OC

32 8 4
                                    

Existuje takový starý vtip z časů totality. Nemysli! Když už myslíš, nemluv! Jestli mluvíš, pak to nepiš! Když už píšeš, pak to nepodepisuj! A jestli myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ, tak se pak nediv!

Tohle poučení se dá krásně transformovat na amatérské psaní. Když to neumíš, nepiš! Jestli už píšeš, nepiš fanfikce! A když už fanfikce, tak tam nedávej svou OC! A když už to musí být OC, ať to proboha není Mary Sue! A jestli vážně napíšeš mizernou fanfikci s Mary Sue, tak se pak nediv těm komentářům!

Tohle byl ode mně dost ošklivý a pokrytecký úvod. Nejsem si jistá, jestli píšu až tak úžasně (to musí posoudit jiní), vyrábím převážně fanfikce a už jsem do nich protlačila i pár vlastních postav v hlavní nebo přinejmenším významné roli. Akorát z té poslední kategorie jsem zatím zdárně vykličkovala - prostě proto, že jsem ve třinácti letech nepublikovala nikde na internetu :-)

O úskalí fanfikcí s originální, autorem stvořenou, novou postavou, jsem už psala víckrát, ale vždycky jen v nějaké obecněji zaměřené kapitole. Protože ale jde o fenomén mezi fanfikčními wattpaďáky extrémně rozšířený, pojďme vstoupit do jámy lvové a mrknou se té bestii, zvané Original Character pořádně na zoubek.

Začnu pozitivně - jakákoliv dobře napsaná postava může být skvělá a čtenáři milovaná (dokonce i padouch, pokud je to pořádně šťavnatý bastard), takže i vaše OC uprostřed grupy populárních charakterů si může získat srdce publika.
Jen to má zkrátka na startovní čáře o kus těžší a vybíhá do závodu o fanouškovskou přízeň zatížená celou náručí balastu.
Jedno obrovské závaží představují předsudky - OC má prostě v rámci fanfikce špatnou pověst. Tuhle kouli u nohy vy, jako jednotlivci jen tak snadno neodtrhnete, ale poradím vám, jak jí trochu ubrat na váze. A pokud napíšete vážně skvělou OC, trochu umenšíte váhu téhle koule pro autory budoucí.
Nicméně, většinu toho, co OC táhne během příběhu dolů, si na ni navěsí samotní autoři a od tohohle bordelu se oprostit lze.

První překážkou na cestě k vítězství je fakt, že na vaši novou postavu není nikdo zvědavý. Asi všichni čteme fanfikce proto, abychom si prodloužili čas strávěný s hrdiny, které už dobře známe a milujeme. Obyčejně se nám nechce číst o někom dočista neznámém, protože kdybychom na to měli chuť, otevřeme nějakou originálku.
Tenhle balvan na cestě ke čtenářské přízni se obchází zatraceně těžko. vaším nejlepším přítelem je zajímavá synopse (a samozřejmě děj, který s tou synopsí nebude v rozporu).
Pokud vyrábíte ff ze světa s pestrým worldbuildingem, máte to trošku snazší. Váš příběh nemusí obsahovat žádnou kanonickou postavu, jenom využívá ten svět - prostředí Středozemě, nějakou planetu ze světa Star Wars nebo třeba Bradavice v době, kdy tam zovna nestuduje Harry Potter.
Tady máte slušnou šanci, že váš příběh zaujme jen na základě příslušného světa i bez notoricky známých charakterů. Ale tenhle přístup si žádá špičkovou znalost příslušného universa a příliš velké odchylky a nepřesnosti vám čtenáři neodpustí.
Druhá možnost, jak neodrtadit čtenáře, je takový menší podvůdek a dá se uplatnit, jen pokud vaše OC je sice významná, ale nikoliv centrální postava. V synopsi se o ní vůbec nezmíníte a do děje jí zapojíte až o něco později tak, aby čtenáři nejdřív netušili, že už scénu neopustí.
Ve skvělé Stony povídce "Ani dnes se svět nepřestal točit" od  Tamaki_chan18 (chtěla jsem hodit odkaz, ale Wattpad řekl ne) se důleřitá postava Tonyho psychiatričky prvně objeví až ve třinácté kapitole z osmatřiceti. V mém vlastním sherlockovském příběhu "Samota měničí" se taková postava letmo mihne až v kapitele páté a větší prostor dostane až od kapitoly třináct.
A jestli hodláte mít OC jako hlavní postavu uprostřed starých známých hrdinů, pak musíte svým čtenářům slíbit naprosto famozní story a pokud možno se vynout nejprovařenějším fandomovým klišé - tajná dcera Tonyho Starka, co byla mučená Hydrou a zamiluje se do Lokiho, to fakt nevytrhne.

Jak nebýt trapná ani nudnáWhere stories live. Discover now