Magic In The Air

13

Ráno jsem se probudil docela pozdě, až v devět, to už jsem většinou vzhůru. Chvilku jsem jen ležel se zavřenýma očima a relaxoval, pak jsem se podíval na Adama vedle mě. Už byl taky vzhůru, ale vypadal tak nepřítomně, u rukou mu ležela Kulička a okusovala mu prsty, ale tak moc, že je měl od krve. ,,Adame.'' oslovil jsem ho a vzal si Kuličku, abych jí mohl položit jinam. Chytl jsem jeho ruku a prohlédl si ty krvavé prsty, nereagoval, jen na mě unaveně koukal. Povzdechl jsem si a šel pro věci, aby mu to mohl ošetřit. Když jsem se vrátil, tak Adam furt ležel, ani se nehnul a měl furt ten unavený nepřítomný výraz. ,,Adame, vnímáš mě?'' zeptal jsem se ho a sedl si k němu na postel. ,,Jo.'' hlesl potichu. ,,Ošetřím ti to, ano?'' snažil jsem se s ním navázat trochu konverzaci, ale nereagoval. Pořádně začal reagovat až když jsem mu to začal desinfikovat. ,,To jsi nevnímal to, že ti okusuje ruku?'' podíval jsem se na něj. Chvilku mlčel až dokud neřekl: ,,Mám chuť umřít.'' Jako by se mi v tu chvíli zastavilo srdce. Chápu, že to je asi kvůli tomu, co se stalo, ale bolelo mě slyšet to. ,,Budeš v pořádku, postarám se o tebe, neboj.'' usmál jsem se na něj.
Nechtěl jsem, aby se trápil.

Ošetřil jsem mu to, zalepil a zase si k němu lehl. Adam se ke mně přitulil a zavřel oči, musí toho mít dost. ,,Nemáš hlad?" zeptal jsem se ho po chvilce. ,,Umum." zakroutil hlavou. ,,No tak, musíš něco sníst." ,,Jídlo je to poslední nad čím teď přemýšlím." odpověděl mi první souvislou větou. Lehce jsem se pousmál a pohladil ho ve vlasech. Stejně do něj budu muset něco dostat ať chce nebo ne, musí jíst.
,,Budeme dneska vstávat?" zeptal jsem se ho po chvilce. ,,Ne." odpověděl mi dost jasně. Sám pro sebe jsem se usmál a odkryl nás, jak jinak ho dostat z postele? ,,Bryane." fňukl. ,,Odnesu tě do obýváku a můžeš klidně spát dál." ,,Uhm.'' kývl. Vzal jsem si ho do náruče a odnesl ho na gauč, zabalil jsem ho do deky a chtěl jít hledat Kuličku, ta se ale sama objevila v kuchyni na lince, takže nebylo třeba. Vyměnil jsem jí misky, dal napapat, rychle koukl na Adama jestli je v pohodě a šel nám udělat nějakou snídani.
Neměl jsem sebemenší tušení, co by si Adam chtěl dát, takže jsem udělal tousty na slano a na sladko, záleží jen na něm, co si dá. Položil jsem to na stolek, udělal k tomu čaj, Adamův oblíbený jahodový, a opatrně ho vzbudil. ,,Pojď se najíst, pak můžeš zase spinkat.'' ,,Uhmmm.'' zamumlal a podíval se na mne. Vypadal pořád unaveně. ,,Chceš sladkej nebo slanej toust?'' zeptal jsem se. ,,Sladkej.'' odpověděl mi. Opatrně si sedl, na tváři měl bolestivý výraz, musí ho pořád všechno bolet, chudáčka. ,,Tady máš, udělal jsem ti i čaj.'' usmál jsem se a podal mu talíř s toustem. ,,Uhm, děkuju.'' ,,Nemáš zač, papej.'' sedl jsem si vedle něj.

Adam všechno snědl, což je dobře, jsem za to rád, vypil čaj a zase si lehl. Já jsem si vzal práci a sedl si k němu, abych mohl být u něj kdyby se cokoliv dělo. Překvapivě spal ale klidně, nevzbudil se a ani se nějak moc nepřevaloval, prostě byl v klidu, to mě těší i když se pořád bojím, tahle situace je taková nová. Co bude dál? Co jeho rodiče? Ten jeho bratr?
Ježiš, ještě chvilku a asi z těch svých myšlenek zešílím.