20

4 1 0
                                    

Bryan 
Adam se uklidnil, lehl si a hlavu si položil na můj klín, držel mě za ruku jako kdyby se bál, že někam uteču a Kulička, ta ležela nad námi na opěrce, aby jí náhodou něco neuteklo. Přesně jsem věděl, že se něco stane, že to nedopadne dobře, to co bylo teď tak byl jen klid před bouří. ,,Bryane,'' oslovil mě tiše Adam, ,,baví tě to se mnou ještě?'' zeptal se bez života. ,,Proč se ptáš na takové věci?'' ,,Byl jsi určitě zvyklý na nějaký svůj klid a pak jsem přišel já a totálně ti tvůj klid rozházel.'' zavřel oči. ,,To není pravda, takhle nad tím nepřemýšlej. Co se má stát, tak se stane, teď už budeme mít určitě klid, neboj se.'' pousmál jsem se. Pravdou je, že jsem si sám nebyl jistý tím, co říkám, může se kdykoliv podělat cokoliv, to jsem se za tu dobu, co jsem s ním naučil.

,,Proč se to všechno děje mně?'' zeptal se potichu. Z očí mu zase začaly téct slzy, před chvílí se uklidnil a už zase pláče. ,,Neplakej,'' setřel jsem mu je, ,,slibuju ti, že už budeme mít klid, že už ti nikdo nic neudělá.'' usmál jsem se na něj. ,,Co jsem komu kdy udělal?'' ptal se dál mezi vzlyky. ,,Ššš, Adame, sedni si ať se neudusíš.'' řekl jsem starostlivě. Pomohl jsem mu se posadit, podal mu sklenici s vodou, aby se napil a trochu uklidnil. Chytl jsem ho za ruce a říkal taková ta sladká slovíčka, která by mu měla pomoc se uklidnit, překvapivě to začalo po chvilce zabírat. Na pomoc přispěchala, respektive přiskočila i Kulička, ta si sedla Adamovi do klína a začala vrnět, to znamená, že se snaží snížit jeho stres a strach.
,,Už mě bolí hlava z toho pláče,'' vzlykl tiše, ,,měl bych se sebou začít něco dělat,'' vydechl a opřel se zády o opěrku, ,,myslíš, že mi s tím pomůže psycholog? Kamarádův přítel je psycholog, mohl by mi napsat nějaké prášky.'' řekl po chvilce. ,,Za pokus nic nedáš, můžeš se ho zkusit zeptat.'' pousmál jsem se. ,,Od tý doby, co s ním Robin je tak úplně září, dřív byl takový polomrtvý, věčně unavený, bez života, někdy nechodil ani do školy a teď, když je s ním, tak je jako sluníčko.'' pousmál se. Usmál jsem se a pohladil ho ve vlasech, už odvrací svoje myšlenky jinam, to je dobře. ,,Povídej dál, poslouchám tě.'' usmál jsem se na něj. ,,S Robinem jsme kamarádi, asi můžu říct, chodíme spolu do třídy, na praxích jsme taky byli spolu, takže jsme se docela skamarádili. On se baví hodně s Chris, ta se zase baví s Urszulou, s tou se bavím hodně já a tak se prostě nějak tak bavíme všichni dohromady. Bude mi to docela chybět i když spolu asi půjdeme na stejnou vošku, pokud nás vezmou.'' usmál se. ,,Vošku? Nezmiňoval ses, že bys chtěl jít dál.'' podíval jsem se na něj. ,,No tak se samotnou zdravotní sestrou toho moc neudělám, tak chci jít dál na diplomovanou zdravotní sestru. Dával jsem si přihlášku už tady, to mě nevzali, těsně, tak teď si chci zkusit dát ještě do Yorku, že bych to dělal dálkově.'' odpověděl mi. ,,Kde chceš dělat? Na příjmu? Na dětským? Co je ještě v nemocnici za oddělení?'' ,,Klidně i na to dětský, mě nevadí snad nic.'' pokrčil rameny. Už byl takový uvolněný, jakoby se tady před chvílí skoro nedusil svými vzlyky. ,,Vidíš, že jsi ten pláč zvládl, už působíš uvolněněji.'' usmál jsem se. ,,Ajo.'' pousmál se. ,,Děkuju.'' S úsměvem se ke mně natáhl a dal mi lehkou pusu na tvář. ,,Není za co děkovat, zvládl jsi to sám, já jsem tě jen rozmluvil.'' odvětil jsem mu s úsměvem. 

Magic In The Air Where stories live. Discover now