(29)

172 16 0
                                    

H:

„Slečno Grangerová?" proklouznul ke mně ženský hlas. Zamrkala jsem, abych se vzpamatovala a ohlédla se za ním. „Mluvím na vás už nějakou dobu, jste v pořádku?" zajímala se ředitelka.

„Omlouvám se, já... ano, jsem v pořádku. Mohu vám s něčím pomoci?"

„Posledních několik týdnů nejste ve své kůži." upozornila na fakt. Měla pravdu, od toho dne, kdy... 'Zmiz', pořád se mi to ozývalo v hlavě.

„Udělala jsem snad něco špatně?" zajímala jsem se. Mrzelo by mě, kdybych McGonagallovou zklamala.

„Neudělala, stále si své povinnosti plníte skvěle. Akorát, že... zkrátka to nejste vy. Trápí vás něco?"

„Abych pravdu řekla, přemýšlela jsem o spoustě věcí." začala jsem. Nejspíš bylo na čase vyjít s pravdou ven.

„K jakému závěru jste došla?"

„Mohly bychom se, prosím, sejít po vyučování? Potřebovala bych s vámi něco důležitého probrat. Mám na vás prosbu."

„Mám se něčeho obávat?" zeptala se zcela vážným hlasem.

„Ne."


DostWhere stories live. Discover now