XXVII.

5 0 0
                                    

Jak jsem si jen mohl myslet, že by tahle hra byla férová? Proč jsme tady měli zemřít zrovna my dva? Nedostává se mi vysvětlení. Copak jsem nás nemohl zachránit? Existoval vůbec scénář, ve kterém bychom oba žili? Kéž bych s tebou mohl ještě jednou mluvit, ještě jednou tě smět políbit.
Teď už je ale na všechno pozdě. Pozdě na změnu osudu, na změnu nás dvou. Bylo pozdě už když jsme sem vkročili. Mělo nám dojít, že to nikam nevede, nemělo cenu se snažit.
Dominiku, proč jsi mi to jen neřekl dřív? Kdybych jen měl čas přemýšlet, mohlo to být úplně jinak. Protože jsem tě měl opravdu rád, možná jsem tě miloval, to nevím a už se to asi nedozvím. Ale jedno vím jistě. Nelituji, že tady zemřu. Chci za tebou. Chci být s tebou na tom lepším místě, ať už to tam vypadá jakkoliv.
A stejně jako hotel zničil nás, by měl být i on zničen. Ano, ta louže benzínu co vzplanula... Doufám, že hotel lehne popelem a už nikdy nikomu nezpůsobí to, co nám. Nemá právo týrat nevinné. Proč jsme si jen museli zažít něco, co jsme nechtěli? Víš, možná je to takhle, jak to skončilo dobře. Ani jeden z nás by neměl tak silnou vůli, aby zvládl s tímhle žít. Bylo by to nad naše síly, a možná bychom to časem ukončili dobrovolně.
Škoda, že na nás nečekal šťastný konec. Proč nám jen nebylo přáno? Mám ještě hodně otázek, mohl bych se ptát hodiny, ale mně už zbývá jen pár vteřin tady na tom světě. Tak snad v příštím životě, Dominiku...

GAME OVER /Dejttem/Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt