Láska je...

Temnokrevná (1.část)

Vyslaní zástupci, kteří byli na cestě už několik dní se zastavili v jedné malé vesnici, která se nacházela na samotné hranici klanu Trikru. Všichni měli žízeň a proto se zastavili u muže, kterého si všimli na poli, jak se stará o ovce.

,,Pane, máte vodu, prosím? Jsme vyčerpání.“ Promluvil zástupce vyslanců a pastýř si odepnul z opasku láhev s vodou. Muži se postupně všichni hltavě napili a láhev vrátili zpátky majiteli. ,,Děkujeme.“ Pronesl zástupce. Muž přikývl, ale stejně se musel zeptat.

,,Kam směřujete? Pokud to není tajemství.“

,,Jsme vyslanci strážce plemene. Hledáme dědice s temnou krví. Tohle je naše poslední zastávka. Pak se vrátíme zase zpátky do Polis.“ Odpověděl mu zástupce a pastýř opět jen přikývl. V tom se ozval dětský hlas, který patřil dívce, co se k nim zrovna blížila.

,,Tati, večeře už je hotová.“ Oznámila dívka s dlouhými kaštanovými vlasy muži, který hlídal ovce a ten ji řekl, že brzy dorazí.

,,No přeji vám hodně štěstí.“ Popřál ještě mužům v dlouhých hábitech a zamířil stejnou cestou, jakou ještě před chvílí odešla ta dívka.

Hned jakmile se za ním zabouchly dveře jeho obydlí, se výraz v jeho tváři změnil a podíval se vyděšeně na ženu, která zrovna stála u kamen, ve kterých ještě hořel oheň.

,,Jsou tady.“ Žena nasadila okamžitě stejně starostlivý výraz obličeje. Jen děvče, které sedělo u stolu a vyjídalo obsah misky před sebou se na ně nechápavě podívalo.

,,Kdo je tady?“ Žena si k ní šla kleknout a jednu ruku ji položila na koleno.

,,Pamatuješ si, Lexo, jak jsme ti říkali abys nikdy nikomu neříkala o své barvě krve?“ Žena se jí vážně podívala do očí, ale dívka nad tím jen protočila očima.

,,Jo, to bylo pěkně otravný. Ani jsem si nemohla chodit hrát s ostatníma dětma, abych se náhodou nezranila. Už s tím můžu přestat?“ při poslední otázce se trochu zaradovala, ale žena jí zase rychle všechno ujasnila.

,,Právě naopak. Teď je tvoje černá krev ještě víc nebezpečná, než předtím.“

,,Proč?“ zeptala se jí dcera, ale místo matky jí tentokrát odpověděl otec.

,,Protože kdyby to někdo zjistil, odvezli by tě pryč. Chtějí abys bojovala.“ Nad tím se dívka pousmála a dojedla poslední sousto ze své misky.

,,Ale já přece neumím bojovat, tati.“ Po těchto slovech si odběhla hrát na dvorek, zatímco oba rodiče zůstali uvnitř a dělali si starosti.

Večer, když už ležela dívka v posteli se jí matka rozhodla vyprávět příběh, jako téměř každou noc.

,,Vážně je ledový národ tak krutý, mami?“ zeptala se jí dívka, když vyprávění skončilo.

,,Je lepší se Azgedě vyhýbat, ale neboj, dokud si s námi, nic ti nehrozí.“ Usmála se na ní ještě matka. Pohladila ji po vlasech a dala ji pusu na tvář.

,,Já se přece nebojím.“ Zamumlala dívka předtím, než tvrdě usnula. I přes starosti, které si rodiče dělali se jim nakonec také podařilo usnout. Spánek jim ale nevydržel dlouho, protože je brzy probudilo hlasité bušení na dveře. Chvíli přemýšleli, co udělají, ale nakonec se muž rozhodl jít otevřít. Stála tam skupinka stejných lidí, kteří ho ještě nedávno žádali na poli o vodu.

,,Můžeme dál? Potřebujeme jen zkontrolovat vaši dceru.“ Sice se nejdříve zeptali, ale už nečekali na souhlas, aby mohli vkročit dovnitř, prostě tak učinili.