Magic In The Air

22

Ještě jsem se trochu prospal, jen takový šlofík na půl hodiny, vzbudil jsem se někde kolem osmé, kdy už jsem usoudil, že by bylo na čase jít něco dělat. ,,Miláčku, vstáváme.'' řekl jsem tiše a pohladil Adama po rameni. ,,Um, um.'' zakroutil hlavou. ,,Můžeš ještě spát, ale pust mě, udělám zatím snídani než se probudíš.'' pousmál jsem se. Byl tak rozkošnej, vlasy do všech stran, vypadal tak uvolněně, nic ho netrápilo. Pustil se mých ramen, dal ze mě pryč nohu a nechal mě se zvednout z gauče, víc jsem ho přikryl a odešel do kuchyně. Jako první jsem si udělal kafe, bez toho ani ránu hlavně při ránech jako je tohle, mezi tím, co se mi vařila voda, jsem se podíval do lednice z čeho a co by se dalo uvařit, vidím to na omeletu se zeleninou, nic jiného se mi vymýšlet nechce. 

Uvařil jsem, dopil kafe, trochu pouklidil a šel vynést koš, aby nám to tam nesmrdělo ještě týden, bůh ví kdy se zase dostanu ven. Už jsem si myslel, že se dneska nic nestane, když jsem za sebou zaslechl: ,,Hej, Bryane.'' Byl to ten Adamův bratr. Protočil jsem očima a otočil se na něj, nechtěl jsem s ním mluvit, ale ta slušnost ve mně mě donutila se otočit. ,,Co potřebuješ?'' zeptal jsem se, aby se neřeklo. ,,Chci aby se Adam vrátil domů.'' ,,A já s tím mám udělat co? Chtít můžeš.'' odpověděl jsem mu klidně. Vážně se dneska nechci rvát, mám toho plný zuby. ,,Ty se ještě ptáš? Ty Adama pošleš hezky zpátky domů nebo na tebe zavolám policjaty!'' zvýšil na mě hlas. ,,Co jim řekneš? Adam je plnoletý, může bydlet kde chce.'' odpověděl jsem mu. Místo odpovědi zvolil opět násilí. ,,Že to to pořád baví.'' zakroutil jsem hlavou a odešel k sobě. ,,Kde jsi byl tak dlouho?'' zeptal se rozespale Adam a ještě z gauče se na mě podíval. ,,Co se stalo?'' zeptal se starostlivě. ,,Potkal jsem tvého bratra.'' sedl jsem si k němu. ,,Zase tě praštil?'' přejel mi rukou jemně po tváři. ,,To je v pohodě, neboj.'' usmál jsem se a chytl jeho ruku. ,,Jak ti je? Dobrý?'' políbil jsem hřbet jeho ruky. ,,Dobrý, jen mám hlad.'' pousmál se. ,,Chceš snídat v posteli nebu u stolu?'' zeptal jsem se. ,,Eh?'' podíval se na mě překvapeně. ,,Přinesu ti to.'' usmál jsem se na něj. V kuchyni jsem si ještě rychle umyl ruce, vzal příbory a vzal naší snídani do obýváku. Dal jsem Adamovi jeho talíř, příbor a vlezl si k němu pod deku, pustil jsem tam nějaký náhodný kanál a užíval si tenhle kouzelný okamžik. Adam se vedle mě uvelebil, položil si hlavu na mé rameno a spokojeně papal. ,,Dobrý?'' zeptal jsem se, když ani nedutal. Jen kývl a dál zobal zeleninu z talíře.
Tak snad už je konec tomuhle neklidnému období. Snad už je konečně po všem. Snad už budeme mít konečně klid. 

---

Zdravíčko všem, stále jsem naživu. Nebudu se tady omlouvat, všichni asi chápete, že občas prostě člověk nemá náladu, čas nebo energii na to něco napsat. Teď mě ještě do toho trochu honí škola, nic moc nestíhám, a rozhodně jsem si během psaní téhle kapitoly nepsala taháky na testy, ale co z toho, hlavně, že jsem se k tomu dostala.
Přeji hezký zbytek dne, Váš Kook.