Umění přežít

Kapitola 23.

****

Vládne ticho a tma. Pár minut po půlnoci se z dolních pokojů ozývá chraplavé chrápání. Eino svou práci odvedl v rekordním čase a pak se vydal ještě před půlnocí do svého pokoje. Nakračoval tiše aby nevzbudil Tima. Ani se nemusel tak snažit. Stejně nespal. Vyčkával.

Po nějaké době, už si byl jistý, že Eino usnul a tak Timo odhrnul deku na stranu a tiše se posadil. Do oken zaburácel lehký noční vítr. Nejspíš přeháňka. O sklo zaškrábala větev ve tvaru křivé ruky. Timo vstal a jak lesní zajíc, tiše našlapoval ven z pokoje. Přivřel za sebou dveře a pokračoval dál chodbou.

Věděl přesně kde co je, tak nepotřeboval lampu. Jeho skvělé orientační smysly ho zavedly až ke schodišti. Tady nastává problém. Nejtěžší část jeho noční výpravy. Chytá se rukama zábradlí a dělá tiché kroky jako myška. Prorezlé schody vydávají vrzavý zvuk, ale ne moc hlasitý. Na sedmém schodu trochu zavrávorá, protože schod je prolomený a kýve se. Ale rychle se vzpamatoval a pokračoval až nahoru. Odhodlaně došel ke dveřím pokoje pro hosty, o kterém doposud nevěděl, protože je až na samém konci chodby a nikdy neměl zapotřebí tam pro něco jít. Potáhl za kliku a dveře se otevřeli. Výhodou oproti včerejšku je, že tentokrát na něj nepřilétla pavučina. Eino odvedl dobrou práci, ale přesvědčí se o tom až ráno, za světla. Zavřel za sebou a pokračoval k posteli s Rosou.

Dopadalo na ni světlo z měsíce. Vykoukl zpoza mraků, jen pro tento moment. Pohlédl na její zpocenou tvář. Obklad na čele byl celý horký a tak ho přepral v studené vodě v misce, ležící na stolku vedle postele. Položil ji ho znova na čelo. Pak se začal zajímat o Eliášův kabát. Místo kam ho schová, už našel. Teď ho tam jen potřebuje dostat. Odkryl ovčí deku a sundal první a pak i druhý, jeho, kabát. Položil je vedle na postel. Ten třetí Eliášův, má Rosa zapnutý, bude jí ho muset svléct. Odložil obklad na stůl a opatrně Rosu opřel o zeď. Spala tvrdě, jako zabitá. Rozvázal uzlík u krku a pak rozepínal knoflíky až k poslednímu dole. Pomalu ho z Rosy vysmykal a když byl dole, zděsil se.

Dotkl se její kůže a zjistil, že je nahá. Ve světle měsíce, trochu viděl a neodolal pokušení si ji pohladit. Jeho mohutné medvědí ruce, položil na Rosiina ňadra a dělal malé kruhové pohyby. Ani si nepamatuje, kdy se naposled dotýkal ženy, určitě to bylo ještě před válkou. Vášnivě se zadýchal. Pak k ní přišel blíže a k jejímu tělu si přičichl. Měl štěstí, že se včera koupala. Voněla po sladkém mléku. Hladil ji po ramenech a pak ji začal vášnivě líbat na hruď. Z jeho intimní chvilky ho až zarazil skřípavý zvuk schodiště. A sakra. Rychle Rosu oblékl do svého kabátu, položil ji, přikryl a dal ji obklad na čelo. Eliášův kabát vzal s sebou a schoval se do skříňě na pravo od dveří. Někdo do nich narazil rukou.

Do temné místnosti vešla mužská postava. Měl namířeno přímo k Rose. Nejspíš ji přišel zkontrolovat. Timo opatrně vykoukl škvírkou a sledoval každičký jeho pohyb. Přišel k ní a posadil se na postel. Dal ji ruku na čelo a zkontoloval její teplotu. Pak tam chvíli seděl a prohlížel si ji, její nevinný obličej. Pohladil ji po tváři. Pak vstal a šel zpátky dolů. Timovi srdce bušilo jako o závod. Co by si ten dotyčný asi pomyslel, kdyby ho tam načapal, vzrušeného a na Rose přilepeného. Tiše poslouchal doznívající kroky, počkal pár minut a pak se zpátky vydal do svého pokoje. Kabát schoval do kartonové krabice pod jeho postelí a zasunul ho dále.

Eliáš jim většinou věci nekontroluje, jen někdy Einovi a Rudymu, který ho věčně škádlí. Pak si lehnul zpátky na postel a v hlavě si představoval Rosu, její bezvládné tělo a vůni sladkého mléka.