Sonic [má fantasy verze 2] POKRAČOVÁNÍ PŘEDEŠLÉ KNIHY

-8-

Normálně jsem se bavila se Sally, dokud ke mě nepřišel Sonic.
,,Ahoj, Shaffer!"pozdravil mě Sonic, a objal mě.
Objetí jsem mu vrátila a mile se usmála.
,,Jak si užíváš tuhle párty?"zeptal se.
,,Je to tu skvělé, děkuji."řekla jsem.
Doufám, že se mě nezeptá na rodiče.
,,Jak se má Transferr?"zeptal se potichu.
,,Počkat...ty víš, že tu jsem sama?"zeptala jsem se překvapeně.
,,Ano,"přikývl a ukázal směrem k Shidowovi.
,,Aha..."zamumlala jsem.
,,Nezlobím se, Shidow mi to stejně zakázal někomu říkat.."řekl modrásek.
Sally se tiše zasmála, a já trochu taky.
,,A co ty a Spike? Nějak jste se sblížili.."zeptal se Sonic a rošťácky se usmál.
Já jsem trošku zčervenala, ale snad to nešlo moc vidět...
,,No...ty víš, jak by táta zuřil..."zamumlala jsem.
Sonic nad tím protočil očima.
,,Aby se Shadow nezbláznil."řekl.
,,Já vím...ale ty víš, jak tě nemá rád. Kvůli mámě...možná, kdyby se jednou nepotkali, tak by bylo všechno jinak. Ale jedno ti řeknu...Transferr tě má stále ráda, Sonicu."
Sonic se rozzářil a usmál se.
,,Tak to jsem rád...no nic, Shaffer. Rád jsem si s tebou pokecal...kdyby něco, máš u nás vždy dveře otevřené."řekl a ještě něž odešel tak na mě mrkl.
Zamávala jsem mu a pak už zmizel v davu.
Otočila jsem se na Sally, která se bavila s nějakým malým králíkem.
Tak jsem je nechala a vydala se najít nějaké pití.
Prošla jsem kolem davu a konečně jsem spatřila nějaké kelímky s tekutinou.
Cukla jsem ouškem a vzala jsem si jeden kelímek.
Lokla jsem si pití, ale hned se mi zúžily zorničky.
,,Být tebou, tak bych to nepil."řekl nějaký hlas za mými zády.
Vyplivla jsem alkohol a začala jsem z té hořké pachutě kašlat.
Otočila jsem se a spatřila rudého ježka. Byl to Felix.
Ten se jen pobaveně až trochu děsivě usmál a odešel pryč.

Proč je stále v mé blízkosti?*

Zeptala jsem se hluboko v mysli.
Trhla jsem ocasem, jak mě to až znervóznilo.
Dala jsem kelímek někde na stůl a s povzdechem jsem se rozhlédla.
Všichni se tu baví, a já zase ne.
,,Shaffer!"křikl na mě Spike z davu.

Ten mi fakt nechyběl-_-.*

Proletělo mi hlavou.
Jak byl Spike u mě tak mě nějak nadšeně objal.
Byla jsem trochu překvapená, ale přece jenom jsem mu to objetí vrátila.
,,Co je?"zeptala jsem se.
Spike si dal ruce do kapsy a nervózně se usmál.
,,Nechceš jít s námi hrát pravda nebo úkol? Je to na louce trochu dál..."zašeptal poslední část věty.
Chvíli jsem váhala, ale pak jsem si vzpomněla, že nevím, co bych tady jinak dělala.
Tak jsem ochotně přikývla a Spike se hned rozzářil.
Popadl mě za ruku a vedl mě do větší tmy na louce.

To bude ještě napínavé...*

Nixxie<3