Skrytá touha

Svatební divadlo

Cítila jsem se tak sama. Nebyl tu nikdo, koho jsem znala. Nebyl tu jediný člověk, kterého bych měla ráda.
Teda ano, byl tu Harry, ale ten mi nesměl na oči. Právě teď jsem ho proklínala za to, jak mě zaprodal. Nemluvila jsem s ním od toho osudného dne. Nechtěla jsem ho vidět, vyhýbala jsem se mu. Byla jsem na něj tak naštvaná, protože mě dostal sem. Ocitla jsem se v noční můře, ze které nebylo úniku.
Všechno to na mě padlo. Chtěla jsem být silná, neukázat nikomu slabost. Neudělat jim tu radost, ale už teď mě mé vlastní tělo zrazovalo.
Cítila jsem slzy v očích s nenáviděla se za to.
Poslední jiskřička naděje na to, že je tohle všechno jen nějaký špatný žert, pomalu skomírala a já přestávala věřit, že budu zase kdy šťastná.
Celý kouzelnický svět si od té naší večeře šuškal o nás dvou. Nemohla jsem skoro vycházet z domu. Bylo to šílené!
Všechno tohle je čiré šílenství...

Otevřely se dveře, slyšela jsem kroky, ale neotočila jsem se. Brzy jsem ho spatřila v zrcadle.
„Jsi připravená?" Pohlédl mi do očí skrz odraz a já cítila mrazení v zádech.
„Připravená? Musíš si ze mě dělat srandu. Jak mám být připravená? Připravená na život v nenávisti? Připravená na to, že budu spojená s někým, kdo mě bude podvádět, s někým koho nemiluju a on nemiluje mě? Mám být připravená na hrubé zacházení a urážky? Radši bych šla na popravu." Oči se mi leskly, nenáviděla jsem se za to. Nechtěla jsem ukazovat slabost před ním. Jeho ruce mě uchopily za rameny.
„Nebude to tak hrozné..." Jeho výraz zjemnil, jakoby se mě snažil utěšit. Jenomže tohle byl Malfoyi, za vším muselo být nějaké ale...
„Prosím?! Musím si vzít někoho, komu se hnusí má krev! Komu se hnusím já! Musím si vzít někoho, kdo mě šikanoval od prvního dne na škole! A to nebude tak hrozné?"
„Budeš moje žena..." Otočil mě k sobě a já se odmítla na něj podívat.
„Co to pro mě znamená? Očekáváš ode mě, že ti dám dítě? Očekáváš, že budu poslušná? Že budu sedět a mlčet? Pokud vím, tvůj otec tvou matku bil, bude to stejné?!" Zvedla jsem své oči a viděla, jak se napjal.
„Nepřirovnávej mě k mému otci! Já nejsem jako on! Chceš vědět, co se od tebe očekává? Nic! Očekávám od tebe, že mi pomůžeš získat lepší postavení. Nikdy nedovolím nikomu, aby ti zkřivil vlásek, budeš Malfoyová. Budeš moje..."
„Prosím? Ještě před pár týdny jsem tě prosila, abychom byli rozumní a pokusily se tohle celé udělat snesitelným pro oba a ty jsi... Co tohle má být?" Nechápala jsem, co mi tím chce říct.
„Přemýšlel jsem. Je pro mě hodně důležitá čest a jméno, to jistě víš a proto si jí nepošpiním sám a nedovolím ani nikomu jinému, aby jí pošpinil. Nikomu nedovolím, aby o tobě špatně mluvil a jedno si vyjasněme hned. Žádné podvádění se netoleruje."
„Ovšem! Takže ty můžeš ošukat každou, ale já budu sedět doma a snášet to, že? Ty jeden...Au!" Zesílil svůj stiskl.
„Nech mě domluvit!"
„Ani já, ani ty nebudeme jeden druhého podvádět, rozumíš?!"
"To bolí." Sykla jsem.
Uvolnil svůj stisk a jeho prsty přejeli něžně po místě, kde mě držel. Byla jsem z něj opravdu zmatená.
"A ano, chci děti..." Řekl poté.
"Ale..."
"Grangerová, neprovokuj! Chci děti, takže ano, budeme muset mít sex, ale nebudu na tebe tlačit, nejsem blázen, abych si tě bral proti tvé vůli." Ujistil mě.
"Tak v tom případě se nikdy nedočkáš." Odfrkla jsem si, ale jeho to přimělo k úsměvu.
"Nikdy neříkej nikdy."
"Nebudu s tebou spát! Nikdy se do tebe nezamiluju!"
"To jsme na tom stejně, ale naštěstí k sexu lásku nepotřebuješ, je to jen uvolnění..."
"Raději bych si ukousla jazyk, než abych ti dovolila se mě dotknout. Ty jsi možná cynik, který nepotřebuje lásku, ale... Já nemůžu..." Do očí se mi znovu vrátily slzy, byla jsem zoufalá. Proč já? Co jsem kdy komu udělala?
"Nebude to tak hrozné, slibuji." Řekl znovu a koukl se mi do očí. Něco v nich mě donutilo přikývnout a uklidnit se. Pak mě něco napadlo.
"Malfoyi, já..."
"Draco?"
"Co?"
"Budeš moje žena, měla bys mi říkat mým jménem."
Odmlčela jsem se a zhluboka se nadechla.
"Draco..." Zajíkla jsem se, říkat mu jménem mi bylo opravdu cizí. Znělo to tak zvláštně.
"Ano maličká?" Nadzvedl obočí a čekal.
"Pokud chceš, abych za chvíli sešla po těch schodech, šla k oltáři a tvářila se jako ta nejšťastnější nevěsta na světě, vyhoď odsud Harryho..."
Draco na mě užasle zíral.
"Ale je to tvůj..."
"Není, nejlepší kamarád by mě nikdy takhle nezaprodal..."
"Neměl na výběr."
"Ale měl... Mohl vybrat kohokoliv jiného, je spoustu čarodějnic, které by vyhovovali, ale on vybral mě, téměř okamžitě, jak jsem pochopila. Ani se nepokusil zeptat se mě, jestli se ten problém, kvůli kterému jsem tady, nedá vyřešit jinak! A vyhrožoval mi Azkabanem."
"Souhlasím s tebou s tím, že tě zaprodal až příliš rychle. Ale v jední věci nesouhlasím. Není žádná jiná čarodějnice, která by vyhovovala stejně, jako ty." Řekl klidně.
Zmateně jsem na něj pohlédla, ale on se jen záhadně usmíval.
Co měl sakra v plánu? Opravdu se mě tu snaží utěšit a skládá mi komplimenty? Tohle bylo opravdu zvrácené a já... Náhle jsme vlastně vůbec nevěděla, co si o člověku před sebou myslet. Jakoby měl dvě tváře a o to víc to vlastně bylo děsivější.
"A teď ti jdu splnit přání, má budoucí paní. Nic mi neudělá větší radost, než jeho výraz, až mu řeknu, že si ho tady nepřeješ." Vzal mou dlaň do své a políbil jí, pak odešel. Nechal mě tu stát samotnou a dokonale zmatenou.

