Mafia

79.

„Jo to má," řekl a jeho kroky zamířily naším směrem. Postavil se přede mě a posadil se do tureckého sedu. Opřel se o pravou ruku, kterou položil za sebe, aby se mu lépe dýchalo.

„Jak ti je?" zeptal se starostlivě a pohladil mě nad holým kotníkem.

„To bych se měla zeptat spíš já tebe ne?" „Já jsem v naprostém pořádku." Usmál se, ale i tak bylo vidět, že schovává bolest, kterou mu každý pohyb způsobuje.
„Tak copak si dáte k snídani dámy?" zeptal se a vyhoupl se na nody. Byl tak moc vysoký. Jeho široká ramena byla napnutá a ruce si dal so kapes od tepláků.

„Lívance, prosím, prosím," ozvala se Aaliyah a já už viděla její radostný obličej. Na lívance jsem teda moc chuť neměla, ale nebudu jim kazit radost.

„Jdu na to," řekl a opatrně se sklonil, aby mi dal pusu na tvář. Trochu jsem zčervenala, když jsme věděla, že jeho sestra nás pozoruje.

Ještě chvilku jsme si povídaly a já díky ní přišla na jiné myšlenky. Byla jsem překvapená, když mi řekla, že hraje hokej a také mi řekla, že má kluka, ale Shawn to prej ještě neví. Bojí se, co by o něm řekl, a že by mu mohl ublížit, proto ho nechce pozvat k nim domů. Věděla jsme, že Shawn by mu nic neudělal, ale pořád je to jeho mladší sestra a má o ní starost. Na chvilku jsme si přišla jako její nejlepší kamarádka. I když mezi námi je šestiletý rozdíl, tak byla velice chytrá. Všimla jsem si, že mi vnucuje hezké myšlenky a zajímala se o mě. Vyprávěla jsem jí o mém životě, a dokonce i o Tesse.

„Hele vy drbny, jídlo je hotové!" zakřičel na nás Shawn z kuchyně, zrovna, když mi dokončila druhý copánek. Obě jsme se zvedly a já s hrníčkem v ruce následovala moji novou kamarádku. Dobelhala jsem se ke stolu a usadila se na měkkou židli.

„Zpomal trochu." Zasmál se Shawn, když si jeho sestra dávala už třetí lívanec.

„Sluší ti to." Pochválil mi účes a já se na něj děkovně usmála. Převzala jsem si od něj talíř a polila si lívance sirupem.

„Tady to voní." Přišla za námi Karen s úsměvem. Bylo na ní vidět, že je ráda, že má doma svého syna. Postupně přišli všichni dolů a Karen vystřídala Shawna za plotnou.

„Kde je mamka?" zeptala jsem se Dereka, který scházel schody.

„nechce vyjít z pokoje, potřebuje ještě nějaký čas." Přikývla jsem, ale i tak jsme vstala a vydala se za ní. Věděla jsem, že je to těžké, hlavně pro ni. Když jsem vyšla schody a postavila se před dveře, zaťukala jsem a čekala. Po chvilce se ozvalo tiché dále, které jsme málem přeslechla. Otevřela jsem dovnitř a spatřila ji, jak stojí u okna s rukama kolem břicha. Ani se na mě neotočila, bylo jí jasné, že jsem to já.

„Ahoj, mami," řekla jsem a objala ji zezadu.

„Jak mohl?" zeptala se s bolestí v hlase.

„Jak se mohl zabít? Věděl, jak moc jsem ho milovala, udělala bych pro něj cokoli."
„Já vím, ale snažil se nás chránit. Nevíme, co mu Joseph řekl, ale věřím, že by to neudělal, kdyby nebyl v sázce náš život," řekla jsem a na chvilku se zamyslela nad tím, jaké by to bylo, kdyby táta žil. Měla bych úplně jiný život, dostudovala bych, Tessa by stále žila, ale zase bych nepoznala Shawna. Odtáhla jsem se od mamky a postavila se k ní čelem. Její obličej byl bledý a pod očima měla tmavé kruhy.

„Věděla jsem, že měl předtím nějaké problémy, ale tohle?!" řekla a ignorovala má předchozí slova.

„Vím, jaké to je. Zažila jsem ten strach mami. Bála jsem se, aby se ti něco nestalo, udělala bych všechno pro to, abys byla v bezpečí."

„Laylo, to já se mám starat o tebe, ne ty o mě. Navíc jsem to s ním mohla nějak vyřešit, udělala bych pro nás všechno, ale lhát mi? Copak ty nejsi naštvaná?"

„Proč bych měla být?" Zamračila jsem se.

„Protože kvůli Thomasovi tě unesli, moji holčičku." Pohladila mě po tváři a druhou rukou si utřela jednu neposednou slzu.

„Nejsem, není to jeho vina. Nemohl za to, co se stalo."

„Kdyby tady s námi zůstal a kdyby se mi svěřil, nic by se nestalo. A co Tessa Lay? Mohla být naživu." Na chvíli jsem se zarazila, ale nemohla jsem se před mamkou začít hroutit nebo vyšilovat. Nesmím ji nechat, myslet si, že tohle je táty chyba.

„Mami poslouchej mě. Tessa tady bude vždycky s námi," položila jsem jí ruku na srdce, „Vím, že to dost bolí, ale musíme to zvládnout. Chybí mi, tak strašně moc mi chybí, ale vím, že tímhle jí zpátky nezískám. Netuším, co si o tom všem mám myslet, ale věřím, že všechno mělo nějaký důvod."
„Jak to můžeš, tak zvládat?" zeptala se a zahleděla se mi do očí. Já že to zvládám? Včera jsem se psychicky zhroutila. Nemám nejmenší tušení, kde se ve mně bere ta jistota a naděje.

„Nezvládám," přiznala jsem se, „ale snažím se. Musíme přijmout podporu a pomoc od lidí, kterým na nás záleží."

„Lay, doufám, že víš, že tady nemůžeme zůstat. Nelíbí se mi, že jim přiděláváme starosti, ale nemáme moc peněz na nové bydlení. Vůbec nevím, co si počnu." Sedla si na postel a projela si rukou vlasy.

„Vím, že jsi s Shawnem šťastná, moc ti to přeji, ale musíme něco dělat. Prodala jsem obchod a Derek pracuje z domu, ale nechci si od něj brát peníze.

„Já to chápu, nemusíš se bát, nějak si poradíme." Pohladila jsem jí po rameni a ona mi poděkovala.

„Stále musíme počkat, dokud nebudeme vědět, že jsme v bezpečí."

„Já vím."

„Tak dobře, teď se půjdeš nasnídat," řekla jsem a společně jsme vyrazili do kuchyně.

Už se blížíme ke konci! Tohle je předposlední kapitola. Myslím, že tento příběh si po třech letech zaslouží konec a doufám, že s ním budete spokojení.

K.