Jak nebýt trapná ani nudná

105% alibi

Druhý způsob, jak v hlavách čtenářů oslabit podezření vůči pravému pachateli, je zdánlivě ho vyloučit z okruhu těch, co měli příležitost. Zkrátka poskytnout mu důvěryhodně vyhlížející alibi.
Pachatel samozřejmě musel něco zfixlovat a jako autor máte dvě možnosti - buď je falešné to alibi (dotyčný tam v čase, který uvádí, nebyl) nebo je falešný náš dojem o čase (případně místě) vraždy  a na tenhle falešný čas má vrah reálné alibi.
Tady trochu záleží, jestli píšete whodunit nebo howdunit. V prvním případě se šikne spíš neokázalé alibi, něco všedního, ale důvěryhodného, protože chtece, aby čtenáři tuhle osobu pominuly. Po howdunit může být pachatelovo alibi klidně křiklavé (třeba vystupoval v živé televizní show), nevadí, že he ho budou čtenáři podezírat, tady je kouzlo v prolomení zdánlivě betonového alibi.
Pro zfalšování času smrti se skvěle hodí různé petardy, které simulují výstřel. Domělý výkřik oběti, puštěný ze záznamu (pár dekád zpátky k tomu člověk potřeboval kazeťák, dnes to zvládne kdejaký mobil, ostatně z něj může být puštěný i zvukový záznam reálného výstřelu, snazší než petarda).
Falešné alibi je maličko těžší a leckdy vyžaduje pomoc další osoby - někdy je to komplic, jindy nic netušící osoba, která jedná v dobré víře.
Tady opět zaválela Christie ve Smrti lorda Edgwara. Teď opravdový spoiler, kdyžtak přeskočte následující odstavec:
Vraždila jeho manželka, ale najala si slavnou imitátorku, aby jí (zdánlivě jako žert) v čase vraždy zastoupila na jedné společenské večeři, během večera si zatelefonovaly a imitátorka potvrdila, že nikdo nemá podezření. Lady Edgwarová může jít bez obav vraždit a hned po akci odstraní i svou nevědomou pomocnici jedem v přípitku na úspěšný vtip. Později se prozradí nedostatečnou znalostí témat, která se řešila u oné večeře.
Zcela bez pomoci se obešel vrah v jedné Chestertonově povídce. Vraždil během divadelní zkoušky, kdy byl zdánlivě na jevišti, ale větší část oné scény je skrytý za paravánem a objeví se až samém závěru na svou narážku - tohle je vůbec dost častý způsob, lidé předpokládají, že je dotyčný na určitém místě, protože ho tam očekávají, ačkoliv pro své přesvědčení nemají fyzický důkaz.
Krom manipulování s časem lzer samozřejmě manipulovat i s místem, až už onoho alibi nebo činu. Přesvědčit policii (a publikum), že se vražda stala na míle daleko od místa, kde se vrah vyskytoval - tohle je třeba v už zmíněném Colombovi, vrah vyláká oběť na svou chatu u jezera, ale přiměje jí zatelefonovat manželce a předstírat, že volá od sebe z kanceláře.
Mimochodem ze seriálu Colombo můžete ohledně různých variací alibi načerpat fůru inspirace. Protože ale asi nebudete psát detektivku naruby, všímejte si hlavně stop, které po sobě vrah nechtěně zanechal a na jakých ho Colombo následně dostane.

Upřímně, ono je extrémně těžké i v detektivce vymyslet něco totálně nového. Ano můžete vymyslet totálně bizarní způsob vraždy, provedený metodou, jaká by před padesáti nebo sto lety prostě nebyla možná, ale co se motivů a základních schémat týká, asi nic převratného nevymyslíte - pokud chcete zůsta alespoń trochu uvěřitelní.

Nejlépe to dokládá takzvaná "Záhada zamčeného pokoje" - to je terminus technicus, který netřeba brát doslovně, zamčeným pokojem se v detektivce míní jakýkoli zločin, který je zdánlivě nemožný:
 - oběť se skácí mrtvá s bodnou ranou v hrudi před zraky spousty lidí na jevišti, ale byla tam celou dobu sama, nikdo se k ní nepřiblížil
- mrtvola s rozbitou lebkou leží v zasněžené zahradě, stopy ve sněhu jsou jen jediné a nikde žádná zbraň
 - lupič zemřel na infarkt při přepadení banky, ale ve stejnou chvíli měl sex se svou milenkou na opačném konci města
- z vršku sloupu na Trafalgarském náměstí zmizí během noci socha lorda Nelsona a je nahrazena Napoleonem.
- automobil zmizí ze silnice v místě, kde není kam odbočit

