Skrytá touha

Knihkupectví

Stalo se to před několika měsíci. Stála jsem v obchodě na příčné ulici a hledala knihu, kterou jsem už dlouho toužila mít. Bylo krásné letní ráno. Slunce hřálo do zad a já se těšila na oběd se svým nejlepším kamarádem. Kdybych tušila, co se na mě chystá, nikam bych na to setkání nešla. Nevylezla bych ani z postele. Už nikdy.
„Grangerová..." ozval se hlas těsně za mnou. Polekala jsem se a skoro jsem nadskočila.
„Malfoyi?" otočila jsem se a pohlédla jsem do jeho šedých očí.
Změnil se za tu dobu, co jsem ho viděla naposledy, ale stále vypadal, jako někdo, kdo neváhá vás ve vteřině proklít.
„Jak ses měla, poslední tři roky?"
„Do dnešního dne jsem se měla opravdu skvěle..." zavrčela jsem a chystala jsem se odejít, on mi ale zastoupil cestu.
„Nejsem tu náhodou..." jeho pohled byl tvrdý jako kámen, jeho rysy nemilosrdné.
„Nezajímá mě jakýkoliv důvod, proč si mě vyhledal." Pokrčila jsem rameny.
„Dovolíš?" Pokusila jsem se ho obejít, ale on se nedal.
„Tohle by tě ale mělo zajímat."
"Uhnu mi z cesty, nebo si zopakujeme třetí ročník." Zatnula jsem ruce v pěst, ale on se mi jen vysmál. Pokusila jsem se projít, ale on mi zatarasil cestu svou rukou, kterou doslova bouchnul o polici s knihami, až jsem sebou trhla.
"Prostě mě vyslechneš, ať se ti to líbí nebo ne." Vzal mě za loket a strhnul mě k sobě. Překvapeně jsem zamrkala.
„Co si do prdele myslíš, že děláš? Okamžitě mě pusť, nebo skončíš tam, kde si měl být už dávno!" Snažila jsem si být silná, ale řeč mého těla, mě zradila.
„Bojíš se mě, maličká?" Jeho rty se prodáhly do ušklebku a ve mě se všechno sevřelo, chtěla jsem ho praštit.
„To co vidíš v mých očích je odpor, ne strach."
„Víš, Potter měl pravdu..."
"Pravdu?"
"Asi by ti to měl říct on. Jenomže já mám vychování a řekl jsem si, že bude vhodnější, když ti tu novinu oznámím sám. Chtěl jsem se zachovat jako gentleman, ale když o to nestojíš..."
„Co máš společného s Harrym?" Nadzvedla jsem obočí a on se ušklíbnul.
„Oh, najednou tě to zajímá?"
„Mluv Malfoyi! Přisahám Merlinovi, že tě prokleju do sedmého pekla, pokud mi neřekneš, co máš společného s Harrym."
„Je to vskutku zábavné víš..." Začal a pak se Odmlčel.
"Nemám na to celý den. Spěchám..."
"Tak nedočkavá... Zkrátka mě Potter vyhledal asi před měsícem. Byl očividně v koncích a potřeboval mou pomoc. Jednalo se o jistou zálažitost na ministerstvu. Řeší nějaký problém a nedokázali s tím pohnout. Jenomže lhůta se krátila. Představ si to, tisíce lidských životů v ohrožení, takové drama. Přišli za mnou, protože potřebovali někoho, kdo se vyzná v temné magii..."
„No jasně, protože kdo jiný se v ní vyzná lépe, měl si nejlepší učitele." Odfrkla jsem si a on zesílel svoje sevření.
„To bolí!" Procedila jsem skrz zuby.
„Nepřerušuj mě..." v očích se mu nebezpečně zablezklo a já na sucho polkla.
„Řekl jsem jim, že rád pomůžu, pod jednou podmínkou, se kterou mi dost ochotně višli vstříc. Docela mě to překvapilo, že jsou vůbec ochotní se mnou vyjednávat, ale zřejmě jsou fakt v prdeli." Uchechtnul se.
"Řekni, jaký spolu teď vlastně máte vztah?"
„Tak řekneš mi už konečně o co jde?" Vytrhla jsem mu svou ruku z jeho sevření a odstoupila od něj. On se vztyčil v celé své velikosti a  úsměv, který se mu objevil na tváři byl arogantní a samolibí.
„V listopadu se staneš mojí ženou." Oznámil mi prostě.
Udělalo se mi zle. To nemohla být pravda, on si ze mě pouze střílí!
„Lžeš..."
„Ke tvé smůle, maličká, ne. Abych to uvedl na pravou míru, nepožadoval jsem přímo tebe. To jen, aby sis nemyslela bůh ví co. Nejsem tebou posedlí a můj odpor vůči tobě je stále stejný. Každopádně tenhle obchod se nedal odmítnout. Chtěl jsem na oplátku za mou pomoc, čarodějku s dobrou pověstí, chytrou a kurážnou, chtěl jsem nekoho, kdo by mi trochu napravil pověst. I když už od války uteklo spoustu času, tak na mě lidé koukají stále dost podezíravě, obchody mi nejdou tak, jak bych si přál a proto jsem přišel s tímhle návrhem. No každopádně Potter řekl tvoje jméno a já souhlasil."
Měla jsem mžitky před očima. Srdce mi bušilo a měla jsem sucho v ústech. Tohle musel být krutý žert.
„Souhlasil si? Proč? Nenávidíš mě..."
„Máš pravdu, ale vlastně jsi nejlepší volba. Kdo bude zpochybňovat Malfoye, když mu po boku bude stát mozek zlatého tria? Hrdinka, která pomohla vyhrát válku?"
„Já si tě nevezmu..." Zavrtěla jsem odmítavě hlavou.
„Popravdě si myslím, že nemáš moc navybranou. Závisí na tom životy mnoha lidí." Pokrčil rameny, jakoby ani o nic nešlo.
„Musím mluvit s Harrym..." Zamumlala jsem tiše a obešla jsem ho, když mu konečně uvolnil cestu se spokojeným úsměvem na rtech.
„Uvidíme se, Grangerová."

