Skrytá touha

Nový začátek

Když jsem se vrátila, Malfoy seděl jen v černých pyžamových kalhotách a bílém triku. Právě naléval čaj. V krbu hořel oheň. Posadila jsem se proti němu a vzala si od něj šálek čaje.
"Tak maličká, pověz mi, co jsi dělala po škole."
"Chvíli jsem myslela, že si vezmu Rona, ale z toho sešlo velice rychle. Podvedl mě asi měsíc po tom, co mě požádal o ruku takže... Začala jsem pracovat na projektu ochrany práv kouzelných tvorů. Vlastně jsem začala vést docela nudný život. To mi připomíná, mám kočku."
"Vím to, už jsem to zařídil, zítra jí tu budeš mít."
"Ah... Tak děkuji..." Odmlčela jsem se.
"Můj život je nuda, řekni mi něco o tom tvém... Určitě je daleko zábavnější než můj."
"Ani ne, spoustu opovržení, nenávisti... Začínal jsem od nuly. Jsem sám a vlastně jsem si myslel, že se nikdy neožením."
"A kdyby sis to někdy připustil, kdo by to byl?"
"Nevím, asi jsem nikdy nepotkal žádnou..."
"Ale no tak!" Skočila jsem mu do řeči.
"Musí být nějaká, která se ti líbila, se kterou sis uměl představit tu možnost, že by nesla jméno Malfoy. Třeba nějaká na škole. Nech mě hádat... Pansy?"
"U Merlina ne! Maličká... Pansy byla zábava. Byla to holka, se kterou jsem vyrůstal, ale byla hrozně ufňukaná a vůbec ne chytrá."
"Astorie?" Napadlo mě další jméno. Astorie byla chytrá a byla i docela hezká.
"To by nefungovalo. Astorie je sice hezká čarodějka, je dokonce i velice inteligentní, ale nedávno jsem slyšel, že se s její partnerkou pokoušejí o adopci, takže..."
"Ty jsi to ní věděl?" Zasmála jsem se, ta představa mě pobavila. Neměla jsem o tom ani zdání.
"Vlastně ano."
"A co její sestra?"
"Daphne? Moc panovačná, ráda žije v přepychu a obléká se jen do nejprvotřídnějších značek. Nechtěl bych někoho takového. Navíc bych si s ní asi neměl co říct." pokrčil rameny.
"No tak Malfoyi! Nebuď tak vybíravý? Musí být někdo..."
"Popravdě asi ano, ale když ti to řeknu, nebudeš tomu věřit." Pousmál se a moje zvědavost rostla.
"Lenka Láskorodová? Ne počkej, Ginny, určitě Ginny! Kdo by mě ještě mohl šokovat..."
"Hermiono, to že jsem souhlasil s tebou nebyla náhoda."
"Prosím?" zajíkla jsem se.
"Kdybych si na škole měl někoho vybrat, nejspíš bys to byla ty."
"Tak to jsi měl pravdu, nevěřím ti to." Zamračila jsem se a on se zasmál.
"Proč se směješ? Vždyť je to absurdní! A co potom všechny ty řeči a..."
"Hele hrajeme teda asi na pravdu ne? Já ti říkám pravdu. Nikdy bych to samozřejmě na hlas nepřiznal, ale ty jsi jiná. Jsi zvláštní. Neustále ponořená do knih, žila si ve vlastním světě, odhodlaná, a tak chytrá. Nemyslím si, že by byť jedna čarodějka na škole dosahovala tvých kvalit a to jsi mudlorozená! Bylo ti jedno, co jsem ti řekl, klidně si mi dala do nosu. Všechny holky v mojí koleji by mi padly do postele, kdybych lusknul prsty, ale ty? To co jsem v posledních dnech řekl a udělal, byla prostě jen taková zkouška. Uznávám, že to bylo hloupé, ale... Sakra Hermiono, nikdy bys mi nevěřila, kdybych byl od začátku milý. Myslela by sis, že tohle celé jen hraju. Bylo to tak prostě lepší. Věř mi, maličká, že udělám všechno proto, aby tohle manželství fungovalo."
Chvíli jsem na něj šokovaně hleděla. Byla jsem stále tolik opilá a tohle celé byl výplod mojí fantazie? Nebo to byla skutečnost a můj život nemusí být tak hrozný, jak jsem si myslela?
"Pozvi mě na rande." Vyhrkla jsem dřív, než jsem stačila tu myšlenku v sobě zachytit.
"Prosím?"
"Já no.. Totiž říkal si, že uděláš všechno proto, aby tohle fungovalo. Nikdy jsem vlastně nebyla na žádném pořádném rande a chtěla bych to zažít."
"Dobře, v tom asi nevidím problém." Pokrčil rameny.
"Takže si nikdy nebyl na rande? Weasly tě nepozval na večeři nebo tak?" Nadzvedl obočí a já si povzdechla.
"Pokud tím nemyslíš oběd od jeho mamky, tak ne." Pokrčila jsem rameny.
"A teď mi řekni něco o tvém životě. Vím tedy, že se snažíš podnikat, vyrábíš a prodáváš košťata, že?"