Cesta k oltáři probíhala jako v mlze. Vzpomínám si akorát na svoje udivení, když jsem zjistila, že jsou tu moji rodiče, Lenka, Ginny, Nevill a spoustu dalších lidí, které mám ráda. Pak si vzpomínám, že jsem pohlédla na Malfoye, který stál u oltáře a tvářil se šťastně, usmíval se a vypadal tak jinak, než normálně.
Díval si mi do očí a na chvíli jsem měla pocit, že se jdu vdát za někoho, kdo mě chce. Za někoho, koho dělá šťastným to, že si mě vezme. Za někoho, kdo mě miluje. Jenomže ten pocit vydržel jen chvíli. Tohle nebylo skutečné s Malfoyi byl jen dobrý herec. Musela jsem se vzchopit.
Narovnala jsem se a úsměv jsem mu opětovala, nespustila jsem z něj oči až do chvíle, než jsem došla k němu, sundal mi závoj a pak už si pamatuju jen to, jak jsem slyšela říkat sama sebe: "Ano."
Pamatuji si, jak mi navlékl prstýnek.
Jak se mi třásly ruce, když jsem ho navlékala já jemu, a taky jak se ke mě naklonil, vzal můj obličej do svých rukou a lehce se otřel o moje rty. Zavřela jsem oči a cítila se zvláštně. Nebylo to odporné, necítila jsem nechuť ani vztek. Cítila jsem se, jakobych ležela v moři a nechala se unášet vlnami.
Polibek jsem mu ke svému překvapení opětovala. Trvalo to jen chvíli a pak byl konec. Já ale zůstala naprosto ochromená. Moje tělo mě zradilo! Moje tělo chtělo, aby polibek pokračoval, aby byl intenzivnější a živočišnější.
Když jsem začala vnímat, zjistila jsem že se na mě usmívá a tak nějak automaticky, jsem mu úsměv opětovala. A pak následovaly gratulace, objímaní a výčitky, proč jsem nikomu neřekla, že se budu vdávat...
Zarazila mě přítomnost Rity Holoubkové, která se na nás úlisně a lstivě dívala. To její přítomnost mě donutila hrát to divadlo opravdu věrohodně, nechtěla jsem jí dát záminku si myslet, že je to celé jenom fraška. Takže jsem celou oslavu hrála pitomě zamilovanou holčičku, která se svého novomanžela musí neustále dotýkat.