Skrytá touha

Rozptýlení

Když odešli, posadila jsem se Dracovi do klína a přitulila jsem se k němu.
"Proč si jí to koště nechtěl prodat."
"Dostane ho k Vánocům." mávl nad tím rukou.
"Od Zabinyho?"
"Samozřejmě, přišel s tím už asi před třemi dny."
"Takže ty jsi věděl, že jsou spolu?"
"No věděl, to je asi silné slovo. Řekl mi, že potřebuje vyrobit koště a že přesné detaily ještě doladíme. Takže jo i ne... Tušil jsem, že je to pro nějakou ženu. On už ode mě koště má, ale že to bude takhle zrzka, to jsem netušil."
"Zamotali jsme život více lidem, než je zdrávo, že?"
"My? Za to může Potter, opět!" Políbil mě na krk a já zastonala.

Ve stejný čas na jiném místě

Zabiny si sundal svetr a hodil ho na gauč, podíval se na Ginny a usmál se na ní.
"Víš, myslel jsem si, že se Draco oženil, kvůlu pověsti, že to byla čistě obchodní fúze, ale on jí má asi opravdu rád."
"Myslíš? Opravdu bych jim to přála, Hermiona si prošla spoustou věcí, měla by být už konečně šťastná."
"Draco taky. Víš, když jsme spolu seděli u něj v pracovně, neustále o ní mluvil. Když nad tím tak přemýšlím, připadal jsem si zase jako ve škole. Věděla si, že Hermiona u nás na koleji byla nejprobíranější děvče? Sice se o ní nemluvilo zrovna hezky, ale Draco jí pořád řešil. Myslím, že jí měl rád vždycky, akorát si to nikdy nepřipustil." Objal ji okolo pasu a přejel jí nosem po tváři.
"Ty jsi o ní taky mluvil?"
"Ne, já byl spíš na zrzky." Mrknul na ní a ona se zasmála.
"Ty tak krásné kecáš."
"O tomhle bych nikdy nežertoval." Políbil jí na nos.
"Nikdy bych nečekala, že Draco bude takový."
"Byl takový vždycky, nosil masku. Když jsme byli spolu, byl to pohodový kluk, ale jak vyšel na veřejnost, byl to bezcitný parchant." Uchechtnul se.
"Taky bych nikdy nečekal, že zrovna ty si vybereš zmijozela." Šťouchnul do ní a ona se rozesmála.
"Zelená mi jde dobře k pleti." Pokrčila rameny a políbila ho.
"Nikdy nepřestanu děkovat Merlinovi, že to Potter takhle moc podělal." Uchechtnul se.
"Líbil ses mi už na škole." Pohladila ho po vlasech a zadívala se mu do očí.
"Tak to ti nevěřím."
"Vždycky jsem měla ráda komplikovaný darebáky."
"Milovala si Pottera, to nesedí tvému popisu."
"Jenomže Harry byl... On byl hrdina, chápeš? Měl zachránit celej svět... Vzbuzoval ve mě něco, co nedokážu popsat, ale pak se změnil. Nikdy nechtěl, abych mu stála po boku, dokonce ani po válce. Na každém večírku na jeho počest se ke mě skoro neznal, stal se z něj trochu sobec. Občas jsem měla pocit, že mu ta sláva stoupá do hlavy. Najednou jsem se cítila nechtěná, mluvila jsem s ním o tom tolikrát, ale on říkal, že se mi to jednom zdá, že má hodně povinností vůči veřejnosti. Kdybych se s ním nerozešla teď, tak asi brzy..."
"To jsem nevěděl." Pohladil jí po vlasech.
"To nevadí, už je to za mnou, teď už jsem někdě jinde a jsem šťastná." Usmála se na něj.

...

"Draco!" zasmála jsem se ohnala jsem se po něm, on se ale nedal a dál mi sahal na prsa.
"Draco! Prosím." Pohlédla jsem na něj a on se zaculil.
"Nic nedělám, jen..."
"Rozptyluješ mě! Potřebuju se soustředit, opravdu!" Plácla jsem ho po ruce.
"Fajn... Tak na co jsi přišla?"
"Zatím na nic moc, potřebuju ty deníky." Povzdechla jsem si.
"Tak proč mě odháníš?!" Ořisedl si zase blíž a políbil mě na krk.
"Neodháním tě, jen jsem doufala, že na něco přijdu." Pohlédla jsem na něj a pohladila jsem ho.
"Víš, říkal jsem pravdu, když jsem říkal, že na tobě chci mít pořád ruce." Zatáhl mě za ruku a donutil mě sednou si mu na klín.
"Nevěřil bych, že to někdy řeknu na hlas, ale jsem s tebou šťastný."
Otevřela jsem pusu a zase jsem jí na prázdno zavřela.
"Draco... Nevím, co ti na to mám říct... Já..." Kousla jsem se do rtu, položila jsem si hlavu na jeho rameno a usmála jsem se.
"Taky jsem s tebou šťastná. Když jsem stála ve svatebních šatech před zrcadlem, byla jsem zoufalá, bála jsem se, co bude dál. Jaký budeš? Neznala jsem tě, znala jsem jenom to, co jsem si pamatovala a co si mi ukázal. Ale ty jsi tak jiný. Jsi milý a snažíš se být tím, koho jsem si vždycky přála. Je to jak sen."
"Ale je ti jasné, že se budeme hádat a že to bude zlé, vzhledem k naší minulost."
"To jsme prostě my. Jsme takoví. Jsme oba tvrdohlaví a neradi ustupujeme, přesto si myslím, že to zvládneme."
"Teď bych si zpětně přál, abych to udělal jinak. Chtěl bych se ti dvořit, chtěl bych tě pozvat na rande, prostě udělat to tak jak se má, ale já... Měl jsem strach z ponížení a odmítnutí a..."
"Ty jsi o mě takhle přemýlel?"
"Vlastně ano..." váhavě přikývl.
"Draco..." Povzdychla jsem si.
"Děláš to teď, víš... A děláš to dobře." políbila jsem ho.
"Pojď do postele, je pozdě. Zítra jdeš do práce a pak s mojí matkou do trezoru, bude to náročný den."
"To bude, ale těším se, zítra bych to konečně mohla rozlousknout a začít pracovat na protilátce, s tím mi budeš muset pomoct."
"Já? Stojíš o mojí pomoc?" Nadzvedl překvapeně obočí.
"Děláš si srandu?! Byl jsi nejlepší na elixíry! Jistě, že stojím o tvojí pomoc."
"A co kdybych ti pomohl už teď?" Řekl a stáhl můj výstřih, aby se dostal aspoň k jednomu prsu.
"Draco!" Zasmála jsem se a pak jsem zavzdychala, to když něžně kousl do mojí bradavky.
"Promiň, nemůžu si pomoc. Máš tak boží prsa."
"Sakra jo!" Zašeptala jsem se. Nedošli jsme ani do ložnice. Skončili jsme na zemi v jeho pracovně.