Sonic [má fantasy verze 2] POKRAČOVÁNÍ PŘEDEŠLÉ KNIHY

-13-

Probudila jsem se v něčí náruči.
Jak jsem jemně pootevřela své oči, uviděla jsem tvář červeného vlka už zblízka.
Měl odhodlaný výraz a běžel.
Nevěděla jsem..ale kam...
To jsem ale neměla už více síly něco namítat...
Zase jsem se ponořila do temnoty.

.

.

.

.

Vzbudila jsem se v něčí posteli.
Ale nebyla moje!
Byla úplně cizí, ale velká.
Opatrně jsem se snažila posadit, ale do hlavy mě hned udeřila palčivá bolest.
,,Agh..."
Reflexně jsem si dala ruku na hlavu a zavřela oči.
Byla to taková bolest-...
Zaslechla jsem otevírání dveří.
A v nich stál-...Spike!
,,Spikeu!"vydechla jsem s úlevou, že je tady se mnou někdo, koho znám.
,,Shaffer! Měl jsem o tebe strach! Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?"vyptával se a vyděšeně mě začal kontrolovat.
,,Dobrý...jen mě bolí hlava..."řekla jsem a přivřela oči nad tou bolestí, která na chvíli aspoň trochu ustala.
,,Kde to jsme?"zeptala jsem se a lépe se rozhlédla po místnosti.
Bylo to tady pěkné, ale nevěděla jsem kde stále jsem!
,,Jsme u toho vlka. Jmenuje se Gadget. Neboj, je na naší straně..."uklidňoval mě a přitom hladil po zádech.
A právě teď přišel do místnosti i červený vlk s černými brýlemi.
Zamrkala jsem a koukala mu do jeho žluto-oranžových očí.
,,Bolí tě něco?"zeptal se a trochu se usmál.
,,Jen-..jen trochu hlava."řekla jsem a zmáčkla peřinu.
Já jsem nervózní? A to jako proč? Však už jsme v bezpečí! No, ne...?
Gadget přikývl a odešel.
,,Nemusíš se ho bát. Je moc hodný. Už jsem s ním mluvil. Zachránil nás."řekl Spike a sedl si ke mě na postel.
,,A co jsi mu vše říkal?...pořád nevíme, proč a jak se tam objevil!"namítla jsem se zavrčením.
,,Neboj, všechno vím."ujistil mě.
,,Takže...Gadgetovi Infinite zabil rodiče...a i jeho mladšího bratra. Jediný on přežil. Postupně se začal zotavovat z toho šoku, a chtěl se nějak Infinite pomstít...tak ho pokoušel mnohokrát nějak zabít, či ublížit...jenže se mu to moc nedařilo...a pak, jak uslyšel zvuk boje, tak se nám vrhl na pomoc..."
Začal chrlit zkráceně Spike.
,,Ale-...kde teď Infinite je?! Nenapadne snad základnu?! Nebo mou rodinu?!"začala jsem se strachovat.
,,Většina bojovníků jsme dokázali nějak omráčit...a šakal se někde vypařil."pokrčil rameny ježek.
,,Cože?! A to tam tak svou družinu nechal?"
,,Ne na dlouho..."přidal se do rozhovoru červený vlk.
Podal mi sklenici vody a nějaký divný růžoví prášek.
,,Je to proti bolestem..."zamumlal a usmál se.
Zase ten jeho šťastný úsměv.
Taky jsem se trochu pousmála a prášek vodou zapila.
,,A...co jsi tou tvou větou myslel?"zeptala jsem se odvážně.
Gadget mávl svým ocasem a dal si ruky v bok.
,,On se zase vrátí...bude tě chtít..."zamumlal.
,,Ale proč mě?! Co by po mě chtěl?! Kdyby šel po Sonicovi, tak mi je jasné, že bude chtít jeho sílu! Ale proč po mě?!"zavrčela jsem nechápavě.
,,Sonic? Není to ten modrý ježek, snad s nejrychlejší schopností?"zeptal se Gadget.
,,Ano. Můj otec."přikývl Spike.
,,Hm...je to divné...každopádně teď vás musím bezpečně dopravit domů...u mě nejste v nejlepším bezpečí..."zaťukal si na čelo Gadget.
Já se Spikem souhlasně přikývli a všichni jsme se připravili na cestu.
Pak jsme všichni nasedli do Gadgetova černého auta a vyjeli jsme.
Já seděla vedle Gadgeta, který řídil a Spike byl vzadu.
Já navigovala Gadgeta na základnu, kde mi bylo jasné, že mě tam budou hledat.
,,A vy teda nejste sourozenci...že, ne?"zeptal se Gadget a koutkem oka na mě pohlédl.
,,Ne, pouze kamarádi."řekla jsem.
Spike byl trošku nad mou větou zklamaný ale nic nedal na sobě znát.
,,Aha. Tak to jo..."
Začala jsem si ho po taji prohlížet.
Byl taky menšího vzrůstu. A měl taky malinké zoubky.
A na brýlích měl připevněné jedno sluchátko.
Vypadal jako nějaký agent.
V hlavě to měl. To jsem poznala hned.

Byl taky velmi mladý.
Asi kolem 20 let?
,,Kolik ti je?"zeptala jsem se se zájmem.
Vlka asi má otázka mírně překvapila ale nic nenamítal.
,,Je mi čerstvě 21. A vám?"zeptal se zase on.
,,Spikeovi je 17 a mě 16."odpověděla jsem.
,,Hmm...tak to máte teda ještě spoustu před sebou."řekl s menším smíchem Gadget.
Já se taky trochu pousmála.
Ale Spike byl nějak moc ticho.

To není podobné Spikeovi.*

Řekla jsem si a otočila se dozadu na ježka.
Měl ruce křížem a doslova nasraně koukal z okna ven.
,,Co ti je?"zeptala jsem se.
Spike se jen letmo na mě podíval a zakroutil hlavou.
,,Nic. Jen už chci být co nejdříve doma."odpověděl.
Já mu ale tuhle odpověď moc nežrala.
Věděla jsem, že lže.

Nixxie<3