Magic In The Air

12

,,Jak se cítíš?'' zeptal jsem se ho znovu. ,,Nic moc, ale dá se to.'' vydechl. Byl zničený, viděl jsem to na něm, ale i tak jsem se prostě zeptat musel. Nechtěl jsem říct, že to bude v pohodě, protože nevím jak to bude snášet do budoucna nebo jak dlouho si sebou tohle ''trauma'' ponese. ,,Půjdu se podívat na ty muffiny, už by měly být.'' pousmál jsem se a šel do kuchyně.

Všechno bylo tak akorát upečené, takže jsem to jen vyndal, dal na tácek a odnesl do obýváku. ,,Ještě počkej než to trochu vychladne, po tom teplým by ti bylo blbě.'' usmál jsem se, když se natahoval na stolek, kam jsem tácek položil. ,,Když ono to tak hezky voní.'' fňukl a lehl si zpátky. ,,Já vím, ale musíš počkat, pak jich můžeš sníst kolik jen chceš.'' usmál jsem se a pohladil ho ve vlasech. ,,Děkuju ti, že se o mě tak staráš.'' podíval se na mne s lehkým úsměvem. ,,Není za co děkovat, jsi můj přítel, miláček, je to samozřejmostí.'' odvětil jsem mu. Chvilku jsme na sebe tak koukali s úsměvem až dokud nám to nepřerušila Kulička. ,,Ty jsi taky můj miláček.'' usmál jsem se a pohladil jí mezi ouškama. ,,Náš miláček.'' řekl tiše Adam. ,,Už můžu?'' zeptal se nedočkavě po chvilce. ,,Můžeš, ale pak si nestěžuj, že je ti blbě.'' usmál jsem se a jeden muffin mu podal, aby se nemusel zvedat, musí ho teď bolet každý pohyb. ,,Děkuju.'' pousmál se a dal mi pusu na tvář.

Zbytek dne jsme nějak tak jen proleželi. Adam ještě chvilku odpoledne spal, takže jsem udělal něco do práce a pak se mu znovu věnoval, když se vzbudil. ,,Dobrý? Jak ti je?'' zeptal jsem se ho, když si sedl. ,,Trochu to bolí, ale dobrý.'' pousmál se. ,,Pomůžeš mi vedle? Chtěl bych ještě spát, jsem docela unavenej.'' podíval se na mne. ,,Ukaž." usmál jsem se a opatrně si vzal ho do náruče. Odnesl jsem ho do ložnice, zabalil ho do deky a lehl si vedle něj. ,,Ještě jsi unavenej po tom spaní?" zeptal jsem se a objal ho. ,,Jsem po tom spaní tak unavenej, že si musím jít zase lehnout." pousmál se. ,,Už máš zase dobrou náladu?" usmál jsem se. ,,Ne tak úplně.'' vydechl. ,,Co tě trápí nejvíc?'' zeptal jsem se ho trochu blbě. Na chvilku se zahleděl před sebe jakoby přemýšlel nad odpovědí. ,,To, že to je můj bratr, sice nevlastní, ale je to pořád bratr, někdo s kým jsem vyrůstal.'' odpověděl mi tak prázdně. ,,Chci spát, nechci o tom mluvit.'' zakroutil hlavou a natáhl se pro deku, přičemž ale bolestivě sykl. ,,Přikryju tě.'' pousmál jsem se. Počkal jsem než se uvelebí a přikryl ho. ,,Dobrou.'' ,,Sladké sny.'' usmál jsem se. Ještě jsem ho chvilku s úsměvem sledoval, je kouzelenj. ,,Budeš tady?'' zeptal se v polospánku. ,,Budu, neboj, už tě nikdy neopustím.'' odpověděl jsem mu. Počkal jsem než vážně usne a šel si vedle pro práci, rozložil jsem si to všechno na stůl a pustil se do toho. Pokukoval jsem očkem po Adamovi, jak je na tom a byl docela v klidu, necukal sebou, noční můru asi žádnou neměl, díky bohu.  Seděl jsem nad tím asi do dvou do rána, abych všechno dodělal a mohl se teď věnovat jen těm dvěma miláčkům, co spinkají v posteli. Když jsem to udělal, tak jsem se jen převlékl a lehl si k nim. Kulička si lehl nad nás a Adam se ke mně otočil, aby se mohl přitulit. Něco nesrozumitelně zamumlal a opřel si hlavu o moje rameno. Jen jsem se usmál a spokojeně zavřel oči. Byl to náročnej den.