V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Rozhovor za dveřmi

Sedím si takhle pořád na posteli a čumim do prázdna. Sem tam někdo projde okolo. Tu skřípavou zem bych uslyšel i ve spánku. A ta zeď je tak tenká, že přes ni slyším i cizí rozhovory. Ale to jenom, když jsem opravdu ticho. Oči se mi zavíraly. Jsem taaak unavený. A to jsem dnes nic nedělal. Jenom se tu válím v posteli.

Slyším kroky. A někoho mluvit. Ani jsem neposlouchal jejich rozhovor a dál se utápěl v myšlenkách. Sem tam jsem něco zaslechl.

„Myslíš si, že to pro něj bude lepší? Aby opustil svoji rodinu, kamarády." Ten hlas znám. To je Shin. Tipnul bych mu maximálně 19 - 20 let. Jeho hlas to tak naznačuje. Sice ho teď slyším jen přes zeď, ale když se mnou mluvil, nezdálo se, že by měl víc.

„Nemyslím si." Utrousil ten druhý týpek. To bude Henry „Ale i tak. On o tom nerozhoduje a poslední slovo máš ty. Charlie nebude rád když..." a zbytek jsem už nestihl zaznamenat. Odešli ode mě až moc daleko.

Uběhlo pár hodin a čas na oběd se blížil. Ne, nechce se mi tam. Nemám hlad ani náladu na to se ukazovat před lidma po takové situaci.

Tomu blonďákovi musím potom ukázat zač je toho loket. Kdybych nebyl omega netrpěl bych tu teď depresemi. Kdybych byl alespoň doma a mohl se uklidnit klavírem. Jo, to by bylo nejlepší. Nebo by mě uklidňovala Anett. Ona to se mnou umí.Jedině bych si s ní mohl volat, bohužel je v práci.

Někdo mi znovu zaklepal na dveře. Stál v nich Bailey, že mě má prý dostat do jídelny k obědu. Poslal jsem ho pryč s poděkováním za snahu a řekl mu, ať příjde, až pojedeme do města.  Naštěstí to pochopil. Posadil jsem se opět na postel a opřel se o roh zdi. Vzal jsem si do ruky knížku a začal číst. Telefon se mi nabíjel, protože si ho chci vzít s sebou do města.

Kdybych měl hlad, něco si koupím.

Teď se hlavně musím uklidnit a vrátit se do normálu, nebo nejedu nikam. Takže dýchat zhluboka. Nádech, výdech...nádech... výdech.

Kvůli mému plánování jsem nevnímal děj knihy, takže jsem si tiše zanadával jaký jsem to ale moula a musel to číst od znova.

Zachvíli začali všichni pobíhat sem a tam na chodbě. Dupali jako stádo slonů. Vůbec se tu nedalo soustředit. Tak nějak jsem pochopil, že už je čas se trochu hodit do pucu a vyrazit.

Do batohu jsem strčil mobil, sluchátka a hlavně peněženku. V koupelně - kde z kohoutku teče pitná voda - jsem si napustil láhev a taky ji tam mrskl. Odněkud z kufru jsem vytáhl brumíka, tak jsem si řekl proč ne a hodil ho tam taky.

Sešel jsem dolů po schodech a prošel prosklenými dveřmi do hlavní místnosti, kde jsme měli sraz. Většina z nás už tam čekala.

Všimli si mě Ian a Rion. Oba mířili ke mně a já k nim. „Tak co? Jsi v pohodě?" vyptával se Rion. „Jo, dobrý. A kde je Bailey?" „Ten šel za učitelkou. Prej jí potřebuje něco naléhavě říct." mávl nad tím rukou Ian. „Dobrá...a jak je na tom..." „Špatně." odpověděla hned alfa. „Jak to?"

„Pořád buší na zdi a dělá hroznej randál.          Málem ho museli uspat, aby neprorazil dveře. No jo, Sammy je silná alfa."

Sklopil jsem pohled. „E...myslím to v dobrým," ujišťoval mě. „Jo, já...to pochopil." usmál jsem se na jeho vyděšené já.

Henry si stoupl na stupínek a zvedl ruku. Zvedl jsem ji taky a takhle to kolovalo po celé místnosti. „Tákže. Omlouváme se za drobné potíže, ale teď už bychom měli být všichni připraveni." Do místnosti přišel Michaell - učitel pětky a kývl na Henryho. „Fajn. V autobuse se budete chovat slušně a nechci slyšet žádné sprosté nadávky, je to jasné?" „Ano kapitáne!" Zvolal jeden student ze zadu.

Celé stádo včetně pár učitelů se rozesmálo. „Děkuji, takže se seřaďte před mostem a směr - autobusová zastávka." Jak řekl, tak jsme udělali.

Pochodovali jsme po kamenné cestě hezky v zástupu. Ta řada musela být nejmíň kilometr dlouhá. Pochybuju, že se do toho autobusu vlezem. No, když jsme se tam nacpali před tím, tak se tam narvem i teď.

Zabral jsem si místo u okna nějak veprostřed autobusu. Vedle mě si nikdo nesedl, protože Bailey seděl s Rionem a Ian s Kath. Krásná beta. Není divu, že se s ní Ian kamarádí. Hodí se k sobě víc než tuší.

Celou cestu jsem se tak nějak koukal z okna na přírodu. Louky byli posázené různými druhy květin nádherných barev. V lese zase stín a někdy se vynořili i zajíci. Opíral jsem se bokem o okno a někdy se mi sami od sebe zavřely oči.

Štve mě, že okolo mě zase sedí samé alfy. Přede mnou sice sedí Shelly - alfa z mé jednotky a vedle ní Sasha.  Taky alfa z mé jednotky. Za mnou sedí dva kluci, které neznám. Podle hlasu soudím, že budou ze trojky nebo ze čtverky. Vůbec netuším, jak mě to mohlo napadnout, ale budeme to ignorovat dobře?

Před námi se začaly formovat domy, paneláky a různá obchodní centra. Nejsem zvyklý chodit po městě, takže jsem byl nervózní až za ušima. A taky mě začalo bolet břicho. Jakože docela dost. Narozdíl od ostatních omeg jsem na bolest zvyklý a proto jsem na sobě nedal znát ani malinký náznak bolesti.

Tohle bude ještě sranda

Vím, krátká kapitola, ale nemám co víc sem dát. Pobyt ve městě si chci nechat až na další kapitolu.

Tak se mějte krásně a přeji hezky strávené podzimní prázdniny❤

914 slov