V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Nenasytná omega

Jsou to dva dny od toho, kdy Ethan dostal heat v mým baráku. Upřímně vůbec netuším, kdy já mám dostat ruth, ale naštěstí si to vždycky zapíšu, aby se nestala nepěkná věc někomu tady v tomhle domě.

Den D už se blíží a já z toho mám blbý pocit. Mám svoji rodinu velmi rád. Své sourozence mám radši než kohokoli na světě, matku též a otce - ano já si to přiznám - taky.

Nemůžu vynechat ani Lunu a Akiho. S těmi betami jsem vyrůstal a mám s nimi vážně dobrý vztah. Jejich rodiče přemluvili ty moje, abychom zůstali spolu a tak, když mi otec nechal postavit vlastní vilu - dá se to vůbec brát jako vila? Připadá mi to spíš, jako hotel - nastěhovali se tam za mnou i oni dva.

Bez Luny bych vážně nevěděl, co dělat. Vlastně řídí celý dům ona. A Aki je prostě velmi spolehlivý. O něco ho požádám a on to udělá. Elen tu nebydlí, ale občas přijde pomoct blondýně. Nabídli jsme jí tu ubytování, ale ona to odmítla a všichni chápeme proč. Má manžela a dvě malá dítka ve svém vlastním domě.

A pak je tu Ethan. Důvod proč je tu všichni znají, takže to nebudu opakovat jako (Dekuovo dětství každý díl ehm ehm👀) když se mu snažím namluvit, aby jedl nebo spal.

Připadá mi, že je tu víc, jak měsíc, ale ve skutečnosti tu není ani týden. I přes to ho vnímám, jako svoji omegu, tak jako ho vnímal Sammy. Už jenom pomyšlení na to, jak by oni dva spolu vypadali mě rozpláče. Proč jsem se do něj sakra zamiloval. Kdyby se to nestalo, mohl by žít normální život se svými kamarády, milující sestrou a rodinou.

Já jsem takovej magor.

Je pozdě večer. Zrovna jsem dotelefonoval s Henrym ohledně toho výletu. Nemožně dlouho jsem s ním vykládal, až jsem z toho dostal žízeň. Takže první, co jsem podnikl byla cesta do kuchyně pro sklenici vody.

Když jsem se vracel do ložnice za účelem normálního spánku, všiml jsem si, že se v bělovláskovém pokoji ještě svítí. Dokráčel jsem až ke dveřím a tichounce zaklepal, kdyby náhodou spal. Nic se neozývalo, takže jsem otevřel a vešel dovnitř. Na židli u stolu seděla spící omega. Měla tam položených několik sešitů, učebnic a podobných věcí. Pravděpodobně usnul, když se učil.

Nechtěl jsem ho budit, protože vím, jak těžké je pro něj usínání. Pohladil ho po hlavě a pohlédl na to, co se učí. Podle velkého sešitu angličtinu a podle učebnice fyziku. Ten má krásné písmo. Zajímalo by mě, kdo ho to naučil. Krom toho tam měl ještě papíry s obrázky a všude rozházené pastelky a fixy. Očividně dělal nějaký referát na papír.

Zvedl jsem ho do náruče a zadíval se mu do obličeje. Krásný jako vždy. Vzpomněl jsem si, jak jsem ho přesně takhle nesl z toho hřiště na zdravotku. 

Přenesl jsem ho do jeho postele, přikryl ho dekou, pohladil po čele, kam jsem mu následně věnoval letmý polibek a plánoval odejít. Ale něco mi v tom zabránilo. Jeho maličká bledá ručička svírala tu moji a nedovolovala jí odejít. Jakoby chtěl, abych u něj zůstal. „Ty jsi ale nenasytný," uchechtl jsem se. „To ti nestačila jedna noc?"

Zhasl jsem světla a za tmy přišel k posteli, kam jsem si spokojeně vlezl. Ethana jsem si přitáhl do obětí. Hlavou ležel tam, kde já měl krk. Na tohle bych si rychle zvykl. Bělovlásek spokojeně spinkal v mém obětí a dokonce se mu na tváři objevil úsměv. Málem jsem omdlel roztomilostí, škoda, že si to nemůžu vyfotit. Kochal bych se tím vždycky, kdybych nemohl usnout.

***

Ráno jsem se vzbudil dřív, než on a to mi hrálo do karet. Vůbec nemusí vědět, že jsem u něj spal.
Docupital jsem za Lunou, která mi oznámila, že Tobias je tady. Takže jsem ho šel jakožto majitel tohoto domu pozdravit a podívat se na jeho práci. Zrovna mění žárovky u světel na stropě a stojí na docela vratkém žebříku. „Ať nespadneš Tobi, nerad bych tu měl všude krev," šibalsky jsem se pousmál. Beta se na mě ze zhora podívala a taky se usmála. „Ahoj Shine! Dlouho jsem tě neviděl," mávl na mě rukou. „No jo. Já nemám to štěstí na to mít dny volna jako ty." Dny volna ne, ale chvilku samozřejmě ano. Kdybych neměl ani to, jsem si jistý, že bych buď zešílel a nebo už bych tu nebyl.