Jaký si to uděláš ...

31 8 0
                                    

Tohle téma jsem si původně chtěla nechat jako poslední kapitolu, ale tenhle rádce nejspíš nikdy konec mít nebude a kapitoly budou přibývat, kdykoli narazím při čtení na něco, co mě irituje nebo budu osvícena nějakougeniální myšlenkou, takže vám to naservíruju už teď.

Takové malé zamyšlení, na kolik vlastně dát na všeny ty rady, jak psát lépe. Občas nějaký autor reaguje na kritiku své povídky tím, že píše jen sobě pro radost a o žádné rady, jak to dělat lépe vlastně nestojí - takový argument je, s prominutím, bullshit.
Pokud vážně píšete jen pro své vlastní potěšení, pak vaše výtvory nepotřebují nikdy opustit tiché bezpečí vašeho počítače. Jakmile se rozhodnete je prezentovat tam, kde jsou veřejně přístupné, pak je jednak jasné, že o pozornost dalších lidí stojíte, za druhé, musíte strpět, že druzí mají na vaše dílo svůj názor a ten nemusí být bezvýhradně pochvalný.

Znamená to snad, že se máte beze zbytku podřídit všem radám a pravidlům, které na vás druzí v (doufejme) dobré víře navalí?
Vlastně vůbec ne.

Asi jediná poučka, které je dobré se beze zbytku držet, říká, že máte psát takové příběhy, které by vás samotné těšilo číst. Zvlášť tady, kde píšete pro radost a bez komerčních tlaků, pište především to, co vás samotné těší.
Vtip je v tom psát to, co baví vás, tak aby to zároveň bavilo i ostatní. Můžete mít tu nejklišovatější zápletku a vaše hrdinka může být na samé hraně Mary Sue, ale přesto to může být úžasná zábava, pokud budete dostatečně šikovní.

Spousta oficiálních, kanonických hrdinů se pohybuje na hraně až nechutné dokonalosti a přesto čtenáři jejich příběhy hltají. Kolik romantických komedií jede podle osvědčené šablony? Polovička známých fantasy příběhů obsahuje klasickou cestu hrdiny. Přesto jde o známá díla, která mají své fanoušky.
Můžete ignorovat veškeré rady a doporučení, pokud věříte, že takhle bude váš příběh lepší. Jako veřejně publikující autor máte jediný úkol, zaujmout čtenáře, získat ho pro vaši vizi, přesvědčit ho, aby miloval vaše postavy a myslel si to, co chcete, aby si myslel - a v tomhle úsilí jsou dovoleny jakékoli prostředky.
Ostatně, říká se, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Ovšem je dobré ta pravidla znát a vědět, jak fungují, abyste dokázali odhadnout, jaký efekt vyvolá jejich nedodržení.
 

Teď napíšu něco, co je jen můj osobní názor a možná jsem vedle jak ta jedle. Zkrátka si myslím, že lidi obecně milují dobré příběhy, které je vtáhnou a takovému příběhu dokážou snadno odpustit i nějakou chybku.
Zvlášť na platformy jako je Wattpad chodí čtenáři primárně za zábavou,  ne aby tu hledali řešení světových problémů nebo hluboké úvahy o smyslu všehomíra. Pokud čirou náhodou v nějaké příběhu naleznou i tohle, je to jen zajímavý bonus.

Taky bych řekla, že jsme dost citliví na to, když nám někdo něco cpe do chřtánu. Proto většina z nás tak nesnáší reklamy, ty otravné spoty, co nás ruší při sledování filmu a snaží se nám vnutit, že bez toho nového auta/pojištění/zubní pasty/sušenek nemá náš další život smysl.
Přesto sem tam některá reklama nebo série reklam dosáhne kultovního statusu a lidi jí milují. Většinou je to proto, že má parametry dobrého příběhu, které nám dovolí zapomenout, že nám ten skeč má něco prodat.
A naopak, občas nám nějaký film nebo knížka ukrutně nesedou aniž dokážeme přesně říct proč. Často je to právě proto, že ten film něco "prodává" tak moc, že kvůli tomu přestane být v první řadě dobrým příběhem.
Hádám, že tohle potkalo i marvelovku s Carol Danversovou, spousta lidí ten film, hlavní hrdinku, případně oboje současně nesnáší a dokonce i ti, kteří si to užili, považijí Captain Marvel za takový lepší průměr, žádné veledílo.
Studio tak strašně chtělo propagovat svou skvělou "silnou hrdinku", že zkrátka zapomnělo vyprávět na prvním místě dobrý příběh a diváci vycítili, že se jim něco cpe pod nos.

Něco podobného se snadno může stát i vám. Pokud chcete lidi přesvědčit o nějaké, pro vás důležité a ušlechtilé myšlence, ať už je to vegetariánství, budhismus nebo krása nějakého herce, radši napište článek nebo esej.
Integrovat takovou věc do povídky tak, abyste čtenáře neotrávili, je chůze po provaze mezi dubajskými mrakodrapy. Přesvědčovat přesvědčené nepotřebujete a když začne vaše ušlechtilé poselství přebíjet příběh, nepřesvědčení vaši knížku otráveně zavřou.
I tohle je podle mě důvod, proč lidi nemají rádi Mary Sue. Protože i tohle je svým způsobem reklama a propaganda na úkor dobré story. Celý příběh je tu jen proto, aby ukázal jako dokonalá a všestranná hrdinka vlastně je, všechno je podřízeno její prezentaci a ve výsledku je stejně otravná jak ta pojistka nebo prací prášek.

Nedávno jsem v nějakém jiném rádci pro autory (zas nevím, kdo to byl, měla bych si dělat poznámky - kdo se v tom pozná, příhlaste se) narazila na zajímavý názor, že neustálé záklínání se originalitou, je vlastně blbost.
Nežijeme ve vzduchoprázdku, příběhy na nás útočí ze všech stran a je nemožné, zůstat neovlivněný, nevzít si inspiraci odjinud.
Navíc, jak podotýká autorka postřehu o nesmyslnosti originality, pokud začínáte, je doblé se něčeho držet a použít osvědčená klišé, radši neš stvořit sice originální, nicméně guláš, co nemá hlavu ani patu.
Já bych to přirovnala k vybarvování omalovánek (mám je ráda, ale na těch pár, co mám doma, nemám vůbec čas). To, že máte na jedné stránce vzor a na druhé předtištěné linky, neznamená, že nemůžete být v rámci těhle mantinelů kreativní - můžete použt úplně jiné barvy, dokreslit si dovnitř další linky s více detaily atd.
I když se budete držet osvědčených šablon, můžete si hrát, měnit "barvy" a přidávat detaily, které budou jen vaše.
Nikdo a nic není dokonalé a určitou slabinu příběhu můžete zdárně vykompenzovat někde jinde: možná vaše hrdinka balancuje na samé hraně Mary Sue, ale obklopíte jí pestrým, propracovaným světem. Zápletka je krapet předvídatelná, ale zase máte úžasnou chemii mezi hlavními hrdiny a jejich zábavné dialogy potáhnou příběh kupředu, nebo naopak vyvýžíte mdlejší postavy napínavým dějem, plným zvratů. Skórovat ve všech oblastech dobrého příběhu dokážou až zkušení matadoři po letech psaní a ještě ne vždycky.

A jedno pěkné moudro říká, že možná už byly všechny příběhy odvyprávěny, ale ještě ne vámi!

Jak nebýt trapná ani nudnáWhere stories live. Discover now