schody a zamířil do jídelny. Oba dva chystali stůl, ale jakmile si mě blondýnka všimla, s úsměvem ťapala ke mně. Objala mě okolo krku a já si přes její rameno všiml Shinova pohledu, který se soustředí na můj zmatený výraz. Jelikož je Luna chováním velmi podobná mé sestře, která tohle také dělala, objal jsem ji nazpátek.

Anett mě vždycky objímala, protože jí prý chyběl kontakt s lidmi.

Snídaně probíhala celkem v pohodě. Ti dva si docela kamarádsky povídali a já jenom přihlížel a poslouchal je. Zmínili i Henryho. Prý si s ním Luna začala dost psát a jejich vztah se zlepšuje. Shin z toho moc nadšený nebyl, protože prý tuší, že se mu to vymstí.

Hlad jsem neměl i přes to, že jsem si dal malou porci jsem měl problém něco sníst. Nakonec jsem to zvládl a pak už jsem jen šel pomoct betě s nádobím a tak.

***

Netrvalo dlouho a seděl jsem v autě. Aki vedle mě na místě řidiče řídil. WoW jak nečekané. Zastavil podle mého přání kousek od školy. Nechci s tím drahým...předraženým autem zbytečně přitahovat pozornost. Došel jsem těch pár metrů k budově, vstoupil do ní a nějakým zázračným způsobem se mi povedlo proklouznout skrz skříňky, kam jsem si odložil svoje boty a spěchal do třídy.

Doufám, že nikdo nepozná, kde jsem byl.

Čauky lidičky, po dlouhé době (ne kapitolu jsem vydala včera) se opět setkáváme a já jsem happy jak dva grepy, protože se už konečně můžu jít najíst!!!

Kapitolku jsem dopsala schválně večer, protože většina z vás čte tohle před spaním (divím se, že vám to nezpůsobuje noční můry a nebo sny, jako měl třeba Ethan.)

Nicméně se omlouvám, že zatím nevyšlo žádné, jak se říká jódlování👀, ale pochopte mě, mám plány do budoucna.

Tak se mějte a nezmrzněte. Já se nachladila a díky tomu máte každý den novou kapitolu😅

1408 slov❤