V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Neznámé prostředí

Vzbudil jsem se na měkkoučké matraci. V takovém hedvábí jsem ještě nikdy nespal. Tak příjemné na dotek. Počkat...já nejsem u sebe doma. Posadil jsem se a protřel si obličej. Snažil jsem se si vzpomenout. A pak mi to došlo. Tohle všechno patří alfě. Všechno, včetně mě. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Takhle velký pokoj se nerovná ani našemu obýváku.

Uprostřed je velká postel s nebesy, ve které právě ležím. Po pravé straně je velké okno s parapetem velkým, jako můj bývalý psací stůl. Na něm leží na každé straně jeden červený polštářek. Naproti mě je skleněný stolek a okolo něj tři proutěná křesílka a na nich polštářky stejné barvy, jako na parapetu. Na zdi visí televize velká jak plátno v kinosále a vedle ní jakýsi dřevěný stolek. Po levici už jsou jenom dvoje dveře. Postel leží mezi čtyřmi skříněmi. Dvě u krajů jsou vysoké jako žirafa a ty blíž k posteli jsou takové šuplíkové skříňky.

Ehm...tohle není můj pokoj ne? Jakože kdyby byl tak si nestěžuju, ale takhle velkej pokoj jen pro drobnou omegu? Co je to sakra za alfu? Jestli je tohle jen jeden pokoj, zbytek musí být minimálně osmkrát větší. A jestli je to pravda tak se v tomhle budu ztrácet nonstop.

Všiml jsem si, že na sobě mám jiné oblečení, než ve kterém jsem sem přijel. To mě jako ještě převlíkal nebo co ku*va. Slyším kroky. A ne jen tak nějaké kroky. Blíží se ke mně z těch dveří více nalevo.

Zády jsem se přitiskl na už zmíněné dřevěné dveře a čekal na moment, kdy ten člověk otevře dveře a přijde sem. Kdyby jen prošel dál, neřešil bych to. A opravdu. Zastavil se přímo u mě. Nalepil jsem se na dveře a čekal, až je otevře. Jakmile se tak stalo, ani jsem nedutal. Osoba vkročila do pokije, ale já zůstal za otevřenými dveřmi. Jsem schovaný v bezpečí. Teda, jak se to vezme. Pořád jsem v neznámém domě.

Ucítil jsem nejspíš jeho feromony ale...jsou mi nějak povědomé... Něco si zamumlal a to mi dalo znamení, že ten, koho mám právě v hlavě stojí přímo u mě.
„S...Shine???!!!" hlesl jsem, když si uvědomil, že stojím schovaný za dveřmi.

Momentálně jsme stáli naproti sobě, oba s různými výrazy v tváři. Já byl v šoku. Za to jemu z očí koukal patrný pocit viny.

„Tak už to víš... Konečně jsi zjistil, jaký jsem idiot... Ale před tím, než se na mě vrhneš, nech mě ti to všechno vysvětlit...prosím.." Zněl velmi zklamaně. Smutně. Jakoby se tím vším trápil už více dní..

Sklopil jsem hlavu. Neměl jsem na to co říct. U očí se mi začaly tvořit malá jezírka slz. Nohy vypověděly službu a já padl na zem do kleku. Shin za mnou.

„Já...tě donutím mi to vysvětlit," fňukl jsem a setřel si kapičky slz. Dneska už jsem toho probrečel docela dost. Obličej jsem měl od slz trochu mokrý a oči od breku zarudlé.

Po tom, co jsem se trochu uklidnil jsme se oba posadili ke stolku na ta proutěná křesílka. „No, jak bych začal. Je mi jasné, že jsi zmatený a určitě bys rád věděl, proč jsem to udělal.

Jde o to, že můj otec Charlie chce, aby jeho potomci vlastnili alespoň jednu omegu. Vím, děsivá představa, ale má takové požadavky."
Dokončil větu a já pomalu, skoro nepoznatelně kývl, jakože chápu.

„Nedokážeš si představit, jak to pro mě bylo těžké. Kdybych si nezamiloval svoji práci, nedělal bych to."
(Myslím, že jsem to tu už zmiňovala, ale jestli ne, tak Shin pracuje ve firmě jeho otce a ta má pod sebou několik dalších menších firem, no prostě hrůza)
„Nepřipadalo mi fér, že někoho odcizuji od rodiny, ale...já prostě neměl na výběr. Jenže, pak se do toho přimotal Henry, který se s mým otcem zná velmi dobře a snažil se najít jakoukoli šanci splnit přání jeho šéfíčka. Ještě nikdy se mu nestalo, že by nesplnil jakékoli požadavky."