V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Poslední doteky hřiště

Dneska je to naposledy, co spím v této posteli.
Bude mi to tu chybět. Z prvu se to nemusí zdát, ale doopravdy jsem si to tu užil. Sammyho už konečně propustili, ale do zítřka mu zakázali se s kýmkoli vídat. Kromě učitelů, kteří na to jsou zaprvé trénovaní a za druhé za ním příjdou osobně. Netuším, kdo je jeho spolubydlící, ale ten prý šel spát do volného pokoje.

Ležím na lůžku a čumim do stropu. Nechce se mi věřit, že tohle všechno se událo za čtyři dny.
(Ani mně hele. Rly jsem to natáhla na 15 kapitol👀)

Co se bude dít po tom, až přijdu domů? To samé jako vždycky? Vstát, jít do školy, učit se, jít domů, trávit den s rodinou, učit se správného chování, trénovat na piáno s Anett, spát?

Musím své sestře ještě předat tu růži. Doufám, že bude mít radost. To mě potěší nejvíc. Poslouchal jsem tak nějak všechny zvuky okolo mě. Sousedi od vedle, nebo zpívající ptáčci venku za oknem. Pomalu jsem usínal a nakonec odpadl.

***

Vzbudil jsem se až ráno a to okolo sedmi. Dneska se už jen pobalíme, zahrajem si pár her, které jsme nestihli včera a odjedem. A jelikož mi přišlo docela vhod začít už v brzké ranní hodině, vstal jsem z postele a začal skládat kusy oblečení do malého kufříku. Kartáček na zuby jsem si ještě nechal v koupelně kdyby náhodou. Plus ještě nějaký krávoviny, který si vezmu s sebou do batohu do autobusu.

Zrovna když jsem si chtěl po tak namáhavé práci odpočinout v postýlce se ozval ten pisklavý hlásek mé třídní, která svolávala všechny na snídani. Já ji fakt přetáhnu tím pravítkem. Už se nemůžu dočkat.

Hned, co mě přestalo bavit se pořád pro sebe chichotat a mít na tváři ďábelský úšklebek jsem sebevědomě dokráčel do jídelny. Ale ho*no sebevědomě. Třásl jsem se jak osika. Sammy už seděl u Baileyho. Jsem rád, že ho konečně vidím živého. Přistoupil jsem k nim a posadil se vedle nich. Přesněji vedle alfy. Beta seděla naproti Sammymu.

„Tak co? Už v pohodě?" zeptal jsem se. Sammy se po mně místo slov natáhl. Jeho ruce se omotaly okolo mého pasu a přitáhly si mě blíž k němu. Zabořil svoji hlavu do mého trička a vdechoval moji vůni. „...Sammy...notak..." rukama jsem ho odtáhl od sebe a posadil se vedle něj. Ještě jsem mu stihl jeho vlasy rozcuchat do tvaru ptačího hnízda.

Nebojím se, že mi něco udělá. Moje feromony ho vždycky uklidnily. A dnešek není výjimkou. „Když jsi tady tak jo."

V klidu jsme posnídali a byl čas na první a zároveň poslední hru v tomto dni. A to jest vybíjená. V hlavě se mi ještě jednou přehrál ten hlas, jakým to Chriss podával. Jakoby včera vypil čtyři litry piva a byl z toho totálně na mol.

Vybíjená...můj dávný nepřítel. Ne, že ji nemám rád. Jako sportovní hra je super, ale hrát ji s alfama je vždycky vopruz. Snaží se mě vždycky vyhodit jako posledního a vůbec na mě nemíří, takže si v podstatě ani nezahraju. A pak, když je proti mně celej tým a já jsem v poli sám, no...může to bejt lepší.

Jenom doufám, že to bude po třídách prosím. Hlavně né po týmech prosím boha všemohoucího.

Seřadili jsme se...teda seskupili jsme se na hřišti. Takovej chumel jakej jsme tvořili se ani nedá označit za řady. Henry opět zaujmul své místo na stupínku a začal hulákat na všechny strany. Nikdo ho neposlouchal, takže musel použít ten ďáblův vynález.

Po otravě uší všech studentů okolo tím zvukem, kterej se vám zařezal tak hluboko do mozku, že jsem se bál, že ho odtamtud v životě nedostanu se konečně začalo vysvětlovat. Nebo se aspoň začali rozhodovat týmy.