"Snažím se o to." Přikývl.
"Proč zrovna košťata?"
"Miluju létání..." Pokrčil rameny.
"Já ho nesnáším. Mám strach z výšek, byla to jediná věc, která mi na škole opravdu nešla."
"Pamatuju si na to a je mi jasné, jak tě to muselo užírat." Smál se mi, ale jeho smích byl tak nakažlivý, že jsem se musela smát s ním. Měl naprostou pravdu.
"Hrozně!"
"Jestli chceš, naučím tě mít ho ráda."
"To není možné, bojím se výšek." Zavrtěla jsem hlavou.
"Řeknu ti v čem spočívá můj marketingový plán jo? Košťata, se kterými nás nutili létat na škole nestála za nic. Napadlo mě vytvářet košťata na stejném principu, jako hůlky."
"U Merlina! To je geniální! Chceš aby si koště vybralo pána. Chceš aby mu bylo loajální a dobře mu sloužilo? To je neskutečně dobrý nápad." A opravdu mě ta představa nadchla.
"Přesně tak. Přemýšlel jsem nad lidmi jako jsi ty, kteří nejsou zvyklí od mala sednout na koště a letět. Přemýšlel jsem, jak dosáhnout toho, aby se jejich odpor k létání zmenšil a pak mě to napadlo."
"Draco..." Usmála jsem se na něj a chytila ho za ruku.
"Zítra tě vezmu ke mě do obchodu a nějaké ti vybereme, souhlasíš?"
"Budu potěšená." Přehodila jsem si nohu přes nohu a hleděla jsem mu do očí.
"Kouká ti podvazek, Maličká." Odtáhl se a na prázdno polknul.
"Vlastně ti kouká trochu moc kůže."
"Je mi trochu horko a nekouká mi jí zas tak moc!" Namítla jsem.
"Na můj vkus ano."
"Draco, proč tě to tak..." Nemohla jsem najít to pravé slovo. Co to s ním vlastně dělalo?
"Prostě jen... Zahal se prosím."
"Proč?"
"Nechci udělat něco, čeho bychom ráno oba litovali. Slíbil jsem, že tě vezmu na rande, půjdeme na tohle všechno pomalu. Neskočím s tebou hned do postele."
"Jen se mi rozevřel župan! Nedělám ti tu striptýz!"
"Já vím, ale tvoje nohy jsou tak..."
"Přitahuju tě?" Nadzvedla jsem obočí v převapení.
"Samozřejmě, že ano. Jsi krásná žena! Musíš to slýchat pořád."
"Nikdo mi to nikdy neřekl." Sklopila jsem oči, bylo mi trapně. Raději jsem vstala a pořádně si utáhla župan okolo pasu.
"Cože?" Zarazil se.
"Nikdo mi nikdy neřekl, že se mu líbím, natož že ho přitahuju."
"Chodila si přece s Weaslym." Namítl.
"Ano chodila jsem s Ronem, nebo jsme se o to aspoň pokusili. Dokonce mě krátce po bitvě požádal o ruku, ale..."
"Pak tě podvedl." Dodal.
"Já to nedokázala." Vydechla jsem.
"Co jsi nedokázala?" Pohlédl na mě a já si stoupla ke krbu. Slyšela jsem jak se zvedl, slyšela jsem kroky a pak jsem cítila jeho blízkost.
"Je to trapné."
"Dobře tak ti pak řeknu taky něco trapného o sobě."
"Slibuješ?"
"Slibuju."
"Když jsme se s Ronem políbili poprvé, byla to spíš reakce na situaci, nadšení, že jsme zase o krok blíž k vítězství. Když pak všechno opadlo, snažili jsme se v tom pokračovat, ale já to necítila. Ron chtěl dělat všechny ty věci, ale já nemohla."
"Jaké věci?"
Nevěděla jsem proč, ale něco ve mě, mu to chtělo říct. Jestli tohle měl být nový začátek našeho vztahu, nemohla jsem před ním skrývat pravdu a sakra! Ani jsem nechtěla.
"Sex, Draco... Chtěl sex, chtěl se mě dotýkat a tak, jenomže mě to nebylo příjemné. Poprosila jsem ho, aby ještě chvíli počkal, že toho mám v hlavě moc. Události se neustále vraceli zpět k válce, řešilo se tolik věcí, měla jsem noční můry a... Navíc Ron mě nikdy nevzal ven, když jsme byli spolu, tak jen v jeho pokoji, kde se mě pokoušel svádět, ale já to tak nechtěla. Když jsem pak jednou přišla a načapala ho s jinou, řekl, že si za to můžu sama. Že jsem frigidní a že bych se měla léčit. Šlo mu jen o sex. Jenomže já... Chtěla jsem to jinak."
"Hermiono, podívej se na mě." Zavrtěla jsem hlavou, ale on mě pohladil po rameni.
"Prosím, podívej se na mě." Povzdechla jsem si a pohlédla jsem mu do očí. Cítila jsem se tak zranitelně.
"Ty... Nejsi náhodou..."
