****
Za zelenkavým prudkým kopcem, zapadá slunce. Květy na louce se odebírají ke spánku a Rosa je napodobuje. Jako ony, zavírá ospalá víčka a usíná na nízkém stromě, na kraji lesa.
Ve snu se opět setkává se svou sestrou. Tentokrát je tam i její matka a otec. Sedí u bohatě obloženého stolu, plného jídla a připíjí si. Před pár lety byla ve vesnici velká oslava spojená i s hostinou. Rosa si ji nesmírně užila. Tančila, bavila se s kamarádkami a pokukovala po jednom mladém vikingovi. Seděl u vedlejšího stolu a zrovna jedl stehýnko. Rosa s Annou si o něm tajně šeptaly. Jeho kudrnaté plavé vlasy lehce vykukovali zpod stříbrné helmy, zdobené dvěma rohy. Kulaťoučké tváře se při pohledu na sestry lehce nadzvedly. Jeho vikingský šarm obě dívky zaujal. Když začala hrát hudba a místní kapela byla rozehřátá na plné kolo, kudrnáč vstal a Rosu vyzval k tanci. V té době tančila skvěle, před hostinou se se sestrou učila kroky, takže byla připravená. Přeskočila mezi nimi jiskra. Rosa si už přesně nepamatuje co přesně ji říkal, ale bylo to moc sladké. Stejně jako jeho jméno. Olaf.
Ve snu s ním celou noc protančila. Když se ráno vzbudila, nestačila se divit. Bylo to přece už tak dávno, tak proč si na to vzpomněla? Zrovna teď. Zvláštní.
Slezla ze stromu, plná dojmů a vydala se k potůčku. Opláchla si obličej a nabrala vodu do džbánku. Pak přeskočila na druhou stranu a pokračovala dál lesem. Čerstvě zelené stromy ji vítali nad hlavou a ptáci si o ni štěbetali. Vesele si klusala pokojnou krajinou, když v tom za sebou uslyšela čísi kroky. Chvíli si myslela, že to jsou jen padající větve nebo šumění větru, ale nebylo to tak. Zastavila se. Kroky za ní na chvíli utichli, ale pak vycítila, že někdo stojí přímo za ní. Vzápětí se otočila. Nic. V úrovni její hlavy se rozprostíral pouze les. Trochu znejistila, když vtom se ji něco otřelo o nohu. Bleskurychle sklonila zrak a uviděla nažloutlou hroudičku chlupů. "Chlupáči" s nadšením vyjekla. " Kde se tu bereš? Že tys mě sledoval." Dřepla si k němu a podrbala ho za ušima. "Nemůžeš se mnou zůstat, vrať se domů, běž. Tví pánové na tebe čekají." Ukázala směrem od kud přišla. Když se ani nepohnul a stále ji zíral do očí, změnila názor. " Tak dobře." Pohladila ho po hřbetě a dojatě se usmála. " Budou tě hledat, měli by jsme si pospíšit." Vstala a vydala se vpřed. Následoval ji.
YOU ARE READING
Umění přežít
Short StoryDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