Málem mě kleplo, když oznámil, že se bude hrát po týmech. Že on to ten bůh dělá naschvál? A jako první hrála jednička a dvojka. Počkat, počkat, počkat. Jestli budem hrát s pětkou, kde je Sammy s Bailyem tak to asi nezvládnu. Proti nim nemám šanci. Nadarmo nám neříkají neporazitelná trojka. A když budou oba dva proti mně, tak asi brzo vypadnu. Oba ví, že se umím dobře vyhýbat.

Ze začátku jejich hry to vypadalo dost nadějně pro jedničku, protože už vybili tři hráče, zatímco dvojka ani jednoho. Když se jim ale podařilo vybít toho hlavního týpka - kterej se tam z nich nejvíc hýbal - jednička byla bez něj dost v řiti.

Už od začátku jsem seděl tak nějak mezi mojí třídou a mojí jednotkou. Mám to štěstí, že se třídy usadili tak nějak vedle sebe. Nebo týmy, nebo já vlastně ani nevím jak to fungovalo. Okolo mě prostě seděli moji spolužáci a zároveň i lidi v mé jednotky. Tzv. jednotky. Nevím, proč tomu tak říkaj. Odehrálo se to v celku rychle, jenom tam jednomu klukovi ustřelili hlavu míčem, takže ho Thomas odebral na ošetřovnu. Tak nějak jsem doufal, že neskončím stejně.

Následovala trojka a čtyřka. Nevím, co k tomu mám říct. Radši to ani nechci komentovat. Polovina hráčů tam jen tak stála a ta druhá jim akorát tak nadávala, že jsou úplně zbyteční. No, jak se to vezme. Když v týmu jsou většinou alfy, je to mnohem živější hra.

Netrvalo dlouho a na řadu jsme se dostali my. Henry ukázal, kam se má šestka postavit stejně jako to dělal u všech ostatních týmů. Rozestavěli jsme se jak šachy, abychom neutvořili chumel a dali tím pětce větší šanci na to nás vybít. Ale co si budem. Je nás tam fakt dost, takže se na sebe trochu mačkáme.

Ještě před začátkem si všechny týmy vybrali kapitána. U nás to je Helen. Nádherná plavovlasá alfa. Kapitáni si střihli o míč. No, bohužel míč získala pětka. Jak už jsem předpokládal, kapitán pětky je Sammy. Do pytle. Tak a teď to můžem rovnou vzdát, protože on má střely přesný a ještě k tomu rychlý jak rakety. Do háje.

Nicméně, hra začala, jakmile Henry pískl píšťalkou. Všem nám to otrávilo uši a míč lítal všemi směry nad námi a jakmile měli třikrát přehozeno, míč chytili lidi v poli a začali vybíjet. Beta, takový černovlásek, použil opravdovou ránu. Ale nikoho nevybil, protože všichni členové mé jednotky stihli uhnout. Matt - na kterého byla střela mířená - se skrčil až k zemi, tak že si až musel lehnout a následně se ladně zvednout. Páni, ten má rychlé reflexy.

Míč chytil Reki a hodil ho Jamesovi, který stál ve předu. Ten míč přehodil přes pole Helen a ona zase zpátky nám. James zakřičel na alfu jeho jméno a hodil po něm ten míč. Klaris ho pohotově chytila a vybila jednoho hráče. Takovou drobnou betu.

A takhle to fungovalo docela dlouhou dobu. Ale, míč teď vlastnili skoro pořád oni. A nevím proč, pořád stříleli buď po Týně, nebo po Klari a dokonce i po Jamesovi. Jenom tihle tři. Jakože...chápu, že zrovna tahle trojka je jedna z nejaktivnějších, ale jejich taktika je chabá oproti té naší.

Narozdíl od nich se snažíme vybíjet ty 'přebytečné'. Nebudou potom zavazet, když budeme chtít střelit po někom z těch šikovných. A navíc budeme mít vybitých více hráčů a když nám dojde čas, vyhrajeme, protože nás víc přežilo.

Zdravím.
Těch testů je teď požehnaně. Každej týden píšeme minimálně tři a já tím pádem skoro nic nestíhám, protože se potřebuju učit😖

To ale neznamená, že jsem se na psaní vykašlala...

1211 slov