"Panna? Nedotčená? Jo vlastně asi tak trochu pořád jsem." Přikývla jsem a Draco na mě užasle zírat.
"Já... nevím, co ti na to mám říct." Vydechla a prohrábl si rukou vlasy.
"Co kdyby ses podělil o nějakou tvojí trapnou story?"
"Jo, ano.. Samozřejmě já jen.. Páni! Nikdy bych si netroufnul tvrdit, že ty... Nikdo o tebe neprojevil kromě Weaslyho zájem? Za celé ty roky." Podivil se.
"Možná ano, ale měla jsem toho tolik, že můj osobní život šel jaksi stranou." Pokrčila jsem rameny a viděla jsem jeho výraz. Byl to výraz lovce.
"Právě teď bych tě nejradši hodil do postele a nevylezli bychom do Vánoc, ale.. Neudělám to. Jen to musím nějak rozchodit."
"Rozchodit?" Zamrkala jsem překvapeně.
"Vzrušilo mě to snad víc, než cokoliv co jsem do teď viděl." Odkašlal si.
"Oh..." Skousla jsem si ret.
"Dobře, něco trapného o mě..." Zamumlal a přešel po pokoji.
"I když to co jsi řekla, není vůbec trapné, ale slíbil jsem ti to takže..." Odkašlal si znovu a sedl si zpět do křesla. Následovala jsem ho.
"Když mě ten šílený profesor proměnil ve fretku, běhal jsem po škole celé hodiny. Snažil jsem se někde schovat a počkat, až to přejde. Když to konečně přešlo, proměnil jsem se zpátky do své podoby v kanceláři profesorky McGonagallové."
"To není trapné!"
"Byl jsem nahý a McGonagallka právě vcházela dovnitř, společně s profesorem Snapem a Brumbálem!"
Vyprskla jsem smíchy čaj a snažila se mu omluvit, za to, že jsem ho poprskala, ale bylo to tak k popukání. Smála jsem se tak moc, že jsem nemohla popadnout dech a z očí mi tekly slzy.
"To bych chtěla vidět! Sakra, jak to, že se to nerozkřiklo?!"
"Nikdo z nás neměl úplně potřebu to někde říkat."
"To je šílené!" Zavrtěla jsem hlavou a pak jsem se na něj podívala a v očích mi zajiskřilo.
"Když už jsme u toho. Jak jsi na tom ty?"
"Já?" Nadzvedl obočí a já přikývla.
"V sexu... Kolik si měl partnerek? Jak je to dlouho, co jsi s někým spal..."
"Maličká, ty jsi pořád opilá. Neumím si představit, že by ses mě na to za střízliva zeptala."
"Sakra že jsem." Přikývla jsem. Doufala jen, že ráno si nebudu pamatovat vůbec nic.
"Dobrá, řeknu ti to, ale jen proto, že doufám, že si zítra nebudeš pamatovat ani slovo."
"Tak to jsme dva." Přikývla jsem.
"Ale už mě nenapínej."
"První holka byla nečekaně Pansy... Bylo to v pátém ročníku a bylo to hrozné, nikdy jsme to nezopakovali. V šestém ročníku jsem měl spoustu práce a starostí, pak dlouho, dlouho nic a teď doufám, že se mi podaří jednou dostat pod sukni mé vlastní manželce."
"Počkej! Chceš tím říct, že..." Otevřela jsem překvapeně ústa.
"Nejsem na tom o moc lépe, než ty." Přikývl.
Rozbušilo se mi srdce a nemohla jsem přijít na nic, co říct. Bylo to tak odhalující. Měla jsem chuť jít k němu, možná ho i obejmout, ale neudělala jsem to.
"Tvoje matka je moc milá." Odkašlala jsem si, abych změnila téma.
"Není.. Je milá na tebe."
"Jak to myslíš?"
"Ona tě vždycky zbožňovala."
"Prosím?!"
"Jsi jí hodně podobná, ale to pochopíš časem." Usmál se na mě.
"Řekni mi nějaké tajemství, něco, co nikdo neví." Pobídla jsem ho.
"Před rokem jsem se rozhodl zkusit si být na chvíli mudlou. Pronajal jsem si byt, jezdil jsem metrem, dokonce jsem sednul do letadla. Opravdu nechápu, jak se ti oproti tomu může zdát koště nebezpečné! Letadla jsou děsivá!"
"Ty jsi letěl letadlem?! Jsem v králičí noře." Zavrtěla jsem hlavou.
"Teď je řada na tobě."
"Mám nepěkný zlozvyk. Kouřím cigarety. Nekouřím moc, ale občas mě prostě přepadne chuť a zakouřím si."
"Jsem na tom stejně. Nějak mi to zachutnalo." Nadzvedl koutek úst a já jsem zívla.
"Možná bychom si měli jít lehnout." Podotkl a já přikývla. Zvedla jsem se.
"Hned přijdu." Odešel do koupelny a já nechala spadnotu župan k nohám a tak jak jsem byla, jsem si zalezla do postele. Netrápilo mě, že jsem prakticky nahá. Sotva se moje hlava dotkla polštáře, usnula jsem.