Jak vidíte, možností je mnoho, ale řešení jsou vlastně jenom čtyři (John Dickson Carr jich v knize Tři rakve nabízí nejméně sedm, ale při podrobnějším zkoumání jsou některé možnosti jen variací na už uvedenou situaci).
První možnost - podvod s časem. Vrah nás nějak přesvědčí, že se vražda stala v momentě, kdy byly "dveře zavřené", ale ve skutečnosti zabil svou oběť už předtím nebo je oběť stále naživu (třeba spí nebo je omámená) a vražda je spáchána až po otevření dveří (tuhle techinku použil vrah v Chestertonové povídce Neprávný tvar).
Druhá možnost je "vražda na dálkové ovládání" - tohle je skutečně široké pole, kde můžete rozehrát fantazii. Varianta "dálkové ovládání" zahrnuje různé mechanické pasti nastražené uvnitř nedostupného prostoru - může je spustit časovač, sama oběť nebo dokonce nevědomě jiný člověk zvenku (tuhle verzi najdete v Černých orchidejích Rexe Stouta - na květinové výstavě nastraží vrah pistoli do zahradní instalace, kde se denně ve stejný čas odehrává to samé vystoupení a jeden z účinkujících předstírá spánek v trávě, od spouště vede provázek ven na služební chodbu za expozicí a je přivázaný k vycházkové holi, náhodný kolemjdoucí hůl automaticky sebere, aby jí vrátil majiteli, kdyby se náhodný účastník nenašel, vrah by zašel před koncem performance pro hůl sám).
Někdy je součástí "dálkového ovládání" i cvičené zvíře - v seriálu Colombo vycviří vrah dva dobrmany, aby na klíčové slovo (které přiměje říct oběť během telefonického hovoru) aby zaútočili. Zvíře nemusí jen provést samotný čin, někdy poslouží jen aby ukrylo vražednou zbraň - ve Vyvraždění rodiný Greenů, je pistole přivázaná ke kosti, kterou odnese pryč domácí pes.
Možnost třetí - do "zamčené místnosti" existuje nějaká další cesta, která není na první pohled zjevná. Dva nápadité příklady: Smrt na Jehle od Josefa Škvoreckého, je zavražděn mladý horolezec na vršku skály, hlavním podezřelým je jeho kamarád, který lezl těsně za ním - motivem má být soupeření o jedinou dívku v jejich lezecké partě.
Vrcholek je malý, není kde se tam ukrýt a nevede tam pěší cesta, možný je jen hololezecký výstup. Ale v určitý moment během lezení není na vrcholek vidě kvůli převisu.
Vrahem je třetí chlapec v partě, nešikovný a vysmívaný. Chtěl se zbavit obou soků v lásce a současně si dokázat svou mužnost šíleně odvážným kouskem. Připevnil karabinu na vhodně umístěnou mnohem vyšší skálu (snadno dostupnou) a provlékl lano. Na vrcholek Jehly se dostal skokem a zhououpnutím v momentě, kdy druhý horolezec neviděl na vrchol.
Variace druhá - G.K. Chesterton, Proroctví psa, muž je zavražděn bodnutím do zad v zahradním altánku, který má jen jeden vchod, ten mělo na očích několik lidí. Vrahem je synovec, který v tu chvíli s dvěm dalšími muži procházel venku za zahradou. Náhodou si všiml, že skrz živý plot a laťkové stěny altánu prosvítá strýcovo zářivě bílé sako. V očekávání dědictví vraždil z náhlého popudu, předstíral že si v závětří živého plotu zapaluje cigaretu a kordem v holi (kterého se následně velmi důvtipně zbavil) bodl skrz plot a chatrné stěny altánu.
Možnost čtvrtá, vrah byl po celou dobu v "zamčeném pokoji" s obětí. Někdy se dovedně skrývá, aby se připojil k davu, který do místnosti panicky vtrhne, jindy může být v místnosti zcela zjevně, ale třeba předstírá, že je druhou obětí, která jen náhodou přežila nebo se jinak vyvlékne z podezření (několikrát se obevuje třeba slepec, v situaci, kdy vražda zdánlivě musela být spáchána vidící osobou).

Abych byla poctivá k panu J.D. Carrovi, existuje i páté řešení "Záhady zamčeného pokoje", nebo chcete-li páté a šesté, ale osobně bych je sloučila do jednoho.
Domělá oběť vraždy si smrt přivodila sama, buď nešťastnou náhodou, ale za neobvyklých okolností, které naznačují vraždu (třeba po použití halucinogenu zničí vybavení místnosti tak, že to vypadá na rvačku a následně upadne na ostrý roh nábytku a rozrazí si lebku).
Nebo šlo o sebevraždu, kterou ale oběť nastrojí tak, aby vypadala jako vražda - buď se někomu chce pomstít až ze záhrobí nebo se snaží o pojišťovací podvod se životní pojistkou, případně oboje naráz.

Na jednu kapitolu je těch informací až dost, proto si dáme pokračování zas někdy příště. Tektokrát o stopách pravých i falešných a o tom, jak vyrábět sprosté podezřelé.