Skrytá touha

Rodinný oběd

Probudila jsem se zamotaná do přikrývek a pohlédla na muže vedle mě. Hleděl na mě a usmíval se.
"Dobré ráno, Maličká." Věnoval mi polibek.
"Chtěl jsem ti včera něco říct, ale pak jsem na to úplně zapomněl." Zasmál se.
"Myslím, že si to zasloužíš vědět, když jsem byl tvůj první."
"Já to věděla! Pansy nebyla jediná!" Zamračila jsem se a on mě cvrnknul do nosu.
"Máš opravdu nepěkný zvyk nenechávat lidi domluvit."
"Už mlčím." Zakoulela jsem očima.
"Byla jsi taky v něčem první, víš..."
"Byla?" Nadzvedla jsem obočí.
"V tom, co si dělala pusou."
"Ou..." Začervenala jsem se a on se rozesmál.
"Nechtěl jsem tě tím uvést do rozpaků."
"Jsem potěšená, jen... Nemohu uvěřit, že se to stalo. Tohle jsem nikdy nechtěla, počkej, teď nech domluvit ty mě. Nechtěla jsem nic z toho, ale už ten večer, naše svatební noc... Jsi tak jiný, než ten kluk, co mě ve škole trápil."
"Všichni jsme se změnili." Přikývl a já mu musela dát za pravdu.
"Tak, hádám, že se půjdu osprchovat, pak se nasnídáme a pustíme se do těch materiálů!"
"A už jsme zase u staré Hermiony, nemůžeš se dočkat, že?"
"Musíme přijít na to, jak zlomit celou tuhle záležitost. Pak už nám nic nebrání v prožití tohohle." Pohladila jsem ho po ruce.
"Dobrá, souhlasím." Přikývl a ještě jednou mě políbil.

Položili jsme se do práce na celý zbytek našich líbánek. Procházela jsem spisy a ponořila jsem se totálně do všech těch informací.
"Draco?" Pohlédla jsem na muže, který seděl naproti mě.
"Ano?"
"Nemáš nějaké poznámky tvé tety..."
"Neříkej jí tak, přestala být mou tetou, když na tebe vztáhla ruku, přestala být mou tetou, když ti udělala tuhle ošklivou památku na válku." Přejel rukou po mém předloktí.
"Dobře, tak tedy, nedochovaly se nějaké poznámky tvé... Bellatrix?"
"Zeptám se matky, proč?"
"Napadlo mě, jestli nějak to kouzlo nevylepšila... Jestli mi rozumíš."
"Dobře... To se dá zjistit. Matka se dnes zastaví na oběd."
"To mi říkáš až teď?" Zamrkala jsem překvapeně.
"Přišla mi sova, asi před hodinou, ale nechtěl jsem tě rušit, vypadala si tak zaujatá."
"Ano, to já vskutku umím." Přikývla jsem s úsměvem.
"Tobě taky přišla sova." Podal mi dva dopisy, na prvním jsem hnedpoznala tu pečeť. Rovnou jsem ten dopis roztrhala a otevřela ten druhý, Draco na mě mlčky hleděl.
"Ještě s ním nechci mluvit, nechci číst ani co napsal, zradil mě Draco. I když to co se děje je... Zkrátka jsem teď opravdu šťastná, ale ani tak ještě nejsem připravená mu odpustit."
"Rozumím." Přikývl.
"Píše Ginny, chce se zastavit. Má prý nějaké velké novinky. Pozvu jí na večer?" Pohlédla jsem na něj a on přikývl.
"Klidně, pozvu i Zabiniho, uděláme takový náš malý návrat do života po líbánkách..."
"Dobře." Usmála jsem se a napsala rychle odpověď. Pak jsem dala dopis sově i s pamlskem a nechala ji, ať ho doručí.