"Co sis sakra myslel?" Vletěla jsem do jeho kanceláře a on překvapeně vzhlédl od svých papírů.
"Herm... Měli jsme se sejít až..."
"Je mi úplně jedno, jestli jsem tu moc brzy! Řekni mi, co sis sakra myslel?!"
"O čem to mluvíš?"
"Vážně se ptáš? Tak já ti napovím. Byla jsem v knihkupectví a neuhádneš, na koho jsem tam narazila. Samotný Draco Malfoy mi zkřížil cestu."
"Sakra." Chytnul se za kořen nosu.
"To je všechno, co mi k tomu řekneš?"
"Hele já vím, že..."
"Co víš? Jak si mě vůbec mohl zatáhnout do něčeho, co má něco společného s ním?!"
"Byl jsem opravdu v zoufalé situaci a nikdo lepší mě nenapadl."
"Oh! Fakt moc děkuji za kompliment." Odsekla jsem.
"Řekneš mi alespoň, proč?"
"Nemůžu... Zatím." Povzdechl si.
"To nemyslíš vážně?!"
"Jde tu o spoustu lidských životů a Malfoy nám slíbil pomoc. Myslím, že jeho spojení s tebou je vlastně geniální nápad, protože jestli někdo přijde na kloub celé téhle věci, jste to vy dva."
"A proč to nemůžu udělat bez toho, abych sucho musela vzít?"
"Protože on to jinak neudělá."
"Zvládnu to sama." Vyhrkla jsem a Harry zavrtěl hlavou.
"Je mi líto, ale tohle ne... Ministr už o tom ví a je připravený..."
"K čemu?"
"Je připravený vás svázat."
"A co když odmítnu?"
"Pak tě zavře do Azkabanu, jako zrádce kouzelnické společnosti."
"Prosím?!"
"Nemáš na výběr."
"Fajn! Ale my dva jsme spolu skončili." Odešla jsem a nezapomněla u toho pořádně třísknout dveřmi.