Láska je...

První setkání

O 4 roky později

Lexa

Už od rána jsem se nějak necítila ve své kůži. Nejdřív se mi nedařilo najít svůj meč a pak jsem ještě dorazila pozdě na snídani s ostatními. Anya si toho samozřejmě všimla a proto si mě taky po jídle vzala stranou.

,,Kde jsi byla, Lexo?“ zeptala se mě a já se jí snažila vysvětlit, že jsem se zdržela při hledání své zbraně, ale to už se jí nechtělo moc poslouchat.
,,Velitelka nikdy svou zbraň neztrácí.“ Oznámila mi a já si nad tím povzdechla.

,,Ale já ještě nejsem velitelka.“ Všimla jsem si, jak přísně se na mě Anya podívala. Možná, že kdyby se na mě podíval takhle někdo jiný, dostala bych strach, ale u Anyi to bylo jiné, na rozdíl od jiných mentorů na mě nebyla tolik přísná a dokonce jsem měla pocit, že jí na mně záleží.

,,Každopádně dneska bys měla být ve formě, přijede nás navštívit generál z Tondc i se svou rodinou. Chce vidět novice ještě před konkláve.“ Oznámila mi a já si povzdechla ještě víc.

,,A musí tam být všichni?“ Už mi nic neřekla, jen na mou otázku kývla.

Zamířila jsem zpátky do svého pokoje, abych se převlíkla a tím se připravila na generálův příjezd.

Všichni jsme museli stát seřazení venku v naší aréně, kde jsme obvykle trénovali. Když jsem procházela kolem Luny, všimla jsem si, jak se schválně napřímila, aby mi ukázala, kdo je tu nejlepší. Nemusela mi to ani dokazovat. Byla jsem si celkem jistá, že je to ona. Šla jsem se postavit až jako poslední do řady, protože jsem byla ze všech nejmenší.

,,Nezapomeňte, generál vás zřejmě bude chtít vidět i bojovat, takže do toho dejte všechno a snažte se neukázat slabost.“ Oznámila nám Indra, která k nám zrovna došla. Indru jsem až tak moc v oblibě neměla. Snažila se vést naše společné tréninky, ale já z ní měla vždycky trochu strach. Byla přísná a hlavně si zasedla na každého, kdo jen trochu ukázal na venek bolest. Z dálky se ozvaly blížící se hlasy a Indra nás znovu zkontrolovala, jestli stojíme všichni rovně. Pak už jsem viděla, jak se k nám blíží vysoký přísně vyhlížející muž v bojové zbroji. Nešel ale sám, po jeho levém boku byl ještě nějaký kluk, který byl určitě starší než já. Vypadal stejně přísně, jako jeho otec a na druhé straně, šla nějaká holka, která mohla být v mém věku. Na rozdíl od těch dvou se ale netvářila nijak zamračeně, vlastně vypadala nezaujatě. Došli až k nám a ten muž nás všechny přejel přísným pohledem.

,,Kolik jich je?“ zeptal se Indry a ta mu ihned odpověděla.

,,Devět.“ Ten muž už jenom přikývl a pak nás znovu přejel pohledem.

,,Chci je vidět v akci.“ Řekl a Indra nám dala pokyn, abychom se chopili našich tréninkových tyčí a předvedli s nimi základní dovednosti. Snažila jsem se ze všech sil, ale určitě na mě bylo vidět, že jsem v tom horší, než ostatní. Když jsem zrovna prováděla výpad na pravou stranu, omylem mi vypadla tyč z ruky. Doufala jsem, že si toho nikdo nevšiml, ale hned jsem si uvědomila ticho, které nastalo a všechny pohledy spočívaly na mně, když jsem svou zbraň sbírala ze země.
,,Ty. Jak se jmenuješ?“ zeptal se mě ten chlap a já nesměle zamumlala své jméno při pohledu do hlíny. V tu chvíli na mě Indra sykla a naznačila mi, abych vystoupila z řady. Udělala jsem to a už o něco zřetelněji jsem zopakovala své jméno:

,,Lexa.“ Všimla jsem si, jak se ta holka, vedle generála pousmála, ale dlouho jsem se na ní nedívala, protože se ozvala Indra a já přesunula svou pozornost na ní.

,,Je tu nejmladší pane. Ještě se učí. Nemá tak velký talent.“ Ten muž jí ale umlčel rukou.

,,Chci jí vidět bojovat. S…“ chvíli vybíral mezi dalšími temnokrevnými a nakonec ukázal na tu osobu, u které jsem si byla jistá, že nemám šanci jí porazit. Luna se mu uklonila, pak i mě a připravila se do bojové pozice. Taky jsem se připravila, ale určitě jsem byla daleko víc nervózní. Podařilo se mi její první výpad odrazit, jenže když jsem na ní zaútočila já, ucítila jsem, jak mi podrazila tyčí nohy a za chvíli jsem už měla druhý konec nad svým obličejem. Podívala jsem se směrem ke generálovi, který se nad tím zatvářil pohrdavě a během chvíle se nezaujatě otočil k odchodu. Stejně jako jeho děti. Indra se na mě tvářila přísně a stejně striktně na mě i promluvila.

,,Dneska budeš trénovat až do večera, bez jídla.“ Oznámila mi a já přikývla. Když odešla Luna ke mně natáhla ruku. Já jí ale nepřijala a místo toho jsem se zvedla sama.

Všichni začali z arény odcházet, jen já tam musela zůstat a trénovat s tyčí různé výpady. Začínalo se čím dál víc zatahovat, až jsem na sobě ucítila i první kapky deště. Přesto jsem ale ještě nemohla odejít. Protože kdybych neposlechla Indřin rozkaz, dopadla bych ještě hůř. Už takhle si o mně všichni mysleli, že jsem neschopná.

,,Podle mě to nebylo tak hrozný.“ Uslyšela jsem za sebou dívčí hlas a prudce jsem se otočila. U plotu stála dcera generála a zdálo se, že už mě nějakou chvíli pozoruje. Nebyla jsem si jistá, co bych měla říct a tak jsem na ní jen nějakou dobu hleděla, než ona přeskočila plot a došla ke mně.
,,Jsem Costia.“ Představila se a já udělala to stejný, i když jsem své jméno spíš jen zašeptala. Chtěla jsem pokračovat v tréninku, protože jsem se bála, že by kolem mohla jít zrovna Indra a já bych to pěkně schytala, ale sotva jsem udělala první pohyb, ozvala se ta holka znovu.
,,Máš špatně postavenou váhu na levé straně.“ Překvapeně jsem se na ní podívala.

,,Co ty víš o boji?“ Pokrčila rameny a vzala si jednu z tyčí, které byly zapřené zevnitř o plot.

,,Něco málo jo.“ Dodala a předvedla krátkou útočnou sestavu.
,,Zaútoč na mě.“ Povzbudila mě a připravila se do bojového postoje. Povzdechla jsem si, ale udělala jsem, co po mně chtěla. Během chvíle mi ale vyrazila tyč z ruky.
,,Měla bys přenést váhu na pravou stranu a do toho útoku bych nedávala tolik agrese.“ Řekla mi a podala mi mojí tyč zpátky.

,,Proč jsi sem přišla?“ zeptala jsem se jí ještě a ona znovu pokrčila rameny.

,,Jen jsem se chtěla projít.“ Odpověděla a rozhodla se odejít. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem za ní ještě zavolala.

,,Naučíš mě to?“ pousmála se a zamířila zpátky ke mně.