Sourozenecká Láska Bø

kapitola třicátá první - papíry

"Viděli jsem smutný film." Odpověděla za ní Gita. "Pojď jdeme ti zbalit ať můžete jet domů."

"Tak jo." Řekla Eloise a šla s ní nahoru.

"Co se děje Nat?" Zeptal se jí Tarjiej a sedl si k ní.

"Nic."

"Ale notak!" Koukla se na mě a pak zavrtěla hlavou.

"Nechci jet domů."

"Proč ne?"

"Nechci tam být." Řekla přede mnou.

"Notak Nat."

"Víš co jo. Pojedu domů. Brzy se uvidíme." Usmála se na Táje.

"Nat?!"

"Hmmm." Koukla se na něj.

"Bojím se o tebe." Kývla hlavou.

"Eloise jedeme!" Křikla na Eloise. "Budu v pohodě." Obejmula ho.

....................Natasha..................

"Uvidíme se na tréninku." Pošeptala jsem mu.

"Cože?"

"Gita ti vše vysvětlí." Usmála jsem se a šla jsem s si Eloise sednou do auta. S Tájem jsme u sebe nebydleli blízko, proto jsem si zula boty a dala si je na sedačku. Opřela jsem se o dveře auta a koukala se z okna.

"Mamí?"

"Ano Lásko?"

"Teta Gita mi říkala, že u ní budu od listopadu trávit hodně času je to pravda?"

"Ano to je."

"Cože?" Koukl se na mě Johannes. Jen jsem se na něj koukla a koukla jsem se zpátky na Eloise.

"Co by jsi chtěla k narozeninám?"

"Já nevím."

"Co kdyby jsme si šli zaběžkovat?"

"Tak jo. Půjde i táta?"

"Ne on ne."

"Proč ne?" Řekla Eloise.

"Má spoustu práce."

"Aha tak nevadí."

"Ale stejnak si budeš muset něco přát."

"Tak já se zeptám strejdy."

"Dobře."

"Jak to myslíš? Že bude u Gity." Znova jsem se na něj koukla. "Nebudeš semnou mluvit?" Ignorovala jsem ho. Koukala jsem se na cestu. "Nat přestaň. Mluv semnou, aspoň před naší dcerou."

"Co chceš vědět?" Konečně jsem na něj promluvila.

"Co se to s tebou děje?"

"Jako kdyby tě to zajímalo."

"Co se děje s náma?"

"Nebudu to s tebou řešit před naší dcerou."

"Fajn, takže to budeme řešit doma."

"Nebudu s tebou mluvit."

"Hezkej příklad výchovy."

"Běž do háje." Hned, jak zastavil před domem, šla jsem za Eloise odpoutala jí a šla jsem s ní do domu.

"Co to s tebou je?" Šel za náma.

"Semnou!"

"Jo s tebou!" Klekla jsem si k Eloise.

"Zlatíčko běž nahoru. Za chvíli přijdu."

"Dobře." Šla nahoru a já se otočila na Johannese.

"Co se stalo?"

"Jako kdyby jsi to nevěděl."

"Jde o ty rozvodové papíry?"

"Samozřejmě o co jiného?"

"Víš, že tě miluju."

"Tak proč ty rozvodové papíry?"

"Chtěl jsem být připravený na všechno." Začla jsem kroutit hlavou. "Kdyby jsi se semnou chtěla rozvést."

"Proč bych to dělala?"

"Přemýšlel jsem, co by kdyby."

"Jasně a hned tě napadlo, že si uděláš rozvodové papíry před rozvodem."

"Nat..." Po tváři mi stékali slzy.

"My dva..."

"Nerozváděj se semnou."

"A víš co?" Ukázala jsem na něj prstem. "Měla bych."

"Byla to chyba."

"Nad tím si měl myslet dřív." Odešla jsem nahoru za Eloise.

"Mamí."

"Ano?"

"Vy s tátou, už nebudete spolu?"

"Ještě nevím."

"Ublížil ti."

"Ano trochu ano." Přikryla jsem jí dekou. "Ale to není tvoje starost."

"Dobře."

"Dobrou noc Eloise."

"Dobrou mami." Usmála jsem se a zavřela za sebou dveře. Šla jsem do bývalého pokoje Táje, který se stal mím současným. Ani jsem se nepřevlíkala a rovnou jsem si lehla do postele a brečela.

...............Johannes................

"Mamka říkala že jsi jí ublížil." Řekla mi Eloise, když jsem jí ráno dělal snídani.

"Vážně?" Kývla hlavou. "Neboj to není pravda. To bych nikdy neudělal."

"Já vím." Usmála se.

"Běž vzbudit maminku."

"Není tady." Řekla mi a já se zarazil.

"Jak to myslíš?"

"Šla jsem za ní ráno a nebyla v posteli."

"To je divný. Prohledala si dům?"

"Jo trochu jo."

"Dobře. Tak dopapej a pak pojedeme do školky Ano?"

"Tak jo!" Řekla vesele a rychle dojedla snídani. Dovezl jsem jí so školky a pak jel na trénink. Nechápal jsem to. Vždycky mi říkala, kam jede a i kdyby né mně, tak Eloise by to řekla. Snad o tom bude něco vědět Tarjiej.