Skrytá touha

Škola čar a kouzel

Rozhlédla jsem se po školních pozemcích a zajal mě pocit klidu. Všechno bylo tak krásné a klidné. Jako jsem si to pamatovala.
Minerva nás přijala s velkým nadšením. Slyšela o naší svatbě a byla z toho úplně mimo.
Neustále si nás prohlížela a usmívala se. Měla radost. Hlavně z Draca. Jeho změna byla úžasná. A když byla úžasná pro mě, jako pro člověka, který se dokázal vcítit do jeho situace, tak o to spíš pro někoho, kdo ho viděl jen jako někoho, kdo stál na temné straně. Což samozřejmě nebyl případ ředitelky McGonagallové, ale určitě se tací našli.
"Takže potřebujete mluvit s portrétem Severuse?"
"Ano, je to důležité. Možná bychom tu potřebovali pár dní zůstat. Uvidíme, jak se situace vyvine."
"Ano... Slyšela jsem něco o tom, čím se právě teď zabýváte. Klidně tu zůstaňte. Pokoj se tu vždy najde a kdybyste potřebovali mít přístup do učebny lektvarů, tak i s tím vám jsem schopná pomoci."
"Děkujeme, paní profeso..."
"Minervo." Usmála se na nás.
"Portrét Severuse visí v mé ředitelně, hned vedle Albuse."
"To musí být zajímavé." Uchechtl se Draco a Minerva pokývla hlavou.
"Mají dobré dny a pak ty horší." Pousmála se.
"Převládají ty horší." Dodala pak a rozešla se po chodbě.
Následovali jsme jí a ona nám vyprávěla, co se zde změnilo a jak celé Bradavice fungují nyní.
Pak nás zavedla do své ředitelny a nechala nás o samotě.
"Profesore Snape?" Promluvil Draco a pohlédl do černých očí profesora, který si před tím než byl vyrušen, četl knihu.
"Pan Malfoyi! Slečno Grangerová, to je milá návštěva, že Severusi?"
"Hm." Zamumlal.
"Paní Malfoyová. Hermiona už je paní Malfoyová." Řekl a upoutal tím pozornost černovlasého.
"Ale..." Nadzvedl obočí a Draco se ušklíbnul.
"To je skvělá zpráva! Srdečně vám gratuluji." Usmál se Brumbál.
"Ale hádám, že jste nepřišli jenom proto, abyste nám tuto radostnou novinku sdělili."
"Ne... Řešíme teď takovou nemilou věc. Lidé umírají. Lidé kteří byli Bellatrix mučeni kletbou Cruciatus a já... Doufám, že byste mohl něco vědět. Už víme, co to způsobilo. Víme proč to je. Jen zatím hledáme řešení."
"Oh ano... Bellatrix a její výzkum." Přikývl Snape.
"Hledáme protilék. Něco, co by zastavilo šíření se té kletby."
"To bude složité." Zamumlal.
"Ale ne nemožné." Dodal pak a Hermiona se usmála.
"Takže mám já a ostatní naději?"
"Ano, ale budete mě muset na slovo poslechnout. Dokážete to alespoň jednou, slečno Gran..."
"Malfoyová. Paní Malfoyová." Řekla to s takovou hrdostí, až se Draco musel samolibě pousmát. Byl na ní pyšný a Snape vypadal, že u něj získala plusové body.

"Věřil bys, že tu učí Daphné?" Drcla do Draca, když společně seděli u večeře a blonďatá mladá čarodějka se řítila jejich směrem.
"Ne!" Hlesl Malfoyi.
"Tohle nevypadá na život v přepychu, o kterém si ve spojení s ní mluvil."
"Nenech se zmýlil. Možná tu učí, ale pořád bude stejně namyšlená. Cokoliv co se pokusí udělat... Cokoliv co řekne... Nevěř jí. Vždycky uměla vše překroutit tak, jak se jí to hodilo. Nikdy jsem s ní nic neměl a mít nechci. Možná se ti bude zdát, že jsem k ní krutý, ale jinak by nám nedala pokoj."
"Chceš říct, že tě stále chce?"
"To je slabé slovo."
"Není to trochu domýšlivé?" Zasmála se a on zavrtěl hlavou.
"V tomhle případě ne." Povzdechl si a chytil jí za ruku.
"Draco!" Její afektovaný hlas se roznesl po celé místnosti.
"Daphné." Zamumlal.
"Co tu děláš? Měl ses ozvat, zařídila bych ti speciální pokoj, abys měl pohodlí."
"To je dobré Daphné, já i moje manželka máme pohodlí víc než dost."
"Manželka?" Zamračila se.
"Ano... Hermiono pamatuješ si Daphné?"
"Ano." Usmála se.
"Ahoj Daphné."
"Ha! To je dobrý vtip!"
"To není vtip. Hermiona je teď paní Malfoyová, že miláčku?"
Naklonil se k ní pro polibek a ona mu vyhověla.
"Nejšťastnější paní Malfoyová." Usmála se.
"Ne, to není možné... Vždyť ty jsi jí... No nenáviděl." Zamračila se.
"Ne... Já jí musel nenávidět, to je rozdíl. Ve skutečnosti mi vždy imponovala její inteligence a krása..."
"Krása... Dal jsi jí přednost přede mnou?"
"Jsem stále tu, jestli ti to nevadí."
"Teď se bavím s mým kamarádem, jestli ti to nevadí." Zavrčela a Draco přimhouřil oči.
"Hermiona..."
"Ti nesahá ani po kotníky. Tohle není jen tak. Nevěřím, že jsi náhle změnil názor."
"To máš pravdu." Přikývl a pohlédl směrem ke mě.
"Není to náhlé. Popravdě můj názor na ní byl vždy odlišný než ten, který jsem dával najevo. Protože moje rodina... Můj otec... No řekneme, že každý z nás dělal, co musel. Pravdou ale je, že jsem po ní toužil mnoho let. Jenomže moje touha musela být skrytá."
"Stejně to ale nechápu, je tak... Obyčejná." Zasyčela to, jakoby to byla ta nejhorší urážka vůbec.
"Není vůbec obyčejná... Pro mě je výjimečná."
"Opravdu? A tuší alespoň část toho, co jsi o ní říkal? Jak si proti ní zbrojil? Možná by jí to zajímalo."
"Jsem tu, že jo?" Pohlédla jsem na Draca a ten se zasmál.
"Ne Daphné, nezajímalo. Nežiju minulostí. Naše minulost byla... Dá se říct pestrá, ale je to minulost." Pokrčila jsem rameny.
"Nežiju minulostí. Víc mě zajímá to, co je teď." Usmála jsem se na muže vedle mě a ukradla jsem mu polibek.
"Fuj." Zamračila se blondýnka před nimi.
"To je tak... Jak si mohl takhle klesnout? Co ti ona může nabídnout?"
"Lásku, klid a štěstí. A věř mi, budu opravdu šťastný, když zrovna s touto ženou založím rodinu."
"Tvoje matka musí být nadšená."
"Je." Přikývl.
"Ve skutečnosti si Hermionu zamilovala dřív než já."
"Tak to ti nevěřím."
"Měla bys. Smiř se s tím, že jsem si vybral někoho jiného a tobě radím, aby jsi šla dál. Určitě na tebe někde čeká někdo, kdo tě bude milovat tak, jak já miluju tuhle dívku."
Daphné si odfrkla a zavrtěla hlavou.
"Budete všem akorát pro smích."
Pak se otočila a odešla.
"Klidně budu všem pro smích, ale budu šťastný." Naklonil se ke mě a znovu mě políbil a já věděla, že je to pravda.