Skrytá touha

Důvod

Nevím, jak dlouho jsme vedle sebe jen tak leželi a letmo se jeden druhého dotýkaly. V místnosti vládlo ticho a já se nikdy necítila lépe. Jenomže čas byl neúprosný.
"Musíme vstávat." Povzdechla jsem si.
"Potřebuji si něco zařídit v práci a..."
"Máme volno. Novomanželé, líbánky, pamatuješ?" Ušklíbnul se.
"No jo, ale... My nemáme žádné líbánky, o žádných si nemluvil."
"Netušil jsem, že... Hmm no, prostě jsem nepředpokládal vlastně nic z toho, co se za posledních pár hodin událo. Takže nemáme." Přikývl.
"Ale nechci tě nikam pustit." Zesílil svoje sevření s kousl mě do ramene.
"Dobře, nepůjdu do práce, ale zasvětíš mě do všeho, co se děje. Myslím tím do všeho, co nás sem dostalo. Chci ti s tím pomoct."
"To zní fér, ale nejdřív se nasnídáme a pak ti vybereme koště, souhlasíš?"
"Fajn." Přikývla jsem a přivolala hůlku, abych pronesla pár čistících kouzel a opravila si kalhotky.
"Nikdy bych neřekla, že mě zvuk trhající se látky tak vzruší." Pronesla jsem mimoděk a dle jeho výrazu jsem usoudila, že to nebyly poslední kalhotky, které budu muset opravit. Vstala jsem a tak jak jsem byla, nahá s kalhotkami v ruce jsem se vydala do sprchy.
"Provokuješ mě schválně?" Lehl si na bok a podepřel se na lokti.
"Možná..." Pohlédla jsem na něj provokativně přes rameno.
"Zahráváš si s ohněm, Maličká."
"Já doufám, že se jednou spálím." Mrkla jsem na něj a zaplula do koupelny. Tohle bude jízda.

Uběhlo pár dní.
Vcelku uspokojivých dní.
Draco si vzal do hlavy, že mě donutí zamilovat se do létání a vlastně se mu to docela dařilo.
Koště, které mi věnoval jako svatební dar, to koště, které si mě vybralo, bylo úchvatné.
Bylo ze stejného dřeva jako moje hůlka.
Draco mi vysvětlil, že je to normální, že opravdu jen v zácných případech se stane, že se dřevo od hůlky liší.
Co ale bylo jiné, byli další složky ve dřevě. Každopádně bylo úchvatné.
Když mi skočilo do ruky, cítila jsem ten známý pocit magie a pocítila jsem k tomu kusu dřeva důvěru.
Směšné, že?
Ale s hůlkou jsem to měla úplně stejně.
První den jsem se na něm neproletěla, chtěl, abych si nejdřív zvykla na pocit být zase ve vzduchu a tak jsem létala s ním, křičela jsem na něj a nenáviděla ho, ale postupem času jsem si zvykla. Draco mě rozptyloval vším možným co říkal, najednou mi nepřišlo, že letíme ve vzduchu pár metrů nad zemí, ale spíš, že sedíme u něj v pokoji u krbu. Druhý den, už jsem létala sama, ale byl kousek vedle mě, opravdu se snažil a byl trpěliví a pak už to bylo tak přirozené, že jsem měla chuť vyletět do oblak a smát se. Byl opravdu dobrý učitel.

V novinách se o nás stále psalo. Článek Rity Holoubkové mě pobavil. Psala o tom, jak se jí náš vztah zdá být zvláštní, proč tak najednou, jak to, že to nikdo nevěděl? Napsala, že ale při pohledu na nás bylo jasné, že se hluboce milujeme. Byli jsme asi opravdu dobří herci, minimálně já ani. Protože v tu dobu jsem ještě věřila tomu, že můj život bude katastrofa.

Jednoho večera jsem stála na balkóně a vychutnávala si svou cigaretu, když se přiřítil do pokoje, popadl jeho krabičku a přidal se ke mě.
"Děje se něco?" Zamračila jsem se.
"Potter je blbec!" Zavrčel a já nadzvedla obočí.
"Co udělal tentokrát?"
"Přišel za mnou a prý se musíme rozvést. Mlel něco o tom, že se s ním rozešla Ginny a že to musí nějak napravit, že je to moje chyba a tak dál."
"Nadrobil si to sám. Je to jeho problém, ne tvůj." Pohladila jsem ho po zádech a on přikývl.
"Něco takového jsem mu řekl."
"Draco, o co vlastně jde? Co se děje tak hrozného, že Harry přistoupil k tomuhle?"
"Neřekl ti to?"
"Nic moc konkrétního. Řekl mi, že tentokrát jsem to já, na kom závisí osud celého kouzelnického světa.."
"To je parchant."
"Prosím?"
"Jde o to, že kouzelníci upadají do letargie, depresí a zabíjí je to. Jsi zdravá a najednou bum, je po tobě. Začali si toho všímat teprve nedávno. Myslí si, že je to nějak spojeno s válkou. Přišli i na to, že v každém těle je nějaká látka, která tohle způsobuje, ale nikdo konkrétně neví, jak to zarazit."
"Jedná se teda o nějaký vir?"
"V podstatě. Nikdo neví, jak se to tady vzalo a nevědí, jak to zastavit. Ale rozhodně to celé nezávisí na tobě, chci říct, to řekl proto, aby tě přesvědčil."
"Mohla bych vidět materiály, které ti poskytli?"
"Samozřejmě."
"A proč vůbec šli za tebou?"
"Vyznám se v temné magii a tohle jí hodně smrdí. Myslí si, že dokážu přijít s něčím, čeho by se mohli chytit."
"A přišel si na něco?"
"Trochu. Prošel jsem si záznamy všech pacientů, kteří zemřeli. Většina z nich si prošla během války mučením. Vlastně si myslím, že to má něco společného s kletbou cruciatus." Řekl a já zalapala po dechu.
"Draco..."
"Já vím, ale přijdeme na to, ano?" Pohladil mě po tváři, aby mě uklidnil.
"Proto se ke mě chováš takhle?"
"Jak?"
"Předpokládám, že si ty materiály dostal až po našem setkání v knihkupectví a po tom, co jsem tě vyhledala, kde ses v obou přápadech choval jako totální kretén. Myslím si, že sis to přečetl a zjistil si, co mi hrozí a teď se snažíš dělat mě šťastnou v domění, že oddálíš můj konec. Ty nechceš, abych zemřela..."
"Ne já... Ano, tak nějak. Ale popravdě v tom jsem se choval jako blbec i z jiného důvodu."
"Cože?"
"Už jsem ti to vysvětloval, ne? Říkal jsem pravdu. Chtěl jsem navázat tam, kde jsme skončili. Chtěl jsem si to ještě trochu užít, víš. Já si na škole ty naše hádky vždycky užíval. A byla to trochu zkouška, protože když jsi byla ochotná se vdát za Malfoye kreténa, zvládneš se mnou cokoliv." Zaculil se a já zavrtěla hlavou.
"Na co si ještě přišel?"
"Přišel jsem na to, že ten vir, jak tomu říkáš, se do těla dostal s cruciatem, ale aktivoval se až později. Většinou s nějakou velkou ztrátou. Lidé upadnou do deprese a na tom se ten vir doslova pase."
"Dobře, podíváme se na to spolu."
"Podíváme, ale až zítra. Dneska máme jiné plány."
"Máme?"
"Pojď." Típnul cigaretu, vzal mě za ruku a odvedl mě do pokoje.