Jak nebýt trapná ani nudná

Strategické plánování

Je to už asi půl roku, co Medojed vydal video s desítkou nejlepších válečných strategií ve filmech a hned v úvodu si postěžoval, že sestavit tenhle Top 10, bylo fakt těžké, protože většina filmů se s žádnou strategií nedrbe. Protistrany se na sebe prostě vrhnou, oháněje se meči, případně pálíce ze svých zbraní.
Ve finále se tak velká část jeho žebříčku skládala z historických (hlavně druhoválečných) filmů, kde použitou strategii nemusel žádný scénárista pracně vymýšlet, ale opsal jí přímo ze života.

Spolu s Medojedem si musím povzdechnout, jaká to škoda, že tolik filmů na bojovou taktiku a strategii totálně dlabe a valná většina bitev jsou jen zmatené rubačky.
V tom lepším případě se tvůrci ani plán bitvy nepokoušejí představit, jen nám ukážou trochu střílení/mečování plus finální bitku hrdiny a padoucha, v tom horším případě se ten plán dokonce dozvíme, ale je tak slabomyslný, že se vám chce současně chechtat i brečet.

V minulé kapitole jsme rozebírali genialitu a jak přesvědčit čtenáře, že vaše postava touhle kvalitou disponuje, proto víte, že plány takové postavy by měly dávat smysl.
Ale to se netýká jen certifikovaných členů Mensy. Každá kompetentní postava ve vašich příbězích by měla být schopná sestavit funkční plán ve svém oboru. Steve Rogers nemusí rozumět tomu, jak funguje jaderný reaktor, aby byl schopen vymyslet bojový plán (nemluvě o tom, že naopak znalost jaderné fyziky z člověk automaticky nedělá geniálního stratéga).
Vím, že je v kurzu (a dělají to i oficiální filmové počiny) prezentovat policajty a velitele, kteří nejsou hlavním hrdinou, jako idioty, kteří mu akorát házejí klacky pod nohy, ale sami jsou totálně neschopní.
Netvrdím, že se jedna (v delším příběhu i dvě, tři) taková postava vyskytnout nemůžou, ale pokud není společnost ve vašem příběhu totálně v rozkladu, prostě není možné, aby na podobných pozicích figurovali jedině blbečci, co se tam dostali protekcí.
Zkrátka i šéf inspektor nebo generál by měl být přiměřeně inteligentní a dávat kompetentní rozkazy. Pokud má být hlavní hrnin(k)a úspěšnější, tak proto, že má nějakou speciální informaci nebo dovednost, ne proto, že jsou šéfové úplně vylízaní.

Takže pokud píšete něco dobrodružně-válečně-akčně-detektivního, zkuste zapojit mozkové závity a vymyslet pro vaše padouchy a hrdiny postup k dosažení cíle, který by mohl fungovat. Určitě se najde pár čtenářů, kteří takovou rafinovanost ocení.

Protože se tyhle dva pojmy lidem trochu pletou, hodím sem trochu teorie - strategie a taktika jsou dvě podobné záležitosti, ale neznamenají totéž. V ideálním případě by taktika měla sloužit strategii, ale v praxi se někdy nezadaří.
Strategie směřuje k nějakému dlouhodobému cíli, často v delším časovém horizontu - tím cílem může být jak vítězství ve válce, tak vydělání první miliardy nebo získání Oscara.
Taktika je o zdolávání jednotlivých překážek, které k tomu velkému cíli vedou - to jest vyhrát konkrétní bitvu, dobýt se svým produktem nový trh nebo získat roli u známého režiséra.
Ale občas se může stát, že taktické vítězství zrovna neposlouží vaší strategii - sice jste právě vyhráli velkou bitvu, ale bývalo by vám posloužilo lépe, kdybyste nepřítele v tomhle místě obešli a napřeli své síly jinde.
Pokud chcete konkrétní příklad, třeba Druhá světová je jich plná - překvapivý japonský útok na Pearl Harbour bylo nepochybně taktické vítězství, ale zatáhlo do té doby spíš váhavé a izolacionistické USA do války.
Únik německých válečných lodí z Atlantiku v únoru 1942, Britům přímo pod nosem, byl brilantní taktický úspěch, jenže ze strategického hlediska šlo vlastně o vyklizení pole nepříteli.
Celé německé tažené do Sovětského svazu, bylo plné podobných momentů - oddíly alpských myslivců, speciálně vyškolených pro boj ve vysokohorských podmínkách dělaly propagandistické fotky na vrcholku dobytého Elbruzu, zatím co zoufale chyběli na jiném, mnohem důležitějším, úseku kavkazské fronty. A tak dále.
Asi nejlépe vystihují rozpor mezi taktikou a strategií slova epeirského vládce Pyrrha po bitvě u Auscula: "Ještě jedno takové vítězství a jsme poraženi!"
Myslel tím, že sice zahnal Římany na ústup, ale za cenu obrovských ztrát, které nebyl schopen nahradit (zato protivník mohl doplnit stavy celkem snadno).

Vlastně by nebylo špatné, kdyby váš hrdina porazil padoucha podobným způsobem - nalákal ho na taktickou výhru, ze které se vyklube hrozivá strategická chyba. Kdyby mu dořál ono Pyrrhovo vítězství.
V každém případě by bylo hezké, kdyby maši hrdinové, pokud mají jasně daný cíl - lhostejno zda jde o pomstu za smrt rodiny, ukradení diamantu Koh-i-noor, záchranu světa nebo jen sbalení třídního hezouna - aby k dosažení toho cíle měli nějaký uvěřitelně působící plán.