14

5 1 0
                                    

Během dopoledne jsem trochu uklidil, udělal nějaké věci do práci a uvařil. Vím, že má Adam rád těstoviny, tak snad alespoň něco málo sní. Nejdříve jsem se najedl já, pak dal napapat Kuličce a nakonec nandal i Adamovi, chtěl jsem ho nechat, co nejdéle spát, ale jíst prostě musí. Položil jsem misku na stolek, sedl si na zem před gauč a pohladil ho lehce ve vlasech, ani to s ním nehlo. ,,Broučku, vstávej.'' řekl jsem tiše, ale jako reakci jsem dostal jen zamručení. ,,No tak, vsávej.'' pohladil jsem ho po tváři. ,,Huh?'' podíval se na mne unaveně. ,,Uvařil jsem, měl by ses najíst.'' ,,Nemám hlad.'' odvětil mi a přetáhl si deku přes hlavu. S úsměvem jsem si povzdechl a odkryl ho. ,,Jsou těstoviny.'' dodal jsem. To jako by ho to nakoplo, i když jen v rámci možností. Nejdříve se tak nevěřícně chvíli díval na tu misku, pak si sedl, vzal si jí k sobě a nakonec tedy konečně začal jíst. Spokojeně jsem se usmál a sedl si k němu nahoru na gauč. ,,Dobrý?'' zeptal jsem se a pohladil ho ve vlasech. ,,Moc.'' přikývl. ,,Hlavně, že tak.'' On byl spokojený, že měl těstoviny a já byl spokojený, že on papá. Adam se na mne tak spokojeně podíval a položil si hlavu na moje rameno.
Nechal jsem Adama se najíst, přišla k nám i Kulička, která se mi uvelebila na mém klíně. ,,Dobrý?" zeptal jsem se, když mi předal prázdnou misku. ,,Uhm." kývl. ,,Můžeme takhle chvíli zůstat?" zeptal se tiše. Odložil jsem misku na stůl a objal Adama kolem ramen, taková romantická chvilka.
Z chvilky se staly asi dvě hodiny, Adam byl takový vyklidnění a navíc tohle bylo více než příjemné, on ležel na mém klíně, koukal na pohádku v televizi a já koukal do telefonu, Kulička spinkala u nás, taková malá spokojená rodinka. ,,Proč se muselo tohle stát zrovna mně?" zeptal se z ničeho nic Adam. ,,Proč?" podíval se na mě se slzami v očích. ,,Ššš, už bude dobře, už je po všem." snažil jsem se ho nějak uklidit. ,,Už ti nikdo nic neudělá, nikdy na tebe už nikdo nesáhne, neboj se." pousmál jsem se a chytl ho za ruku. ,,Slibuješ?'' podíval se na mi do očí. ,,Slibuju.'' usmál jsem se. ,,Chce se mi spát.''' řekl po chvilce. Pousmál jsem se a pohladil ho ve vlasech. ,,Jen spinkej.'' usmál jsem se. 

Adam usnul, já jsem se taky chvilku prospal, teda chvilku, dvě hodiny. Pohádka už dávno skončila, ani nevím o čem to bylo a Kulička se uvelebila v mojí kapuci, co bude dělat až vyroste? Vždyť už se tam nebude vejít. Nechal jsem Kuličku Kuličkou, Adamovi dal pod hlavu polštář a šel si udělat čaj. Nějak se zatáhlo, asi bude pršet, to nám chybělo, byl teď tak dlouho hezky a a jednou bude pršet, ale co by člověk čekal od Anglie. Udělal jsem si ten čaj a šel si sednout na balkón, tam nenaprší. Koukal jsem kolem sebe na prázdné ulice, všichni sedí doma jako my.
Dopil jsem čaj, vysprchoval se, udělal nám něco málo k večeři s šel vzbudit Adama, chtě-nechtě, prostě musí jíst. Sedl jsem si na zem ke gauči a stejně jako před obědem ho pohladil po tváři, tentokrát už nebylo potřeba nic víc, probudil se rychle. ,,Hmm?'' podíval se na mne unaveně. ,,Večeře.'' usmál jsem se. ,,Nechci.'' zakroutil hlavou a lehl si obličejem do polštáře. ,,Ale no tak, udělal jsem vajíčka.'' ,,Bryane.'' zakňučel. ,,Adame,'' usmál jsem se, je rozkošnej, ,,sněz to, pak můžeš jít zase spinkat.''
Ještě chvíli jsem ho přemlouval dokud už vážně nevstal a nesnědl ty vajíčka. Pak už se šel jen vysprchovat a šli jsme zase spát, co jiného v tom hnusném počasí dělat. 

Magic In The Air Where stories live. Discover now