Mafia

62.

Zbytek cesty do města Clarksvill jsem jenom vyhlížela z okna a přemýšlela nad normálním životem a o mém budoucím já. Nedalo mi to a musela jsme se neustále zamyslet nad tím co bude. Dřívější představy o tom, co budu dělat jsem radši vypustila z hlavy. Je jasné, že všechno bude jinak, ani nevím jistě zda se dožiji třiceti. Upřímně? Nad takovou představou mě zamrazilo. Zajímalo by mě, co lidé dohnalo k tomu, aby pracovali pro Josepha. Někoho třeba přinutí k takové hnusné práci, ale jak se do toho může někdo pustit dobrovolně? Nikdy to nepochopím, možná mají dobrý důvod, nevím, ale touto prací se každý upisuje smrti.

Po příjezdu do města jsme se ubytovali v motelu, který se nacházel v chudší čtvrti. Auto jsme zaparkovali asi dva kilometry od místa našeho přespání, kdyby náhodou zjistili naší poznávací značku. Nechtěli jsme riskovat zbytečně. V motelu jsme si vyndali jenom potřebné věci a vysprchovali se. Po večeři se Zita a Cody rozhodli pro menší nákup. Jelikož se Shawnovi nechtělo, tak jsem se s ním šla projít. Procházeli jsme ulicemi, které byly skoro prázdné a povídali si. Po dlouhé době jsme se bavili o běžných věcech. On se mě vyptával na mojí bývalou školu a na mé dětství. Rád poslouchal všechno o tom, co on nemohl zažít a co nemohl mít. Viděla jsem v jeho očích, jak občas pozoruje mé rty. Hltal každé mé slovo. Z jeho očích jiskřilo a vypadal šťastně, což mě těšilo. Zaslouží si být šťastný a je mi líto, že nemohl vést takový život.

„Už je docela pozdě a stmívá se, měli bychom se vrátit," navrhl Shawn. Pouze jsem souhlasně

přikývla a vydali jsme se opačným směrem. Začala jsem mít docela obavy, protože se mi tady vůbec nelíbilo. Kolem nás stály staré domy s polorozpadlou omítkou a nikde ani noha. Občas zafoukal studený vítr a já si k sobě přitáhla okraje slabé mikiny.

„Slyšel jsi to?" zeptala jsem se vyděšeně, když se v černé uličce ozval řinčivý zvuk. Ohlédla jsem se a přicupitala blíž k Shawnovi.

„Určitě to byla jenom nějaká krysa, která se hrabe v odpadcích, uklidni se." Pohladil mě po

paži a chytil mě za ruku. Po nějaké době jsem měla velmi nepříjemný pocit, ze nás někdo sleduje. Když jsme procházeli předposlední uličkou k motelu, naskočila mi husí kůže. Zastavila jsem a otočila se. Přimhouřila jsem oči a podívala se na zelený velký kontejner. „Shawne, přísahám, že za tím kontejnerem někdo je," oznámila jsem mu. Shawn zbystřil a já se utvrdila v tom, že neblázním. Jeho ruka zpevnila stisk a druhou si sáhl za opasek pro zbraň. Stále jsem si neuvědomovala, že ji nosí pořád u sebe. „Počkej tady," řekl a pustil se mě. Dostala jsem strach, věděla jsem, že se umím ubránit sama, ale přišla jsem si jako ochrnutá. Shawn se pomalu přibližoval k tomu místu a já napínavě sledovala jeho postavu. Vytáhla jsem z kapsy mobil a chystala se zavolat Codymu. Otočila jsem se za sebe, abych mu mohla popsat kde jsme a v tu chvíli jsem se instinktivně sklonila. Přede mnou byl muž oblečený v černém měl v ruce bílý kapesníček, který mi chtěl přiložit k puse. Shawn ihned zareagoval a střelil naším směrem. Bohužel minul. „Shawne pozor!" zakřičela jsem, když na nej vyskočil druhý muž. Srazil ho k zemi a začal se s ním prát. Můj úkol byl postarat se o ho druhého. Postavila jsem se k němu čelem a rozkročila nohy, abych mela lepší stabilitu. „Snad si nemyslíš, že mě přepereš." Zasmál se pod svou kuklou. „Nikdy nevíš." Pokrčila jsem rameny a bleskově

jsem mu zasadila ránu do ruky, kde držel ten kapesník. On hbitě reagoval a pěstí mě chtěl trefit do břicha. Vyhnula jsem se mu a ruce jsem si začala držet před tělem. Bylo mi jasné, ze mě chce dostat na zem. Za sebou jsem slyšela tvrdé rány, které mě děsily. Odhodlala jsem se k dalšímu útoku. Pravačkou jsem zamířila na jeho čelist, ale jelikož byl o trochu vyšší, chytil mou drobnou ruku do té své baculatější a s otočkou si mě přitáhl na hrud. Začala jsem se sebou chvíli zmítala, ale pak jsem se vzpamatovala a tou největší silou jsem mu šlápla patou na nohu. „Au!" vykřikl bolestí. Pro sebe jsem se usmála a v duchu se pochválila. Své ruce Poté jsem ho kopla do holeně. Zaskučel a vrhl se na mě jako nějaká šelma na svou oběť. Povalil mě na zem a zalehl. Mého omráčení využil a natáhl se pro ten kapesník. Snažila jsem se vyprostit kopáním, ale to nepomohlo. Přitlačil mi páchnoucí látku na pusu a všechno se mi rozmazávalo. Ve šmouhách jsem zahlédla Shawna, který se snaží vyprostit. Ten, který mě držel, ze mě slezl a šel pomoct svému parťákovi. Po chvilce ležel Shawn na boku a oni do nej kopali, dokud nebyl v bezvědomí. Chtěla jsem křičet, brečet, nadávat, ale nic jsem nezmohla.