5

7 1 0
                                    

Nechal jsem Adama se vybrečet, sám moc dobře vím, že tohle je jediný, co při starostech pomáhá. Teď už jen sedíme v koupelně na zemi, Kulička si vlezla do regálu s ručníky a Adam stále oddechuje na mém rameni. ,,Promiň, Bryane.'' řekl do ticha. ,,Za co se omlouváš?'' zeptal jsem se. ,,Překážím ti tady, už mě musíš mít plný zuby, určitě jsem pro tebe přítěž, máš jistě i jiné věci na práci než se tady o mně starat.'' vychrlil ze sebe. Stoupl si, že nejspíš odejde, ale tak rychle jak si stoupl, tak se zase málem poroučel k zemi. Nízkej tlak, taky to znám, naštěstí jsem ho stihl chytit, takže se mu nic nestalo. ,,Promiň, já už půjdu.'' začal panikařit. Ještě než mi stihl utéct jsem ho zastavil. ,,Když budeš potřebovat pomoc nebo si popovídat tak přijď, já jsem doma pořád.'' podíval jsem se mu do očí. ,,Děkuju,'' kývl, ,, a promiň, já už vážně půjdu.'' pokračoval rozpačitě a šel pryč. 

Srdce mi bilo jako splašené.
Co se se mnou děje? 

Sedl jsem si na okraj vany a tvář si schoval do dlaní. ,,Ten kluk.'' začal jsem si pro sebe. Popravdě jsem ani nevěděl, co chci říct. Chtěl jsem říct tolik věcí, ale někde ve mně se to zaseklo. Co zase blbnu? Podíval jsem se na dveře, kterými Adam před chvíli odešel pryč. Zvedl jsem se a těmi samými dveřmi vyšel a šel do obýváku, potřebuju se trochu odreagovat. Sedl jsem si na gauč, že budu psát něco do práce, zarazil mě ale kus látky ležící na gauči, byla to Adamova košile. S povzdechem jsem se zvedl, košili vzal a odešel jí pověsit k sobě na ramínko, až se tady zase někdy objeví, tak mu jí vrátím. 

Udělal jsem si kafe, sedl si k počítači a začal psát, ale i kdybych chtěl sebevíc, tak jsem se nemohl soustředit. Pořád mi myšlenky létali k tomu, jak Adam plakal v koupelně. Musí to mít doma vážně těžký, pokud se ho dokáže dotknou i taková věc. Neříkám, že mi to vadí nebo tak, spíš je mi to líto, že si musí tohle prožívat v tomhle věku. Je mladej, má si užívat života a ne se stresovat a brečet. Nemyslím si, že by na mne hrál nějakou avantýru, protože to vypadalo dost uvěřitelně, navíc jsem tam s ním v té koupelně seděl, brečel mi na rameni, nemohl to hrát jen, aby si získal pozornost. ,,Adame, běž pryč z mojí hlavy.'' řekl jsem sám sobě. Jestli to takhle půjde dál, tak to nestihnu dopsat do uzávěrky, ale to bylo teď to poslední, co mě trápilo.

Trápil mě on. 

Magic In The Air Where stories live. Discover now