Sonic [má fantasy verze 2] POKRAČOVÁNÍ PŘEDEŠLÉ KNIHY

-47-

Byla jsem na "rozcestí,, kde byly různé chodby do pokojů.
Nezbývalo mi nic jiného, než se vydat postupně do každé chodby...

.

Bylo skoro poledne, a já byla teprve u třetí chodby.
,,Notaak...kde může-"pak jsem se ale zarazila, jelikož jsem zahlédla zelenou barvu kožíšku.
Hned jsem se zastavila u malinkého okénka a nakoukla tam více.
Byl to on!
A byl tam dokonce i sám!
Potichu jsem otevřela dveře, a následně nenápadně vstoupila do pokoje.
Všude po celém pokoji byl cítit nemocniční pach, který byl dost hluboký (samozřejmě, že po celé nemocnici cítíte ten pach, ale v tomto pokoji byl cítit dost výrazně).
Nakrčila jsem nos a opatrně přistoupila k jeho posteli.
Vypadal, jakoby poklidně spal.
Prohlížela jsem si jeho obličej a paže, které měl položené na pokrývce.

Vypadá úplně jako druhá kopie Gadgeta. Kdyby neměl zelenou barvu, tak bych si ho možná spletla i s ním.*

Začala jsem rozebírat své myšlenky.
,,Co ty tu děláš?!"sykl na mě někdo u dveří.
Otočila jsem se, a naštěstí jsem spatřila Nadiu.
,,Nadio! Kdo je to?"zeptala jsem se zdravotní sestry.
Kočka si povzdechla a přistoupila ke mě.
,,To nevíme. Dovezli ho tu kousek od hor. Byl celý od krve a sotva dýchal."poznamenala Nadia a začala mu kontrolovat tlak.
,,Od hor?! Nevíte, jak tam dlouho byl?"vyptávala jsem se udiveně.
,,Doktoři říkají, že tam mohl být klidně i dva dny. Byl v hrozném stavu, Shaffer..."vydechla modrá kočka.
Tahle situace byla zvláštní...celá tahle věc byla zvláštní...

Kde má rodiče? To by ho někdo jen tak pustil ven? A ještě k tomu do hor?!*

,,Shaffer?! No tak! Posloucháš mě ty vůbec?"mávala mi před obličejem rukou Nadia.
,,C-co?"zakoktala jsem se.
,,Co tu vůbec děláš? Ještě jsi mi stále neodpověděla na mou otázku!"
Zatřepala jsem hlavou a soustředila jsem se na její otázku.
,,Víš...je to zvláštní...ale myslím, že by o tom mě vědět Gadget."zamumlala jsem.
,,Co? Proč? Shaffer, Gadget nikdy sourozence neměl! Je blbost, že by s tím měl něco společného...teda, aspoň se o své rodině nikdy nezmiňoval."řekla Nadia a dál se věnovala chlapcovi.

Že bych byla jediná, která ví jeho jedinečné tajemství?*

Bylo to dost pravděpodobné...
Asi bych se taky tak zachovala.

(Abych vám připomněla, Gadgetovo tajemství je to, že Infinite zabil jeho rodiče a vzal mu i jeho jediného sourozence, v našem případě bratra. Ale o svém bratrovi a ani rodině se nikdy nezmínil, maximálně Shaffer.)

,,Ale...když se na něj tak dívám..."prohlížela si chlapce.
,,Jsou si podobní!"řekla najednou kočka, jak si ho delší dobou měřila pohledem.

Musím to hned zavolat Gadgetovi.*

,,Ehmm...Nadio, tak já asi už půjdu. Heh, správně tu ani nemám co dělat!"vyhrkla jsem a rychle se belhala k východu z pokoje.
,,Shaffer!"zastavila mě těsně u dveří sestra.
,,Ty mi něco skrýváš!"zabodla se mi přísným pohledem do očí.
,,C-co?"
Cítila jsem, jak mi po čele stékají kapky potu.
,,Shaffer? Ty snad víš kdo to je?"vyptávala se.

Tak a co teď?!*

Povzdechla jsem si a podívala se jí pevným pohledem do očí.
,,Ne, nevím. Jen-...mi asi někoho připomínal, to je vše."řekla jsem totální lež, ale musela jsem.
Tak teď je jisté, že se budu smažit dole v pekle.
,,Shaffer, kdyby jsi něco věděla, byla bych ráda, kdyby jsi mi to řekla. Máš u mě plnou důvěru."řekla kočička a jemně se na mě usmála.
,,Slibuju."přikývla jsem a taky se na ni usmála.
,,Fajn,"ustoupila ode dveří. ,,Za chvíli tě přijdu zkontrolovat!"mávla na mě rukou.
,,Dobře!"
Jak jsem byla na chodbě tak jsem musel najít správný směr k mému pokoji.

Musí vědět pravdu. Nadia si to zaslouží. A ještě k tomu přes můj slib.*

Nixxie<3