Oběd s jeho matkou dopadl dobře.
Dracova matka byla velice milá a zároveň velice děsivá. Každou chvíli Draca za něco peskovala, ale na mě byla srdečná. V první chvíli jsem se chtěla Draca zastat, ale když jsem viděla jiskřičku v jeho očích, pochopila jsem, že takhle jejich vztah funguje. Není to myšleno zle, je to prostě jenom jejich vlastní komplikovaný svět.
"Slečno Grangero... Pardón, nemůžu si pořád nějak zvyknout." Zasmála se.
"To je v pořádku, Hermiona bude fajn."
"Dobře, tak tedy Hermiono, pověz mi, jak se ti tu líbí?"
"Líbí, váš syn se o mě stará naprosto úžasně."
"Prosím, tykej mi. Teď si rodina." Věnovala mi drobný úsměv.
"Dobře."
"Byla jsem v kontaktu s tvojí matkou, je to mimořádná žena a to povolání, které provozuje s tvým otcem je to nejděsivější, co jsem kdy slyšela..."
"Jsou zubaři. Což je pro čaroděje divné, rozumím." Zasmála jsem se a ona přikývla.
"Divné? Vždyť je to tak násilné! Oni doslova trhají lidem zuby a vrtají do nich! Musí to být bolestivé."
"Na vše existují tišící léky." Zasmála jsem se.
"A věřte mi, že když vás týden bolí zub, ráda si ho necháte opravit."
Chvíli na mě jen tak hleděla a pak Pokývla.
"Nicméně chci abys věděla, že já jsem nikdy nesmýšlela, jako Lucius. Lucius byl zaslepený mocí. Já láskou k Dracovi a potřebě ho ochránit. Neomlouvá to moje důvody, ale... Tvoje matka mě pozvala na oběd a já tam šla. Šla jsem sama do mudlovského světa poprvé v životě a už chápu, proč jsi tak úžasnou mladou dámou." Usmála se na mě.
"Vybral sis opravdu dobře Draco..."
"Já vím." Přikývl a já nemohla skrýt červeň, která se mi hnala do tváří.
"Okolnosti byli trochu pochybné, ale myslím, že k nám skvěle zapadneš."
"Vy... Teda ty o tom víš?"
"Vím, Draco mi říká hodně věcí. Nesouhlasila jsem s tím, ale... Nevadilo mi to... Myslím, ta představa. A když vidím, jak se na sebe teď díváte, tak nějak mi dává smysl, ta vaše minulost."
"Nerozumím ti."
"Ta vášeň, kterou cítíte teď tam byla vždycky, akorát jste jí přeměnili v hádky, místo v... něco jiného." Pokrčila rameny.
"Hermiono, omluv moji matku, někdy je prostě trochu víc..."
"Přímočará? Nemusíš se za mě omlouvat Draco, Hermiona není z cukru, myslím, že mi rozumí."
"Ano, rozumím vám." Přikývla jsem a usmála jsem se na Draca.
"Narcisso, chtěla jsem se tě zeptat, nezůstaly po Bellatrix nějaké zápisky? Deník... Cokoliv..."
Dracova matka na mě překvapeně hleděla, ale pak se zamyslela a přikývla.
"Myslím... Ano, je to možné. U Gringottů je stále její trezor, vše co má nějakou cenu bude tam."
"Ale jak se tam dostaneme?"
"Jsem právoplatná dědička, nikdo jiný blížší příbuzný není, kromě Medy, ale ta o to opravdu nestála. Ani já tam ještě nebyla."
"Myslíš, že bys mě tam mohla vzít?" Zeptala jsem se a neskrývala jsem své vzrušení.
"Samozřejmě, pokud to nějak pomůže s vašim problémem."
"Draco měl pravdu v jedné věci. To co se teď děje, opravdu působí na lidi, kteří si prošli kletbou cruciatus, ale ve všech případech je jím mučila Bellatrix." Poznamenala jsem.
"Oh.. Myslíš, že to je ono?"
"Myslím, že to kouzlo musela nějak upravit. Byla šílená, chtěla, aby lidé trpěli i po tom. Myslím, že se hlavně chtěla ujistit, že zemřou, i kdyby se jim podařilo utéct dřív, než je zabije. Nejsem si jistá, ale něco mi říká, že si myslela, že všichni zemřou, až vyhraje Voldemort."
"Jasně, protože to by pro ně byla ta těžká rána a všichni nechtění by prostě najednou umřeli..." Přikývl Draco a já pokývla hlavou.
"Musím jen zjsiti, co to je..."
"A když nic nenajdeme?"
"Potom si budu muset vyžádat tělo někoho zemřelého a přizvat pár odborníků, kteří by mohli zkoumat tu věc, co ty lidi zabíjí a vymyslet protilék."
"Jsi velice odhodlaná, že?" Narcissa se na mě pousmála a já přikývla.
"Ano... Týká se to i mě."
"Oh... Máš pravdu, já jsem úplně zapomněla... Pomůžu ti, jak to jen půjde."
"Děkuju."