Sonic [má fantasy verze 2] POKRAČOVÁNÍ PŘEDEŠLÉ KNIHY

-46-

Od nehody uběhlo šest dní.
Rodiče a Gadget mě tu každý den navštěvovaly.
Někdy jsem i zaspala, tak jsem je třeba dva dny neviděla.
,,Dobré ráno, Shaffer. Tak se před snídaní vrhneme na menší prohlídku. Jako vždycky."usmála se na mě milá sestřička.
Jmenovala se Nadia.
Byla to taková kočička s barvami moře. Sem tam měla i trochu šupin.
Nedávno mi i prozradila, že kdysi žila v moři nedaleko odsud.
,,Přijde dneska někdo na návštěvu?"zeptala se, jak mi změřila tlak.
,,Hm...rodiče mi nic nepsali. Ale můj přítel určitě ano."zauvažovala jsem nahlas.
,,Ach, to je dobře. Jmenuje se Gadget, že ano?"
Přikývla jsem.
,,Počkat...jak to víte?"zeptala jsem se překvapeně.
Kočička se zasmála.
,,Tady ho zná každý! Snad celé město!"řekla Nadia a odebranou krev si vzala do zkumavky.
,,Ale...jakto?"stále jsem nechápala situaci.
,,No...všem tady pomáhá. Taky je velice známý tím, že zachránil nespočet životů. Taky pracuje u mobianů..."vysvětlovala mi.

Proč mi to nikdy neřekl..?
Měl k tomu nějaké důvody?*

,,Aha, děkuji."poděkovala jsem slušně.
,,Nemáš vůbec zač. Tak, teď utíkej na snídani."pobídla mě a pak už odešla.
Koukla jsem se z okna a opatrně se posadila na postel.
Na svou zlomenou nohu jsem si už zvykla.
Měla jsem vedle své postele berle, které mi vypomáhaly v chůzi.
Popadla jsem dvě dřevěné tyčky a rozešla se ke dveřím.
Opatrně jsem je otevřela a šla dlouhou chodbou směrem do jídelny.
Byla docela malinká na to, kolik tady mají pokojů a dětských pacientů.
,,Dobré ráno, Shaffer! Co noha?"optala se mě doktorka, kterou jsem náhodně potkala u kanceláře.
,,No...je to lepší."zalhala jsem.
,,To je dobře. Odpoledne po návštěvách si musíme promluvit, kdy tě propustíme."mrkla na mě a pomalu začala odcházet.
,,Dobře!"usmála jsem se na ni.
Pak už spěchala do dalších pokojů.
Já došla do té jídelny a sedla si na random místo. Vždycky u okna.
,,Ahoj, Shaffer! Co si dáš dneska? Ovesnou kaši, nebo rohlík s medem?"ptala se mě milá kuchařka.
Všichni tady byli na mě hodní.

Že by Gadget?*

,,Dobré ráno, Viky! Oh...asi tu ovesnou kaši."usmála jsem se na ni.
,,Dobřeee!"usmála se nazpátek a odešla.
Bylo mi zase smutno.
Tahle nemocnice je tak...opuštěná.
Všichni tu chodí jako nějaké mrtvoly, které sotva žijí.
Tak bez života...
,,UHNĚTE!"slyšela jsem rachot vozíku a dupání.
Vzala jsem si berle a koukla se zpoza rohu, kde stáli ostatní.
,,POZOR!"volaly sestry a utíkala na nějaký sál.
Jak projížděly kolem, tak jsem si všimla, že na lehátku byl položený nějaký zelený vlk.
Na první pohled vypadal jako Gadget, akorát měl mdlou zelenou barvu kožíšku. A bylo to ještě dítě!
Neskutečně jsem se musela držet, abych nenásledovala hluk koleček.

Ne, Shaffer! Nesmíš se namočit do další bryndy!*

Pokárala jsem sama sebe za své myšlení.
,,Shaffer? Všechno v pořádku?"optala se mě kuchařka, a starostlivě mi položila ruku na rameno.
,,J-jo...jen...může se na pokoje ostatních pacientů?"zeptala jsem se Viky.
,,No...pokud vím, tak zakázané to není. Pročpak? Něco od někoho potřebuješ?"vyptávala se mě dál.
,,No...dalo by se to tak říct."zamumlala jsem.
,,Shaffer...jen ať neprovedeš něco, čeho bys pak litovala..."upozornila mě Viky.

Jak to myslí?*

,,Tak. Teď už se běž najíst. Jistě máš obrovský hlad."popohnala mě ke stolu.
Já nic neříkala, protože kdybych měla, zase bych lhala. A do pekla se mi fakt nechce XD.
Pravda byla totiž taková, že na jídlo nemám ani pomyšlení. Vždycky mě udělá šťastnou jedině Gadget, či Max.
Ale do nemocnice bohužel psy nesmí.
Jak jsem se tak prohrabovala v jídle, tak jsem přemýšlela nad tím malým chlapcem.
Stále jsem měla před očima jeho živý obraz.
Byl skoro celý od krve...a taky skoro celou ruku rozdrásanou.
Vypadal prostě strašně!
Jak jsem kaši přehrábla, tak jsem ji odnesla na tác, kde byly ostatní nedojedená jídla.
,,Zase jsi nic nesnědla!"zavrčela na mě druhá kuchařka.
Vždycky mě peskovala za to, že jsem nesnědla svou porci.
,,Nemám hlad."zamumlala jsem.
,,Takže ty už nemáš hlad šest dní?! Okamžitě-"
,,Laylo...nech ji být. Má to teď těžké..."zastala se mě Maya (ta hodná kuchařka).
Psí paní si jen odfrkla a odešla zpět do kuchyně.
,,Díky."přikývla jsem na znamení díků.
,,Nemáš zač. Ale oběd už jíst budeš!"pohrozila mi na oko naštvaně.
Usmála jsem se a přikývla.
Maya mi podala berle a já se odebrala do pokoje.
Jak jsem jen tak seděla na posteli, vzpomněla jsem si na toho vlčího kluka!
Vytáhla jsem si svůj řetízek, který mi dal Gadget.
Byla ve tvaru srdíčka a uvnitř jsme byly my dva. Usmála jsem se a strčila si řetízek zpátky pod triko.
Opatrně jsem se posadila a natáhla se pro berle.
Asi už sami víte, kam jsem měla namířeno.

Nixxie<3