Magic In The Air

16

Celý den nějak rychle utekl, možná to bude tím, že jsem vstával tak pozdě, ale těžko říct. Dal jsem si oběd, což byla ta Adamova polévka a musím říct, že vůbec nic špatného, umí vařit dost dobře,  něco málo napsal, když si Adam psal se svou kamarádkou, a trochu pouklidil, dokonce se dostalo i na ten koš o kterém jsem mluvil dopoledne.

Už jsem si myslel, že bude dnešek v pohodě, když mě ale zastavil na chodbě Adamův bratr. ,,Hej, ty.'' zakřičel na mne a rychle seběhl schody. ,,Co potřebuješ?'' zeptal jsem se klidně. ,,Ty jsi Bryan, že jo?'' ,,Ano, jsem.'' přikývl jsem. ,,K tobě furt chodí můj bratr, máš na něj špatnej vliv. To že je teplej předpokládám, že víš, beztak to má od tebe.'' řekl a dal mi pěstí. Ani mě tak moc neštvalo to, že mi jednu vrazil, spíš mě štvalo to, co řekl. ,,Tohle není nemoc, už se takhle narodil a já mu pomohl uvědomit si kým je.'' odvětil jsem mu. ,,Bryane?'' ozval se za námi Adam. ,,Běž ke mně.'' ,,Ne, on půjde se mnou.'' chytl Adama surově za zápěstí. ,,Nesahej na mně ty jedno perverzní prase.'' vytrhl se mu a stoupl si za mne. Vzal jsem Adama za ruku a bez jediného dalšího slova s ním šel k sobě domů. Adam šel do obýváku, já si došel do mrazáku pro nějakou zeleninu a šel za ním. ,,On tě praštil?'' zeptal se a vzal mi tu zeleninu, kterou mi přiložil k oku, kam jsem dostal ránu. ,,To je v pořádku, nic vážného.'' usmál jsem se a lehce ho políbila na ruku, kterou tu zeleninu držel. ,,Není, co kdyby ti udělal něco s okem.'' řekl starostlivě a položil ten sáček na stůl. Začal mi to oko tak prohlížet, občas zapomínám, že vlastně studuje zdrávku. ,,Budeš tam mít modřinu, možná ani to ne.'' usmál se a přiložil mi to tam zpátky. ,,Říkám, že to není nic vážného.''  pousmál jsem se. ,,Promiň.'' fňukl. ,,Za co se omlouváš?'' zeptal jsem se nechápavě. ,,No za to, že tě praštil.'' ,,Neomlouvej se, nemůžeš za to.'' podíval jsem se na něj. ,,Ale...'' ,,Ššš, Adame,'' chytl jsem ho za ruce, ,,nemůžeš za to, dobře? On je jen úplně mimo za to ty nemůžeš.'' podíval jsem se mu do očí. ,,Bože, proč se tohle děje zrovna mně? Je to jako nějaký hodně špatný film." podíval se na mne. Bylo na něm vidět, že ho to unavuje, sice by to na něm člověk nepoznal, ale stačí se mu podívat do očí, ty nikdy nelžou. ,,Promiň, že tohle musíš prožívat kvůli mně." ,,Adame,'' vydechl jsem, ,,neomlouvej se, nemůžeš za to.'' zopakoval jsem znovu. 

Adam si šel lehnout do ložnice a já si si vzal práci, abych alespoň něco poslal do konce měsíce. Sice u toho teď sedím skoro pořád, když mám volnou chvíli, ale připadá mi, že toho vůbec nepřibývá, spíš naopak, že je toho čím dál tím míň, tomuhle se říká spisovatelská krize? Možná už je na čase změnit práci a začít se věnovat něčemu normálnímu? Přeci jen tohle dělám už od maturity, to už nějakou dobu bude. S povzdechem jsem zaklapl notebook, pouklidil si všechny papíry a šel se podívat na Adama jestli je všechno v pořádku.