(14)

175 13 0
                                    

D:

„Malfoyi!" slyšel jsem svoje jméno. Měl jsem ho rád. Ale toho, kdo ho vyslovil jsem rád rozhodně neměl. Rozhodl jsem se, že jsem jej neslyšel a kráčel si to dál.

„Malfoyi! Krucinál!" slyšel jsem naštvání a zoufalství. Musel jsem se ušklíbnout. Jen trp, ty potvoro.

„Draco!" moje křestní jméno mě donutilo zastavit. Dlouho mi tak nikdo v těchto zdech neřekl. Rychlé kroky mě došly, až se přede mnou objevila Grangerová. Vlasy měla v uzlu, ale přesto jí několik pramenů divoce vlálo kolem hlavy. Jak když prolítla nějakým divokým křovím.

„Přáníčko, Grangerová?" ušklíbnul jsem se na ni.

„Chci ti něco říct."

„Na to nemám čas. Nechci s tebou mluvit. To už bych šel na kafíčko s Trollem."

„Je to důležité."

„Nezajímá mě to. Nic, co mi chceš říct, je ti to jasné?!" odseknul jsem a vydal se chodbou dál v původní cestě.

„Týká se to tvých studentů." prozradila. To mě zarazilo. Dobrá, jen jedna podstatná otázka.

„Jsou v ohrožení života?"

„Co? Ne."

„Výborně. Takže to důležité není. A teď mě nech na pokoji." dál mě už nezajímala a já odešel.


DostWhere stories live. Discover now