Prakticky perfektní padouch

33 5 2
                                    

Návodů, jak stvořit dokonalého záporáka, je plný internet. Leč málokdo se jich drží, a bohužel včetně lidí zodpovědných za vysokorozpočtové filmy a seriály.
Nedávno jsem zaslechla zajímavou myšlenku, že hollywoodská studia nemají vůbec žádnou omluvenku pro to, když stvoří mizerný blockbuster, protože oni mají k dispozici ty nejlepší zdroje a mohou si zaplatit ti nejlepší lidi ve filmové branži. Autor tohohle výroku dále řekl, že je mnohem ochotnější odpustit chyby malým indie filmům než studiovému velkofilmu.

Vy máte k dispozici vlastně ještě méně než ten indie film - jen váš mozek, prsty a nějaké to zařízení, na kterém datlujete. Na druhou stranu, toho taky mnohem míň potřebujete - neplatíte mzdu žádným hercům, kulisákům, osvětlovačům, nepotřebueje kostýmy, dekorace ani filmovou hudbu, takže není v zásadě důvod, proč by váš příběh nemohl být stejně poutavý jako kinematografické veledílo :-)

Samozřejmě jsou druhy vyprávění, které se bez klasického padoucha docela dobře obejdou, ale jestli jdete cestou která si jasného antagonistu žádá, pak byste se měli sakra snažit, protože mizerný oponenet automaticky sráží kvalitu vašeho hrdiny.

Stvělého padoucha nedělá černá róba, démonický smích ani vražedné manýry. Samozřejmě není nic špatně na výrazném módním stylu nebo specifickém vyjadřovnání, ale to už je jen šlehačka na dortu a ta to nevytrhne, pokud korpus bude mdlý.
Experti napříš internetem se více méně shodují na následujících bodech, které splňují všichni opravdu ikoničtí záporáci napříč literaturou a filmem.

První položkou na seznamu je tématický opak hlavního hrdiny. Coby ideální příklad na vysvětlenou uvádí hodně autorů Jokera z Temného rytíře.
Batman představuje řád, Joker chaos, Batman věří, že v každém z nás se skrývá alespoň maličký kousek dobra, který se vyplatí pokusit vytáhnout na světlo, Joker věří, že všichni jsme ve skutečnosti prohnilé svině.
Pokud chcete jiný příklad máme tu třeba Thanose, který je ochotný obětovat naprosto cokoliv a kohokoliv ke splnění svého cíle, obětoval Gamoru, svou oblíbenou dceru - ne proto, že by jí začal nenávidět nebo jako trest za její zradu, ale prostě prot, že to byl jediný způsob, jak získat Kámen Duší (ostatně, kdyby jí nemiloval, oběť by nefungovala). Z jeho oponentů to nikdo nedokázal, kdykoliv přišlo na moment, kdy mohli obětováním blízké osoby zachránit kámen, vždycky si všichni - Loki, Gamora, Cap nebo Strange, vybrali záchranu té osoby.
Pokud jde o vašeho záporáka, jako tématická opozice se nepočítá, pokud je jen zlý, zatím co váš hrdina je hodný. Zkuste vymyslet něco víc, třeba dogmatika versus filozofa. Jeden věří, že všechny důležité existenciální otázky už byly zodpovězeny a dál se v tom vrtat je hřích, druhý si nepřestává pokládat otýzky ohledně toho, kdo jsme a kam kráčíme.

Za druhé, váš padou musí představovat hrozbu, čtenáři musí věřit, že by proti němu mohli vaši hrdinové prohrát. Tohle je tochu záludné a slabší autoři to většinou řeší naddimenzováním zdrojů - padouch má k dispozici obří armády a spoustu peněz. Neříkám, že je mít nemůže, ale rozhodně by to neměl být hlavní zdroj jeho děsivosti. Pokud už to všechno má, dejte mu dost dobrou hlavu, aby to uměl efektivně využívat.
Mnohem zajímavější ale je, pokud se vám podaří dát vašemu záporákovi převahu v jiné než materiálně-silové oblasti.
Hannibal Lecter z Mlčení jehňátek je děsivý i přesto, že většinu času, který na plátně má, stráví ve vězení. Jeho zbraní je inteligence tak o tři levely vyšší než u kohokoli z jeho protivníků. Ačkoliv stojí v cele za bezpečnostním sklem, cítíte, že je pánem situace v každém dialogu on a manipuluje Clarice a všechny ostatní tam, kde je potřebuje mít.
Hans Lando z Hanebných parchantů stojí na straně moci, má k ruce pohůnky, ale i on je děsivý hlavně dík své inteligenci a největší mrazení ve vás vyvolávají jeho zdánlivě nevinné rozhovory s jeho oběťmi.
Samozřejmě si každý příběh žádá specifický typ záporáka, který bude pro hrdinu hrozbou jiným způsobem. Třeba v romantické komedii nebude mít sok hlavního hrdiny nejspíš žádné vražedné kvality, ale čtenář musí jasně chápat, proč by proti němu mohl váš hrdina prohrát.
Padouch by zkrátka neměl být nějaká směšná figurka, dokonce i v komediích by se přinejmenším jednou měl dostat do situace, kdy hlavní postavy ohrozí - pamatujete na Mokré bandity ze Sám doma?

Jak nebýt trapná ani nudnáKde žijí příběhy. Začni objevovat