Sonic [má fantasy verze 2] POKRAČOVÁNÍ PŘEDEŠLÉ KNIHY

-49-

,,A na co přesně?"zeptal se malinký vlček.
,,Dobré ráno! Tak co to bude dneska?"zeptala se Viky.
,,Dobré ráno! Asi dneska jen vánočku s máslem a kakaem."usmála jsem se na ni.
,,Uhm. A co ty?"zeptala se vlčka.
,,Umm...já ani moc hlad nemám."zamumlal vlk.
,,No...ale něco sníst musíš. Donesu ti aspoň rohlík s medem, fajn?"
,,Tak dobře..."souhlasil nakonec zelený vlček.
,,Jak se vůbec jmenuješ?"optala jsem se ho.
,,George."odpověděl a zakoukal se mi do očí.
,,Poslyš,"dala jsem si ruce na stůl. ,,Není tvůj bratr náhodou Gadget?"zeptala jsem se znova.
Georgovi se rozzářily oči.
,,Ano! Je to můj starší bráška!"řekl hned vesele.
,,Já to věděla."usmála jsem se.
,,Ty ho znáš?"vychrlil na mě otázku.
,,Noo...vlastně...je to můj přítel."řekla jsem a trochu zčervenala.
George se jakoby na chvilku zastavil.
,,Gadget má holku? To už musí být tak velký!"vypískl šťastně.
,,Uvidíš sám. Dneska ho uvidíš."řekla jsem.
,,Vážně? Vezme mě k sobě domů??"zeptá se celý natěšený.
,,To nevím,"přiznala jsem. ,,Ale budeš už v bezpečí..."uklidnila jsem ho.
Zelený vlček si oddechl a posadil se více pohodlněji.
Viky nám donesla jídlo a my se do něj pustili.
,,Děkujeme!"poděkovali jsme hodné kuchařce.
,,Nemáte zač, drahoušci. Dobrou chuť!"popřála nám a odešla.
,,Co jsi vůbec dělal v horách?"zeptala jsem se. ,,Infinite tě nezabil...?"zašeptala jsem další otázku potišeji.
George uhnul pohledem s stekla mu kapka slzy po tváři.
,,Neee...neplakej...prosím,"uklidňovala jsem ho.
,,Nemusíme o tom mluvit teď. Řekneš to třeba někomu jinému...nebo Gadgetovi. Hlavně neplakej..."
George přestal plakat a utřel si kožíšek na tváři od slaných slz.
,,J-je to...k-komplikované...prostě-...utekl j-jsem."řekl roztřeseným hlasem.
Vykulila jsem šokovaně oči.
,,Tobě se to podařilo? Víš o tom...že už Infinite vlastně neexistuje?"

Sorko za kratší kapču, ale další bude zase o něco delší! Dw, dw!

Vaše Nixxie<3